Říkali jsme mu Janek. Chlap drobné postavy, ale nezdolné odvahy. Je mi ctí publikovat zde na jeho památku vzpomínku Petra Janyšky.



Zemřel tragicky velký Polák, Jan Lityński. Člověk, který půl století bojoval za návrat demokracie do své země a potom za její udržení. Byl klasickým zjevem polské protikomunistické opozice, ovlivnil padesát let polských dějin.

Jako studenta ho formoval Jacek Kuroń ve svém skautském oddílu, spolu s Adamem Michnikem a dalšími, kteří byli potom po léta páteří opozičních skupin. Hned v roce 1968 byl s nimi jako student za účast na protestech odsouzen na dva a půl roku a potom už s opozičním životem nepřestal.

Rok 1968 vypadal v Polsku jinak než u nás Pražské jaro. Komunistický režim tam tvrdě potlačil doutnající společenskou revoltu pomocí hysterické protižidovské kampaně. Zmanipulované davy na pracovištích a v ulicích volaly, aby takzvaní sionisté táhli z Polska. Z toho Polska, kde byly za války zavražděny tři milióny polských Židů. Režim vycítil, že antižidovská rétorika je výborným kanálem, jak v té zemi svést hněv obyvatelstva, a zbytek svých židovských obyvatel přinutil k emigraci.

Jako vícero pozdějších nejaktivnějších členů opozice, včetně Michnika a dalších, vzešel Jan Lityński z rodinné levicové tradice a z ideálů svobody a důstojnosti pro lidi práce. V dospělém věku byl jasným liberálem, stoupencem svobody, antikomunistou. A antiklerikálem, což v Polsku obnáší vydržet spoustu osobních útoků. V rámci opozice vždycky poukazoval na potřeby těch, kdo horko těžko vyjdou koncem měsíce.

Když v 70. letech propukly ve městě Radom v továrnách protesty a dělníci byli vyhazováni z práce a přinuceni k bídě, spolu s dalšími za nimi jezdil a přivážel rodinám právní i finanční pomoc.
Tak se zrodil legendární KOR, Výbor na obranu dělníků. Opoziční struktura, která poprvé propojila zájmy inteligence, které scházela svoboda, se zájmy dělníků, jimž scházel chleba a taky svoboda. Byla velkou inspirací i pro českou opozici a pro Chartu 77.

Jan Lityński potom psal do podzemních opozičních tiskovin o nutnosti svobodných odborů a sehrál tak ohromnou úlohu při vzniku Solidarity v Gdaňsku v roce 1980. Tam byl jedním z poradců, kteří dělníkům z loděnic pomáhali formulovat požadavky. V tom propojení lidí z fabrik a intelektuálů byla genialita polské opozice. Lityński byl mimo jiné i autorem provolání polské Solidarity k dělníkům tehdejšího sovětského bloku, aby si zakládali nezávislé odbory. Vyvolalo tehdy ohromný vztek Brežněva i Husáka, Solidarita se tím poprvé pustila do vývozu svobody za hranice.

Po Jaruzelského likvidaci Solidarity a vyhlášení vojenského stavu v roce 1981 byl Lityński internován, potom sběhl do ilegality. To jsme my neznali, opozici působící léta v podzemí. To je to hrdé Polsko s povstaleckou tradicí.

Když přišel k moci roku 2015 Jaroslaw Kaczyński, jako svého hlavního protivníka označil lidi bývalé opozice, včetně Wałęsy, která podle něj zničila Polsko. Mimochodem, za komunismu nebyl Kaczyński ani den vězněn, kdežto lidé jako Lityński si odseděli dlouhé roky. O dnešním vládci Polska prohlásil Jan Lityński krátce před svou smrtí, že je „plný vad a nenávisti“.

Snad jako každý Polák měl Jan Lityński rád českou kulturu, býval jedním z účastníků tajných setkání polské a československé opozice v Krkonoších a v Jeseníkách. Často jsme si spolu povídali o českých autorech, znal muziku Plastic People, vážil si Václava Havla. Takhle jsme spolu mluvili v jeho varšavském bytě ještě před rokem.

Teď zemřel, protože běžel zachránit topícího se psa a sám v ledové řece utonul. Bylo mu 74 let. Jeho tělo ve chvíli, kdy píšu tyto řádky, stále ještě nenalezli.

Petr Janyška je publicista a bývalý diplomat