Obsese je psychologický termín, který je označením pro „vtíravé myšlenky, nápady nebo nutkání k jednání. Takové myšlenky ruší normální myšlení postiženého“.

V podání řady českých poslanců a poslankyň projevy touhy postavit se k mikrofonu a bez ladu a skladu mluvit, vystupovat a vyjadřovat se k čemukoliv zcela určitě mezi podobné nutkavé potřeby patří. Mimo politiku je takové psychické zatížení s pomocí odborníka poměrně snadno léčitelné. V prostředí Sněmovny, které přímo povzbuzuje osobnostní narcismus a už zmíněné nutkání „být slyšen“ bez sebemenší zodpovědnosti a zpětné vazby, jde prakticky o neléčitelnou osobnostní poruchu.

Jedním ze zářných příkladů z celé řady takových nezvládnutých parlamentních vystoupení byl projev komunistického předsedy a poslance Vojtěcha Filipa na 87. schůzi dne desátého března letošního roku k návrhu na zřízení vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny k ekologické katastrofě na řece Bečvě. Spor šel o tom, zda některá z mnoha vyšetřovacích komisí v minulosti někdy něco vyšetřila a zda podobná komise může vzniknout v době, kdy se kauzou zabývají orgány činné v trestním řízení.

Ponechme stranou příklad sice ojedinělého, ale významného úspěchu Vyšetřovací komise ke kauze Opencard, na který poslanec Filip asi zapomněl. Ponechme stranou i vyšetřovací komisi ke „kauze Bakala“, tedy k privatizaci OKD, jejíž vznik komunisté vehementně prosazovali a paralelně probíhající policejní vyšetřování jim vůbec nevadilo. Poslanec Filip se soustředil na notoricky „známou“ kauzu Diag Human, o které, jak se ukázalo, nic neví – a to i přesto, že byl v minulých letech jako předseda KSČM a poslanec adresátem řady písemností se zprávami o stavu sporu této společnosti s českým státem.

Pan Filip ve Sněmovně řekl:

„ ...já budu úsporný. Není pravda, že by žádná vyšetřovací komise nikdy nic nezjistila. Jestli někdy v minulosti vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny zabránila větším škodám, tak to byla činnost vyšetřovací komise ve věci Diag Human. Dodnes totiž nevědí ti, kteří z toho chtěli mít miliardy zisku, jakým způsobem se vypořádat s tím, že tato vyšetřovací komise zabezpečila na místě samém v Belgii a Holandsku dokumenty, které zmenšily škodu, která tady vznikla“.

A jaká jsou fakta?

„Vyšetřovací komise ve věci vyrovnání České republiky se společností Diag Human“ vznikla 10. června 2003 usnesením č.530/2003. Sněmovna rozhodla, že: „Úkolem vyšetřovací komise je objasnění skutečností v souvislosti s vedením rozhodčího řízení mezi Českou republikou a firmou Diag Human s.r.o., objasnění postupu státu, jednotlivých konkrétních osob a subjektů v této věci.“ V té době bylo už několik let pravomocně a nezměnitelně rozhodnuto o tom, že stát firmu poškodil a za škodu odpovídá, ale toho si členové komise nějak nestačili všimnout.

V téže době probíhalo hned několik šetření orgánů činných v trestním řízení ve stejné věci. Ani zde to panu poslanci zjevně nevadilo.

Svoji činnost vyšetřovací komise skončila o rok později bez sebemenšího posunu ve znalosti faktů kauzy. Namísto objektivního zkoumání stavu věci a možných pochybení obou stran sporu, jak nařizovalo citované usnesení, se soustředila výhradně na spolupráci a pomoc státu. Na dochované části zvukových záznamů z jednání komunistický poslanec Jiří Maštálka přímo říká: „My všichni chceme přece pomoci tomu státu…“

Nikdo z členů komise nikdy nebyl v této souvislosti v Belgii nebo v Holandsku, natož aby tam „zabezpečil dokumenty, které zmenšily škodu...“

Předsedkyně komise Šedivá (ČSSD) a její tajemnice Tuleškovová – ta dokonce na útraty Ministerstva zdravotnictví – tedy toho, koho měla Komise vyšetřovat - dvakrát navštívily jedinou zemi - Dánsko. Paní Šedivá o něco později bezelstně přiznala do policejního protokolu „výslechy v Dánsku navrhl a vlastně i prováděl Úřad pro zastupování státu…“ a navždy pohřbila představy o nezávislosti této vyšetřovací komise. Vyšetřovaný státní orgán řídil vyšetřování sama sebe – a zahraniční soudy jenom nevěřícně kroutily hlavou…

Na základě informací od těchto dvou dam dánská společnost Novo Nordisk raději zničila archívní dokumentaci, která by potvrdila rozsah její spolupráce s Diag Human na přelomu osmdesátých a devadesátých let, což později v ústní výpovědi potvrdil jeden ze zástupců firmy. Za žádnou cenu totiž nechtěla být vtažena do sporu s českým státem.

Žádný z několika málo dokumentů, který obě dámy přivezly do Prahy, nebyl ani trochu důležitý. Vzhledem k tomu, že tři výpovědi byly získány protiprávním způsobem a bez vědomí druhé strany sporu, musely je rozhodci vyloučit jako nepřípustné. Výpověď svědka Larsena přišla Českou republiku na více než šedesát tisíc korun. Zaplatilo ji vyšetřované Ministerstvo zdravotnictví, ovšem až za dvakrát přepracovanou verzi jeho „výpovědi“. Vše zadokumentováno v Archívu Poslanecké sněmovny.

Dokumenty nejenom, že škodu nesnížily ani o korunu, ale protiprávní činnost parlamentní vyšetřovací komise se stala silným argumentem protistrany v arbitráži i v následných zahraničních soudních sporech.

Od roku 2004, kdy tato velmi neslavná a otevřeně podvodná parlamentní komise ukončila svoji „práci“, stouply úroky z dlužné částky, kterou Česká republika bude muset zaplatit, o nejméně deset miliard korun.

Komunistické vidění skutečnosti si s fakty nikdy starost nedělalo. Ale považovat to za „zmenšení škody, která tady vznikla“ je otevřenou nepravdou, kterou české vlády, v této věci vždy soudružsky podpořené KSČM, budou muset občanům a voličům vysvětlit. A poněkud komicky působilo, když pábení předsedy komunistů o „dobré práci komise zřízené ke kauze Diag Human“ o den později zopakoval v Českém rozhlase předseda údajně konzervativní a zákonnosti dbalé KDU-ČSL Marián Jurečka.

Během několika měsíců – určitě před volbami - skončí mezinárodní arbitráž v této věci. Zástupci státu v ní nebyli schopni vysvětlit, jak to, že odmítají uznat právní moc rozsudků zahraničních soudů, a od roku 2017 pouze utíkají před svým věřitelem. Přiznal to ostatně i sám premiér Babiš ve Sněmovně, když se kdysi do záznamu poněkud prostoduše chlubil, že ještě jako ministr financí po prohraném soudním sporu a zamražení účtů stahoval česká aktiva z lucemburských bank. Útěk před věřitelem i stahování aktiv ze zablokovaných účtů jsou mimochodem trestné činy.

Posouzení toho, zda Vojtěch Filip lhal jen jako komunista nebo trpí prakticky neléčitelnou osobnostní poruchou z příliš dlouhého pobytu ve Sněmovně a z ní vyplývající nutkavé potřeby mluvit i o tom, o čem nic neví, je na odbornících. Jisté je jenom jedno. Pokud stát tuto mezinárodní arbitráž prohraje, nikdo v Poslanecké sněmovně se neodváží navrhnout zřízení parlamentní vyšetřovací komise. Extrémní růst dluhu státu o miliardové úroky z prodlení je v současnosti díky trestnímu oznámení spolku Kverulant už předmětem trestního vyšetřování.

Publikováno 16. března na www.hlidacipes.org