Pravda zvítězila. Omluví se kritici, nebo zůstanou pokrytci?
Městský soud v Praze dnes nepravomocně zprostil Andreje Babiše i Janu Nagyovou obžaloby v kauze dotace pro Čapí hnízdo. Prokázalo se, co oba obvinění tvrdí od samého začátku – jejich nevina. Soud po mnohaletém veřejném lynči ze strany politiků, politických aktivistů a některých médií konečně vnesl světlo do této kauzy a rozhodl, že dotační podvod spáchán nebyl.
Těžko bychom v naší novodobé historii hledali významnější kauzu, která takovýmto způsobem ovlivnila politické prostředí v Česku. Od roku 2016, kdy se kauza Čapího hnízda stala jedním z hlavních témat společenské diskuze, už bylo napsáno snad naprosto vše a je proto zbytečné opakovat základní fakta.
“Čápák” se za tu dobu stal symbolem rozdělující naši společnost na dva nesmiřitelné tábory a bohužel také i nástrojem v boji o politickou moc. Jednak na ty, kteří ctí presumpci neviny a nedělají unáhlené závěry a jednak ty, kteří mají ihned jasno. Do této skupiny patří značná část zástupců současné vládní většiny, aktivistické spolky a koneckonců velká část médií. Já osobně patřím do první skupiny a věřím soudnímu systému. Každý z nás má právo na spravedlivý proces a pouze soud může rozhodnout o (ne)vině.
Není žádným tajemstvím, že Andrej Babiš je úspěšným podnikatelem, který v Česku zaměstnává desítky tisíc lidí a za dobu svého podnikání odvedl do státní kasy miliardy korun. V Česku se ale bohužel úspěch neodpouští (nebo alespoň někteří z nás ne). Když vypukla kauza Čapího hnízda, spousta lidí neodolala této příležitosti a využila ji k dehonestaci Babiše a jeho okolí. Nálepkování, slovní urážky a mnohdy velmi vyhrocené situace. To je pouze zlomek toho, čím si Andrej Babiš musel v posledních letech projít.
Sama sebe se proto dnes ptám, kde jsou teď ti hlasití kritici, kteří svojí zaslepeností zaseli nenávist v naší společnosti a rozdělili ji? Omluví se za své unáhlené soudy, nebo si tvrdošíjně “pojedou to svoje”? Bohužel se obávám, že dnešní verdikt naplno ukáže, kdo je pokrytcem a kdo má alespoň základní schopnost sebereflexe...
Těžko bychom v naší novodobé historii hledali významnější kauzu, která takovýmto způsobem ovlivnila politické prostředí v Česku. Od roku 2016, kdy se kauza Čapího hnízda stala jedním z hlavních témat společenské diskuze, už bylo napsáno snad naprosto vše a je proto zbytečné opakovat základní fakta.
“Čápák” se za tu dobu stal symbolem rozdělující naši společnost na dva nesmiřitelné tábory a bohužel také i nástrojem v boji o politickou moc. Jednak na ty, kteří ctí presumpci neviny a nedělají unáhlené závěry a jednak ty, kteří mají ihned jasno. Do této skupiny patří značná část zástupců současné vládní většiny, aktivistické spolky a koneckonců velká část médií. Já osobně patřím do první skupiny a věřím soudnímu systému. Každý z nás má právo na spravedlivý proces a pouze soud může rozhodnout o (ne)vině.
Není žádným tajemstvím, že Andrej Babiš je úspěšným podnikatelem, který v Česku zaměstnává desítky tisíc lidí a za dobu svého podnikání odvedl do státní kasy miliardy korun. V Česku se ale bohužel úspěch neodpouští (nebo alespoň někteří z nás ne). Když vypukla kauza Čapího hnízda, spousta lidí neodolala této příležitosti a využila ji k dehonestaci Babiše a jeho okolí. Nálepkování, slovní urážky a mnohdy velmi vyhrocené situace. To je pouze zlomek toho, čím si Andrej Babiš musel v posledních letech projít.
Sama sebe se proto dnes ptám, kde jsou teď ti hlasití kritici, kteří svojí zaslepeností zaseli nenávist v naší společnosti a rozdělili ji? Omluví se za své unáhlené soudy, nebo si tvrdošíjně “pojedou to svoje”? Bohužel se obávám, že dnešní verdikt naplno ukáže, kdo je pokrytcem a kdo má alespoň základní schopnost sebereflexe...