Letošní rok se pomalu blíží do svého pomyslného konce. Ptáte se, jaký byl z pohledu školství? Jednoznačně jeden z těch nejtěžších.

Zažili jsme největší novodobou školskou stávku, došlo k dramatickému poklesu reálných mezd stejně jako k celkovému snižování výdajů na vzdělávání… a bohužel v tomto výčtu bych mohla pokračovat. Vybrala jsem proto 7 kroků ministra školství Mikuláše Beka, které jdou proti českému školství a učitelům.

1) O peníze jde vždy až v první řadě a ve školství to není jinak. Zkrátka kvalitu nelze zajistit bez odpovídajících financí. Z pohledu státního rozpočtu na příští rok ale vzdělávání jednoznačně patří mezi poražené. Po prvotním katastrofickém scénáři pro školství -29 mld a následně -11,6 došlo přeci jen k jeho kosmetickému navýšení v porovnání s letošním rokem. K pokrytí vládních slibů přesto chybí v rozpočtu MŠMT přibližně 25–30 miliard. Za největší problém považuji to, že ministr nedokázal sehnat zdroje pro regionální školství, kterému k zajištění bezproblémového chodu chybí minimálně 6 miliard korun.

2) Z toho důvodu se bude šetřit na nejzranitelnějších a nejhůře placené skupině pracovníků ve školství, kterými jsou nepedagogové. Vláda chce šetřit na profesích, jako jsou kuchařky, školníci, uklízečky nebo účetní. Tímto krokem nejen ohrožuje samotný provoz škol, ale i systém školního stravování, který máme nejpropracovanější Evropě.

3) Další velký mýtus jsou učitelské platy. Jak ministr školství, tak i ministr financí tvrdí, že učitelé budou mít plat 130 % průměrné mzdy. Nebudou! Jedná se o podvod a trik. Jejich výpočty totiž vycházejí z průměru roku 2022. Tím pádem budou mít příští rok učitelé v reálu 113 %, nikoliv 130 %, jak se nám „vláda odborníků“ snaží namluvit… Ostatní pedagogičtí pracovníci na tom nebudou lépe. Nejen, že se jim platy nezvýší, ale dokonce jim klesnou o 2 %.

4) Další opatření vyvolávající nevoli škol – krácení PHmax (maximální počet hodin výuky placené ze státního rozpočtu). Tento krok znemožní proklamovanou individualizaci výuky, práci s různorodými kolektivy žáků, rozvíjení potenciálu žáků se sociálním a zdravotním znevýhodněním či práci s mimořádně nadanými žáky. Tento krok tak nesporně sníží kvalitu výuky. A to je zkrátka špatně. Navíc ohrozí existenci malých venkovských škol.

5) Vláda slibovala dostat poměr výdajů do školství vůči HDP na průměr zemí OECD. Výsledek je ale tristní. Od slibovaných 5,2 % se Česko za Fialovy vlády vzdaluje a číslo kleslo pod 4 %. Je to manažerské selhání ministra Beka, že v koalici nedokázal prosadit více financí pro MŠMT.

6) Ve školách je spousta ukrajinských dětí, které učitelům komplikují výuku. Učitelé si ale museli poradit sami, aniž by jim kdokoliv pomohl – stát je nechal na holičkách. Vláda školám vzdělávající ukrajinské žáky nepomohla ani finančně, ani jinak - nepočítám-li ukrajinské asistenty, s jejichž financováním byly problémy od samého začátku.

7) Všechny tyto nesmyslné a nekoncepční zásahy do systému vzdělávání vyvolaly největší školskou stávku v novodobé historii naší země. Požadavky stávky pochopili snad úplně všichni, dokonce i lidé mimo školství. Jediný, kdo je bohužel nepochopil, je jenom ministr školství Mikuláš Bek. Patřičná sebereflexe se tak bohužel nekoná.

Letošní rok se zkrátka z pohledu školství nepovedl a doufám proto, vláda přehodnotí příští rok svůj přístup ke školství. Investice do vzdělávání je totiž investicí do naší budoucnosti, která vrátí.