Kladete si stejně jako já otázku, kdo by uměl nejvíce ušetřit ze státního rozpočtu? Pan Kalousek to není - je to česká mamina - samoživitelka.

Pokud mám stejně jako řada z vás přirozenou nedůvěru ve státní instituce, poradní orgán vlády NERV mi byl od počátku docela sympatický. Nejen proto, že ekonomové, kteří v něm zasedli, berou práci v něm jako prestižní záležitost a nikoli jako zaopatření sebe, ale také proto, že jsem jejich výrokům často jako „neekonom“ dokonce rozuměla.

Jediná věc mi v NERVu scházela – pohled člověka pohybujícího se mimo výšiny makročísel. Docela chápu, že NERV byl ustaven hlavně kvůli nim – kvůli miliardám, které musí přeskupit (ušetřit, získat...) tak, abychom neskončili „v Řecku“. Ale právě v zapálenosti těch chytrých hlav, které jistě zastávají v civilu dobře placenou práci (vůbec nepochybuji, že právem), může zapadnout volání zdola – pánové, myslete i na nás dole, abychom to my, co počítáme ve stokorunách, maximálně v tisícikorunách, ve zdraví přežili. A co vy víte – třeba bychom vám i něco chytrého řekli (jako ta malá holčička, co desítkám odborníků poradila, že když uvízl kamion v tunelu, je snadnější upustit vzduch z kol, aby mohl vyjet, než bourat tunel.)

Když jsem přemýšlela, kdo by to měl být, napadla mne nakonec typická česká samoživitelka – máma dvou tří dětí, na které zůstala z různých důvodů sama. A proč ona?
Neznám člověka schopnějšího vyžít z absolutního minima a dosáhnout z tohoto minima maxima, souběžně čas od času více či méně úspěšně bojovat o výživné bez jistoty, že jej skutečně bude pravidelně dostávat, a přitom přesto dát svým dětem vše, co potřebují; a to, co jim poskytnout v tu chvíli nemůže, dokázat vysvětlit.

Stát je v podobné situaci - také předem neví, kolik dostane daní, a v těchto měsících se snaží přesně o totéž co „naše“ samoživitelka – najít zdroje tam, kde se zdá, že už prostě nejsou, ušetřit tam, kde se už ušetřit snad ani nedá, a přesto uživit sebe sama a své občany, a to, co jim poskytnout v těchto dnech nedokáže, vysvětlit tak, aby to vzali jako nutné zlo.

S trochou nadsázky - neznám lepšího rádce pro ty naše hybatele miliardami, než takovou mámu, která se svými příjmy dokáže malé zázraky, a taky zná, to, co těm „makro“ může naopak uniknout – třeba kolik stojí kilo chleba a litr mléka, a co udělá s malým rodinným rozpočtem, když se zvýší cena potravin – byť minimálně, nebo nájemného. I tento pohled je pro ty chytré ekonomické hlavy, ke kterým všichni vzhlížíme s nadějí, že to zvládnout pro naše občany co nejméně drasticky, důležitý.

Jediným zádrhelem je to, že své účinkování v NERVu by si taková samoživitelka nemohla dovolit jako čestnou funkci. Jakýkoli výpadek příjmu by ji totiž nadlouho dostal do nevratných červených čísel. A takový přístup by jí jistě odborníci NERVu rozmluvili. Základní pravidlo totiž platí jak u stokorun, tak u tisícikorun, tak u miliard – nesmí se utratit více, než se vydělá, a lehkomyslnost na obou stranách – příjmů a výdajů - se nevyplácí.

Pravdou však je, že tohle ví české samoživitelky ( a řada jiných lidí) velmi dobře už dlouho – to jen stát musel ustavit NERV, aby se dozvěděl, že musí hospodařit s našimi penězi stejně úsporně.

Je to samozřejmě jistá nadsázka – nicméně s reálným základem. Vedle české maminy samoživitelky je i pan ministr Kalousek rozhazovačný kníže Rohan. Proto opakuji myšlenku z úvodu – typickou českou samoživitelku do NERVu. A můžeme být v klidu. Ta najde zdroje na všechno nutné a úspory i tam, kde je nenajde už nikdo jiný.