Naše politické strany se berou příliš vážně. Až tak, že jejich straníci jsou někdy „vážně“ nevolitelní, a i zavedené strany tak sahají po nestranících, nejlépe celebritách z oblasti sportu, hudby, byznysu, zkrátka po každém, kdo je veřejnosti znám, a je současně ochoten „zaplést se“ s politickou partají. „Volitelní straníci došli, tak nám někoho pošli“ – tak nějak dnes zvedají straničtí bossové oči k nebesům (nebo naopak směrem zcela opačným). Dnes se uzavírají kandidátky do zastupitelstev obcí a měst.

Volby jsou vůbec taková zvláštní disciplína. Ti, kteří vědí, se ucházejí o hlasy těch, kteří většinou až tak nevědí, aby pak vzápětí byli tak trochu zklamaní všichni. Aniž chci zlehčovat význam voleb, protože jít volit považuji za nejdůležitější občanskou povinnost – se vší vážností těch slov, uvědomuji si současně, jak tragikomické to někdy je.

Někteří zahraniční kandidáti do zastupitelstev na to už přišli, a občas se jim (i pro ně samé asi překvapivě) podařilo výrazně uspět s absurdními volebními programy. Ne, že bych tamější voliče podezřívala z toho, že těm programům až tak uvěřili – ale podezřívám je z toho, že hlasy podobným uskupením dali jaksi ze vzdoru, nebo jako odměnu za dobré pobavení. A tak zahraničí zažilo volební úspěchy na základě například slibů: lední medvěd do místní ZOO, stálý vítr do zad cyklistům, právo mužů na impotenci a zrušení jakýchkoli front v obchodech apod.

U nás by budoucí zastupitelé mohli slíbit třeba - více hřibů v obecním lese, tělesné tresty pro místní politiky a zrušení bodového systému na území obce. Věřte, že šance obsadit radnici by se jim zvýšily mnohonásobně. Část voličů by možná uvěřila, část by se pobavila, v každém případě by mandáty v zastupitelstvu byly téměř jisté.

Vůbec nechci znevažovat kandidáty a kandidátky do zastupitelstev, už proto, že jsem rovněž jedna z nich. Proto moc dobře vím, že čím menší obec či město, tím větší musí být odvaha si na kandidátku vůbec stoupnout, a tím vyčnít z davu. Ale proto taky vím, že ti dobří kandidáti nepotřebují prvoplánově slibovat – ani ledního medvěda, ani hřiby, ani pečené holuby, co budou v obci sami létat do úst. Protože ty dobré kandidáty prostě lidi znají, věří jim, vnímají dobře jejich názory, a proto jim dají hlas.

Proč tedy píšu o těch absurdních slibech?

Víte, mám už docela dost ještě absurdnějších slibů o tom, jak budou politikové nahoře i dole bojovat proti korupci. Nebo že udělají průhledná výběrová řízení. Nebo že budou uvážlivě hospodařit. Zejména od těch starých pardálů to zní. Mne to připomíná slib, že „ve dne bude světlo a v noci tma“. Protože něco takového má být – samozřejmost.

Od kandidátů v obcích a městech se právem očekává, že řeknou své k tomu, co je tzv. nadstavba, tedy co není samozřejmost – a nemusí to být zrovna ten lední medvěd. Lidé by se od svých kandidátů do zastupitelstev měli dozvědět ne to, že nebudou brát úplatky, že začnou (konečně) dobře hospodařit, že soutěže budou opravdu soutěže – to je to „světlo ve dne a v noci tma“. Měli by se dozvědět, kam jejich obec bude směřovat, jak se bude rozvíjet, kam se budou investovat peníze a proč, a kam naopak ne a proč, a proč ten který člověk by měl zastávat tu kterou funkci a jaké má pro ni předpoklady mimo stranického dresu, kdo se s kým dohodl a proč a za co, a koho naopak a proč nevzal „do party“. Jinak je to jen hra těch, co vědí, s těmi, co nevědí, a výsledek – darmo mluvit.

Ale abychom byli spravedliví - není vždy chyba jen v politicích, viz výrok W. Churchilla na adresu druhé strany: „Víte, co je největším argumentem proti demokracii? Pětiminutový rozhovor s voličem.“

A když už jsem u toho humoru, mějme na paměti slova dalšího klasika - profesor Murphy to vidí rovněž realisticky:
„Volič vybírá zastupitele buďto podle toho, jak je jim sympatické jeho jméno nebo tvář na fotografii, anebo podle toho, které politické strany je členem. Ani jedna z těchto variant nevylučuje tragický omyl.“

Co si tedy tak přát...Aby u voleb v polovině října bylo těch tragických omylů co nejméně. A všem, kteří jdou do volebního klání ve své obci či městě - stálý vítr do zad, žádné fronty a v obecním lese více hřibů než ledních medvědů.