Jako gesto to chápu. Jako právní úkon je to nesmysl. Výpověď smlouvy poslance Stanislava Humla je především sdělením pro vedení VV a signálem pro veřejnost. Ještě lepším sdělením by však bylo podobnou smlouvu hlavně nepodepsat - nebo ji aspoň „vypovědět“ před složením poslaneckého slibu.

Kdysi jsem zažila něco podobného. Vedení mého města po mne jako po zastupitelce žádalo podepsat ponižující prohlášení o tom, že když mi sdělí informace o městské společnosti, zachovám je jako obchodní tajemství. Tím obchodním tajemstvím se myslely zejména uzavřené smlouvy a trestuhodné finanční toky, což samozřejmě žádné obchodní tajemství nebylo. Odmítla jsem, a to přesto, že mi pak požadované informace nedali. Odmítla jsem proto, že něco podobného po mne neměli právo chtít, a moje občanská i právní hrdost se proti podobnému skandálnímu požadavku vzepřela vší silou, které byla schopna. Nikdy jsem toho nelitovala, i když se pak informace ke mne, jako zastupitelce města (!!!), dostaly až po třech letech. Jsou ale prostě věci, v nichž člověk slevit nesmí.

To, že Stanislav Huml vazalskou smlouvu tzv. vypověděl, mne tedy těší spíše principiálně, protože s právem to nemá nic společného. Ještě více by mne však těšilo, kdyby to udělal aspoň před složením poslaneckého slibu. To proto, že se snažím porozumět tomu, proč člověk kvalit pana Humla pod něco takového podpis vůbec připojil. Odpověď je asi docela jednoduchá – protože kdyby nepodepsal, dnes by ve sněmovně nebyl. Což by zrovna v jeho případě byla docela škoda.

Takže chápala bych ráda jeho podpis jako „nutné taktické zlo“, kdyby se hned po volbách od smlouvy distancoval a až poté složil slib. Protože ten slib je s existencí podobné „smlouvy“ docela v zásadním rozporu. Takto jsem trochu rozladěná, že počkal až na jakýsi důvod názorového rozporu s předsedou Johnem (nemohu se totiž ubránit dojmu, že na nějaký důvod, jak se smlouvy zbavit, prostě čekal, a využil „Mašínů“ jako první příležitosti).

Přesto je krok pana Humla důležitý - jako precedens. Měli by ho následovat další poslanci VV, jakkoli je tento akt pouze deklaratorní. Jen tak totiž vzkážou voličům, že poslanecký slib je jim dražší než stranické zájmy, že si váží vlastní důstojnosti více než diktátu stranického vedení, a že uznávají ústavní pořádek České republiky, který podobné závazky nepřipouští. Ostatně - jinak nemají ve sněmovně co dělat.