Miloš Zeman je velký hráč v malém českém rybníce a jeho postupem může být překvapen jen člověk nepolíbený znalostí polistopadové politiky. Náš současný prezident může být označován jakkoli, ale je faktem, že nikdy nebyl fádní, nudný ani zbabělý. Politika ho viditelně bavila, a to i se všemi negativy, které v sobě nese, a všude tam, kde to bylo na něm, nikoli na nespolehlivém okolí, v ní vyhrával.

Proč se tedy tak divíme tomu, že není poslušnou ovcí, která jen podepisuje, co se mu dá pod ruku, a že nejmenoval premiérkou paní Němcovou, o níž musí vědět, že byla vybrána z čirého zoufalství ODS, která ve svých horních patrech nenašla žádného nezprofanovaného muže?

Miloš Zeman neuvažuje nikdy jen jeden tah dopředu. Inu – prognostik schopný vidět o kus dál. Pouze jeden tah dopředu v tyto dny naopak uvažovala ODS – byla jím právě nominace Miroslavy Němcové, která se vnějškově jevila jako chytré řešení, a ODS neskrývala téměř bujaré nadšení, jak to zvládla – našli jsme, moji rádcové, našli! Ale každý občan této země musel pochopit, že když už i taková politická nula, jako je Karolína Peake, hovořila o předsedkyni Poslanecké sněmovny ve svém televizním vyjádření jako o Mirce, tedy s jasným žoviálním despektem, zase tak chytrá volba to od ODS opravdu nebyla. To, co mimoděk dala najevo Karolína, muselo zkušeného matadora Miloše Zemana přímo bouchnout do čela.

Totiž že ODS nabízí hezký obal s prohnilým obsahem, a že ten obal nebere nikdo vážně. Představa, že „Mirka“ s absencí jakékoli autority i u poslední z posledních (Peake) začne zdlouhavě dojednávat se stávajícími koaličními stranami nové obsazení vlády, a že pidistrana LIDEM, kterou nikdo nevolil, si začne klást opět podmínky typu ministerstva obrany, musela být pro Miloše Zemana hodně úsměvná.

Proto všechny vyslechl, jako starý matador v klidu zopakoval a využil vyjádření nezkušené (a školácky nudné) Karolíny Peake, která mu prostě skočila na špek, zvážil autoritu Miroslavy „Mirky“ Němcové, a odmítl hrát dál v této frašce zvané sestavování nové vlády z lidí, kteří navíc namísto aby v té své koalici táhli za jeden provaz, šli si v podstatě celou dobu po krku.

Ano, to, co udělal Miloš Zeman, není standardní. Ale co je tu minulé roky vlastně standardní? Vládu sestavila strana, která nevyhrála volby. Ve vládě je strana, která se jich dokonce ani neúčastnila. S programem vlády se obchoduje na hraně zákona. Milenka premiéra úkoluje rozvědku. Dva poslanci jsou za mřížemi, a další tam patrně míří. Vítejte v České republice.

Lze v takové situaci vyčítat prezidentovi, že jako zkušený matador a velký hráč na politické scéně řekne dost, a převeze tak trochu dost všechny?

Naše současná politická scéna potřebovala podobnou lekci jako sůl. Navíc Miloš Zeman se nespokojil s pohlavkem, ale zvolil těžký direkt. Je mu to podobno, a je ho to i hodno.

Parafrází názvu kdysi známého filmu - prožíváme zkrátka drsnou léčbu Zemanem. Žádná léčba není příjemná. Ale většinou užitečná. Protože řeči o demokracii a ústavnosti jsou sice hezké, ale jsou v ČR dnešních dnů také jen obal – obal neuvěřitelné faktické degradace všech těchto hodnot politickou garniturou posledních let. Miloš Zeman tak poráží politiky jejich vlastní zbraní. Řekli si o to, a mají to. Nemáte úctu k Ústavě? Tak to zkuste na vlastní kůži.

Znalcům ústavního pořádku, mezi které se řadí i autorka tohoto blogu, se to nemusí v rovině teorie líbit – ale fakticky? Fakticky tuto léčbu Zemanem lze pokládat za veskrze užitečnou. Ukazuje slabiny našeho ústavního pořádku, zkrotila a vzácně sjednotila šéfy koaličních stran (snad poprvé od voleb), uchránila nás od nutnosti dva tři týdny sledovat trapná vyjednávání přeslušné paní Němcové o tzv. nové vládě se starými vládci, a přiblížila nás k novým volbám.

Až pak si budeme moci říct s úlevou Bohuše z filmu Dědictví - mlčte, a buďme rádi, že už to máme za sebú!

S mírnou skepsí však dodávám - bez změny volebního systému včetně ztráty mandátů při přeběhlictví nepomůže žádná léčba. Ale to je už jiné téma...