Hlavu vzhůru – ovšem jen než z toho mišmaše budeme zvracet. Pak je lépe hlavu sklonit. Iniciativa mnoha v jednom, tedy uskupení řady údajně pravicových malých subjektů a jednotlivců, kteří opustili potápějící se loď, je jako dort pejska a kočičky. Záměr dobrý, jen jist se to nedá. Ani volit.

Představa, že parta tak nesourodých partiček a individualit by tuto zemi vyvedla z krize, je něco jako novoroční vtip. Tolik partikulárních zájmů, tolik individualit, pro které je obraz v zrcadle důležitější než oni sami, nezachrání ani pár normálních, kteří se ze zoufalství chytají stébla.

Parta mnohých, která se dá dohromady těsně před volbami, aniž je prověřena časem, poznáním sebe sama, natož pak aby měla alespoň základní demokratickou strukturu, jednotící prvky a silného vůdce, je větším hazardem proto Českou republiku než těžce zraněná ODS a rozhádaná sociální demokracie. Ty dvě strany jsou alespoň předvídatelné, zatímco u uskupení Hlavu vzhůru nevíme nikdy, co vlastně hodlá páchat, čeho je schopno, a zda není schopno všeho…

Už ten název – Hlavu vzhůru – nás mate. Kdo má dát hlavu vzhůru? Pravicový volič? Jak může, když ho k tomu nabádá prezidentská kandidátka za KSČM? Demokrat? Jak by mohl, když součástí tohoto spolku je tak moc konzervativní D.O.S.T., že až člověk přemýšlí, zda je z této doby nebo ze středověku. A jednotlivci? Ještě větší bída. Nebo vidí někdo charisma v Borisi Štastném?

Zkrátka jako by pejsek a kočička pekli dort – dají tam všechno, ovšem proto se to taky nedá jíst. A pokud si vezmete, dlouho to ve vás nezůstane... Obdobně uskupení Hlavu vzhůru – najdete tam skutečně všechno – všeliký odpad a sem tam laskominku, ale dohromady, dohromady je to nepoživatelné. A nevolitelné. Až je s podivem, že pragmatik Václav Klasu něco takového může podporovat. Důvody mohou být různé – jedním z nich může být i to, že on tento dort jíst nebude. Přenechá ho s důvěrou voličům. Že riskuje jejich zažívací trakt, to ho asi až tak netrápí. Dalším důvodem může být to, že potřebuje berličku pro ospravedlnění své neodvahy postavit se sám do čela. Tedy že platí daň za svůj strach vůdcem opět být.

Ostatně sám na založení nového subjektu řekl jasnou větu - je na to pozdě, aby to bylo dobré, zkrátka nelze to připravit. A má pravdu bývalý předseda (ODS) – Hlavu vzhůru je toho důkazem. Něco takového abys pohledal. Nebo raději ne. Nehledat. Nechceme-li skončit s nevolností ze zkaženého dortu u záchodové mísy, v pokleku, nikoli s hlavou vhůru, ale potupně sklopenou.