Ať to vezmeme zprava doleva, mimořádné volby jsou mimořádné hlavně tím, že jsou neskutečně tragickou vizitkou české politické scény.

Proč? Nedá se volit podle programu. V něm se dá naslibovat cokoli, a od minulých voleb, v nichž pravicové strany slibovaly nezvyšovat daně, aby pak udělaly přesný opak, nebere programy nikdo vážně. Obzvláště pokud se v nich objevují takové nesmysly a obludnosti jako je trestní odpovědnost soudců a referenda o čemkoli, jako hlásá Úsvit, nebo právo na práci pro absolventy, jako slibuje KSČM. Další sliby, byť rozumně vypadající, pak říkají nedůvěryhodné strany, nebo strany, které ví, že je díky malému zisku volebních hlasů nebudou muset nikdy realizovat, nebo strany, které už vícekrát měly šanci, ale nevyužily ji. proč jim věřit teď?

Nedá se volit ani podle letité zavedenosti stran. Například ODS na billboardech dává vybrat – experiment nebo zkušenost? Ano, zkušeností s ODS máme tisíce, takže další experiment s její volbou už skutečně ne. ČSSD má našlápnuto k vítězství, ale chodí po minovém poli díky duelu dvou předsedů – jednoho formálního, druhého faktického, a jako rakovina ji rozežírají ataky vlastních lidí v regionech. V preferencích ANO se nás pak snaží agentury přesvědčit, že koupit se dá u nás skutečně všechno – kandidáti, kampaň, celebrity, a tím i ta křesla ve sněmovně. Tedy že politika je vlastně na prodej. Chceme to? TOP 09 neodolala pokušení zašlapat starosty, bez nichž by nebyla, až na výjimky, na nevolitelná místa kandidátek, až je s podivem, že jí ještě vůbec dovolí se o ně opírat, a z kandidátek "nezdrhnou". Zemanovci se pohybují na hraně volitelnosti, a to může odradit voliče ještě před časem ochotné vhodit jim hlas díky majstrštyku v prezidentské volbě. Jenže i ten nabourává všudypřítomný pan Šlouf a kandidující hradní kancléř, jinde věc nevídaná. KDU-ČSL se snaží velmi pracovitě povstat z popela, ale pokud je nezachrání religiózní Morava, „bezbožné“ Čechy je potopí. Úsvit velkomluvného, narcistního, ale jinak přirozeně hloupého Tomia, může krátkodobě oslovit jen jemu podobné, takže jen nezbývá než doufat, že jich u nás není mnoho.

A jsme u volby podle osobností. Ty abyste hledal lupou. Miroslava Němcová z ODS, která se snaží o nemožné, není a nikdy nebude lídr, ale pouze výraz snahy postavit „Potěmkinovu vesnici“ strany, která se zasebevraždila v přímém přenosu. Je jí pouze ke cti, že se toho ujala za zbabělé a charakterově nepoužitelné muže kolem sebe, a je téměř jisté, že kdyby dosáhla výraznějšího úspěchu, ti pánové ji „sežerou“ a bez uzardění opět odstaví na vedlejší kolej. Paní Němcová je tak lídr „na jedno použití“. Lídři ČSSD Sobotka a Hašek by mohli být géniové, ale nikdo je nikdy nebude vnímat jako dospělé, protože jen v politice prostě dospět nelze (podobně působí rozcuchaný Marek Benda v ODS) Andrej Babiš nepochybně osobnost je, ať si o ní kdokoli myslí cokoli, dosáhl mnohého – nicméně tím hnutí ANO končí. Regionální lídři nejsou lídři, ale podřízení, mluví tak, vypadají tak a vnímáme je tak. A chceme volit firmu, nebo volební stranu? O Tomio Okamurovi už toho bylo napsáno tolik, že není co dodat, snad jen – pseudoosobnost s problematickými povahovými, zejména narcistními, rysy, a nervózní hysterickou mluvou, což by měl možná řešit léky na uklidnění. Pan Bělobrádek působí z lídrů nejvíce sympaticky, a pár sympaťáků z KDU-ČSL by se našlo i v krajích, ale na vyšší vliv v politice je to zoufale málo. Podobné je to ostatně se stranou mladých – s Piráty. Charismatický Bartoš je totiž jediný, kdo mezi Piráty výrazně vyniká, a kraje, často s ani ne plnými kandidátkami, bohužel svědčí o amatérismu této mladé partaje. KSČM své lídry za osobnosti považuje, mnozí z nich tak opravdu působí, ale jejich voličská základna je prostě daná tak jako tak, a zda jsou její lídři osobnostmi nebo ne je tedy v podstatě jedno. Zemanovcům jednotný lídr schází, regionální jsou až na výjimky typu ministra vnitra Peciny velmi slabí, a k tomu hlavnímu, který je na Hradě, se nesmí hlásit. Těžká "pozice, díky níž ztrácí Zemanovci volební pozice".

Mám-li zmínit strany tzv. neprůzkumové, pak Zelení to přepálili s levičáctvím, a jejich lídr Liška je sice sympatický, ale lídr tedy není. Hlavu vzhůru Jany Bobošíkové nelze upřít pracovitost, s níž se snažilo spojit nespojitelné, ale už fakt, že tomuto uskupení hlásící se k odkazu Václava Klause konkuruje Suverenita Jany Bobošíkové, tedy Jana Bobošíková kandiduje proti Janě Bobošíkové, svědčí o jistě schizofrenii, způsobené patrně letitou snahou kandidovat kamkoli za kohokoliv, tentokrát dokonce reprezentujíce dvě strany najednou. To už je na pováženou i z diagnostického hlediska.

Na tom všem je nejsmutnější, že lidé, kteří chtějí jít k volbám, si z této skupiny prostě musí vybrat. Tedy budou si vybírat ve stylu angínu nebo zápal plic? Protože to zdraví tam prostě nenajdou.

A z takto postavených voleb vzejde Poslanecká sněmovna. Sněmovna, která bude zákony ovlivňovat náš každodenní život. Velmi děsivá představa, a ne nadarmo už mnozí uzavírají sázky, kdy budou další předčasné volby. Ano, tyto volby nelze brát vážně. Přestože v nich kandiduje řada lidí, kterých si lze vážit, na horních místech kandidátek je povětšinou nenajdeme. A výjimky to nespasí.

Všichni tak čím dál víc cítíme, že se něco musí stát. Změna volebního systému například. Dokážeme si ho zdola prosadit? Možná ano – ale až po těch dalších volbách. Objeví-li se volební subjekt, který dokáže nadchnout. Který bude prověřen prací v komunální politice. Který bude mít v každém kraji jasného a přirozeného lídra. Který bude mluvit rozumně a srozumitelně, a nebude slibovat nesmysly. Který si voliče nekoupí, ale okouzlí. A který bude nezávislý na všech shora jmenovaných. Že je to utopie? Nedejme se mýlit. Tyto volby takový subjekt vygenerují. Z pudu sebezáchovy této země. Nebo Bůh i Ďábel s námi.