V politice se prostě nedá dospět. Na to doplatila sociální demokracie, která by za jiných okolností musela volby vyhrát s vysokým náskokem. Clint Eastwood zkrátka porazil eléva.

Politikové, kteří dospívali pouze za zdmi sněmovny, nepůsobí a nemohou být vnímáni jako dospělí lidé. Voliči je proto budou stále vnímat jako teenagery. Bez ohledu na věk. Je to syndrom zachlazené puberty, kterou dnes reprezentují politikové typu Marka Bendy nebo právě Bohuslava Sobotky. Mohou se snažit, jak chtějí, mohou dohánět vzdělání, mohou mít dokonce i šedé či žádné vlasy, pro českého voliče nebudou nikdy dospělými, nedej bože zkušenými a světem vyučenými muži. Protože nikdy nežili normální život. Zavřeni v poslaneckých lavicích a stranických sekretariátech nestárli v žádné firmě, v žádné profesi, neznají starosti běžných lidí na vlastní kůži A i kdyby, nikdo jim to neuvěří.

Když se proti Bohuslavu Sobotkovi postavil větrem ošlehaný a životem viditelně opotřebovaný Andrej Babiš, čelo plné vrásek, a z výšin miliardáře sešel dolů mezi lid rozdávat koblihy, Jardovi servírovat Vodňanské kuře a používat beze studu slovenskou češtinu a skromné výroky typu „otrkáme se, zatím to neznáme“, český volič zajásal – konečně někdo dospělý! Věkový rozdíl není přitom mezi oběma pány nijak dramatický, jenže ten faktický je s mírnou nadsázkou sto let. Monotónní Sobotka, který na sebe svého času upozornil hlavně rovnátky a frázemi o zasedáních orgánů sociální demokracie, byl náhle vedle Babiše prostě mladý, nezralý a ...nudný. Charisma žádné, vize naučená, naléhavost hraná, resp. nepřirozená.

Babišovi naopak instinkt obchodníka poradil, aby se plaše usmíval a byl v klidu, nedělal ramena a stylizoval se do role Bati, který z nuly vybudoval mocné impérium, a své zkušenosti chce dát do služeb státu, jehož peníze nepotřebuje, protože svých má dost. Sobotka se oproti němu nemohl pochlubit ani jednotnou a silnou stranou, natož pak ničím jiným, co kdy v životě dokázal vyhudovat, a kam by se mohl vrátit, až politiku opustí. I Miroslava Němcová byla proti němu se svým knihkupectvím ve výhodě. V tu chvíli byly jedno detaily z Babišovy minulosti, které rozebíral Reflex i jiná média, a ta co si Andrej Babiš koupil? Český volič to vnímal jako výraz schopnosti a síly, protože český volič má rád silné vůdce. I kdyby se k tomu impériu dostal jakkoli – prostě to uměl, tečka. Je schopný. To byl závěr voličstva. Proto v 90. letech český volič miloval narcistního Klause, proto zvolil v tomto roce do funkce prezidenta sebevědomého až neurvalého Miloše Zemana, a proto dnes nechal de facto vyhrát Andreje Babiše. Bez ohledu na to, že každé z těch jmen má mnoho sporných momentů. Jenže – jedno velmi důležité mají společné. Jsou silní, schopní, umí toho beze zbytku využít ve svůj prospěch a nebojí se to ani nahlas říct.

Český volič zkrátka nemá rád "měkké" a nudné hrdiny, protože za ty se nemůže schovat. Nemá rád naučené fráze, chce bouchnutí do stolu a povel. Chce někoho, s kým se může ztotožnit, a kdo bude silný za něj. Chtěl se někdo ztotožnit s Bohuslavem Sobotkou? Jistě – věrní voliči sociální demokracie, a všechna čest, že mu zůstali věrni přes vlastní výhrady. Jenže těm ostatním neměl co nabídnout – tyto volby nebyly o programech, ale o lídrech, a sociální demokracie si toho prostě nevšimla. Sobotka neměl charisma, neměl sex apeal, nepřišel s ničím zajímavým a novým a řečník to taky žádný není.

Andrej Babiš naopak na billboardech vypadal jako Clint Eastwood za mlada, obličej ošlehaný větrem, podepřel se silou svého impéria, před kterým se obyčejným lidem tají dech, a mluvil v takovém klidu a s úsměvem o tom, že bude líp, že pro voličky se stal téměř sex symbolem a pro muže obdivu hodným podnikatelem, ke kterému mohou vzhlížet s tichým povzdechem - je prostě dobrý, a dokonce i ve variantě je to tak trochu gauner, ale aspoň to tady dá do pořádku, byl volitelný. Cím více se do něho kopalo, tím více sílil, protože český volič si to vyhodnotil - ti z něho ale mají strach! Takže i kritikové přispěli k tomu, že důležitost Andereje Babiše stoupla na zcela nečekanu dimenzi.

Zda pocity voličů odpovídají realitě, zda k impériu došel Babiš mravně či nemravně, to nebylo v okamžiku volby důležité. Umí to, má něco za sebou, a není koho jiného volit. Tečka. Podstatné bylo, že v sociální demokracii byl nedospělý lídr „za stranické zásluhy“, nikoli lídr, který měl šanci tyto volby, neboli Andreje Babiše, převálcovat. Zkrátka není třeba analýz – postavit proti ostřílenému byznysmenovi teenagera byl holý nerozum. A ČSSD se těžce vymstil. Zda na něj doplatí či nedoplatí i Česká republika, to se ukáže po těch sto dnech hájení. Dnes všichni ti, co vhodili hlas pro ANO, budou chtít pokračování hollywoodského filmu s happy endem, v hlavní roli Andrej Babiš. Bude to Oscar, nebo Zlatá Malina? Uvidíme na našich obrazovkách velmi brzy.