„Společný model ušetří peníze. Pod jednou střechou to bude efektivní.“ Na radnicích sedí státní úředníci a samosprávní pod jednou střechou, nikdo je neodlišuje, často sedí na dvou židlích najednou, vzájemně o sobě rozhodují, a je to všechno špatně. Dokud nedojde k odluce samosprávy od státu, nemá to řešení.

Starostové malých obcí nám vykonávají státní správu. Jak rádi, zeptejte se jich. Nenávidí ji. Ale musí. A protože na to nemají ani vzdělání, ani zkušenost, chybují, a vypadají pak před svými občany – blbě. Státní úředníci na větších radnicích zase musí poslouchat zvolené zaměstnavatele – vedení měst. To často zasahuje do věcí, do kterých by zasahovat nemělo. Protože si myslí, že může, nebo si to dokonce nemyslí, ale přesto to dělá, protože prostě má – moc. Především moc úředníka vyhodit. Stačí k tomu organizační změny.

Občané? Tak ti v tom mají totální „guláš“. Jdou prostě na radnici, a zda úředník vykonává státní správu nebo samosprávu, je jim z duše ukradené. Ale tím, že je to všechno v jednom, vzniká řada nedorozumění, které ve svém důsledku vyvolává vášně tu proti voleným zástupcům, tu proti úředníkům. Typicky přestupky – starosta nemá právo zasahovat do této agendy, ale pokud přestupkové oddělení městského úřadu dá někomu pokutu, je nenáviděný i starosta. Nebo stavební úřad – nechce vydat svému městu jako stavebníku povolení, protože prostě nemá věci v pořádku. Může si dovolit říct radním „vážení, já vám stavební povolení na to parkoviště prostě nedám“? Tlak, kterému je vystaven, způsobí, že nakonec to povolení město dostane. Protože ten úředník je zaměstnancem stavebníka, kterým je město, a zkuste poslat šéfa do háje. A vůbec největší liga je, když se z neznalosti volených zástupců ocitne pod jedním odborem úřadu samospráva a státní správa protichůdných zájmů – například investiční oddělení se stavebním úřadem. To je na schizofrenii.

Zkrátka radnice by měly být tvořeny jen úředníky vykonávající samosprávu, a úředníci, vykonávající správu státní, by sice mohli sedět v jedné budově, ale viditelně označeni a s jinými šéfy, než je starosta a volení radní. Funkce tajemníka totiž neřeší v podstatě nic, naopak, sama tato funkce, s níž starosta sám nemůže hnout, je důvodem těžkých konfliktů. Už tu byla města, kde byli dva tajemníci najednou…po mnoha letech souzení.

Není to prostě domyšlené. Státní správa a samospráva pod jednou střechou v tom smyslu, že obojí řídí samospráva, je špatné řešení, které neprospívá ani jedné straně, a je oboustranně zneužitelné. Výkon státní správy starosty malých obcí je pak přímo zneužíváním jejich dobroty. Zaměňování samosprávy například s prací stavebního úřadu, živnostenského úřadu, přestupkového oddělení apod. je úplně špatně, a naopak dopady někdy nedobrého výkonu samosprávy na úředníky státní správy daného města je také nespravedlivé.

Pomůže jediné – odluka samosprávy od státu, a to zgruntu. Ano, bylo by to složité, ale obrovsky by se ulevilo všem. Vedlejším produktem by pak bylo zjištění, že stát dává obcí a městům na státní správu zoufale málo. Obce a města by si tak polepšily, a stát by musel konečně platit za své úředíky tolik, kolik dávno měl. Tento příspěvek není akademický – na obcích a městech se pohybuji přes dvacet let, a mám za sebou zkušenost úřednice, tajemnice, zastupitelky i starostky. Navíc v oboru právo se specializuji právě na veřejnou správu – ovšem jako praktik. A proto vím, jak je současný model nesprávný a škodlivý. Rozhodně ho nezachrání žádný služební zákon, tady jde o zcela něco jiného. O to, že samospráva a státní správa jsou dvě velmi odlišné věci, a mělo by to nalézt vyjádření i v právní úpravě fungování obojího. A nelze to směšovat dohromady, jako je to nyní.

Proto apeluji na odluku samosprávy od státu. Jako odborník i jako samosprávný představitel. Je to jedno z největších témat dalších let. Kterého se především pro jeho komplikovanost všichni bojí, ale které je současně zcela nezbytné pro další fungování tohoto státu a samosprávy.