Čtvrtina studentů neprošla státní maturitou. Prý je to dobře. Není. Právě naopak.

Absolvovala jsem poměrně těžkou fakultu - práva na Karlově univerzitě, tedy je nabíledni, že maturitu mám. Tedy - dokonce dvě. A musím říct, že zatímco právy jsem procházela bez větších problémů, a i těžkou zkoušku z teorie státu a práva (právníci vědí) jsem dala bravurně za jedna, při vzpomínce na některé gymnaziální předměty mi ještě dnes není dobře. Jasně humanitně vyhraněná od počátku bych patrně měla u dnešní státní maturity těžký problém. A možná - zničený život.

Co by mi bylo platné, že jsem excelovala z češtiny vysoce nad rámec středoškolských osnov, a vyhrávala jako psavec i literární soutěže, rovněž tak dějepis byla moje parketa, a řada dalších - ovšem chemie, matematika, fyzika - dřina na entou, a občas z milosti trojka, aby se to vysvědčení nezkazilo úplně. Nadrtila jsem se, co nadrtit šlo (samozřejmě matematiku nejhůře), tedy v žádném případě nehřešila na milost profesorů - ale nebýt jí, patrně bych maturitu nedala. Třikrát za jedna a jednou za tři z matiky z milosti, protože mi zkoušející spiklenecky dal příklady, které by musel spočítat i orangutan. Toť mé maturitní vysvědčení. Ta trojka mne trápí jako nespravedlnost dodnes, ale v podstatě díky Bohu za profesora, který na mne koukl a mrknul, že jako OK, ať se nebojím, ovšem že za tu nahrávku mi dá maximálně za tři.

Na odborné škole už pak byla ta druhá maturita za "samé"(jak by také ne - právo, sociologie, psychologie a tak dále) a jak jsem napsala v úvodu, fakulta sice pětiletá makačka, ale díky jasně zvolenému oboru, který mne chytil za srdce i mozek, bez vážnějších problémů, tedy víceméně vlastně - snadno. Pokud si vzpomínám, opakovala jsem jen jednu zkoušku... Přes obtížnost práv, a dokonce přes to, že jsem studovala při práci a s dítětem, na náročné studium i nároky profesorů vzpomínám s láskou.

Co tím chci říct - maturita nemá být snadná. Nemá být ale shodná pro studenty humanitně zaměřené a pro ty, kterým to matematicky myslí od školky. Lidé nejsou stádo vyrobené podle šablony. Proto by volba předmětů určitým směrem měla být samozřejmostí. A pak nechť jsou ty předměty náročné.

Navíc - ani maturita, a dokonce ani vysoká škola, neznamenají, že absolvent bude úspěšný. Musí mít takové osobní dovednosti a vůli, že to vzdělání nezahodí. Tedy pracovitost, kreativitu, nadšení, stále se dále vzdělávat....tedy papír ze SŠ i z VŠ je jen vstupenka - vstupenka k tomu, že když nadále budu na sobě pracovat, možná se mi bude pracovně dařit. A když ne, musím to zkusit jinak. Nevzdat to.

Jako studentka gymnázia jsem tedy už tehdy v něčem vyjímečně vynikala, ovšem něčím jsem prolézala s odřenýma ušima. Tedy vcelku jsem byla zcela průměrná. U státní maturity bych dnes patrně taky neprošla - kvůli matice nebo cizímu jazyku (mechanické učení bez logiky - moje noční můra), čímž by se mi navždy zavřela cesta k právu. Které je dnes mým osudem, a ve kterém jsem - snad - úspěšná. Ovšem ten úspěch nebyl také dán jen absolvováním fakulty, ale mnoha dalšími léty snah, zkušeností, čtením právních časopisů na dovolené, a tak dále a tak dále.

Můj osobní příběh je tak pro mne jasným argumentem proti "stádnosti" státních maturit, které si zakládají na rovnosti všech tak, že všichni musí dobře umět všechno - což je hloupost. Ať jsou maturity náročnější, ale oborově. Aby nám nadané děti nezůstávaly mimo trh práce jen proto, že naděný budoucí lékař neuměl recitovat básně od Nezvala, a nadějný budoucí právník prostě nepochopil goniometrické funkce. Dávejme studentům šanci zvolit si svou profesní dráhu - a neklaďme jim překážky s přesvědčením, že jen to zvyšuje vzdělanost národa. Právě naopak - vede to k průměrnosti - umět všechno a nic - zkrátka od každého něco, abych "prolezl".

Měli bychom ve studentech probouzet něco jiného - touhu, aby v tom, co je jim dáno, excelovali - a mohli si to u závěrečné zkoušky vybrat. A pak očekávejme, že z toho, co si vyberou, opravdu budou umět - všechno.

Nevylučuji, že někteří studenti neprošli, protože se prostě nenaučili. Dokonce je to velmi pravděpodobné. Ovšem stejně tak je velmi pravděpodobné, že jsme některým zničili život tím, že jsme mu vzali šanci dělat obor, který má rád, a který ovládá. Protože jsme ho zastavili nesmyslnou matematikou, nebo nesmyslným rozsahem znalostí o české literatuře, kterou jako geniální matematik nikdy nebude číst. Zkrátka chvála individualitám - které státní maturity potlačují až ničí.

Nehovořím akademicky. Sama sobě jsem příkladem. Takže je mi líto těch, kterým, patrně, stádní systém bere jejich životní šance. Já ji dostala - rozumným pístupem tedejšího matikáře. On v podstatě jako první v řadě přispěl, aniž to tehdy tušil, k mé advokátní praxi. Protože prostě po mne žádnou státní maturitu z matiky nemusel chtít.