Protože kdyby byly s velkým eN, týkaly by se jen jednoho dne v roce. A přejme si jich šťastných 365 a víc. Nesplnitelný sen, ale sny je třeba mít.

V roce 2015 mi bylo padesát. To mne až tak nezasáhlo, jako to, že za deset let to bude šedesát. A uvědomění si, jak rychle uteklo těch předchozích deset, mě přece jen přimělo k zamyšlení. Nad ryze základní otázkou - s kým, jak a proč trávit svůj čas. Čemu se věnovat. Co jednou provždy škrtnout jako zbytečné. A zkusit ještě něco nového? Jasné otázky, těžké odpovědi. Znovu vytanuly s koncem roku... A jak jsem si tak soukromě filozofovala, vyplynuly ty odpovědi jako olej na vodu...

Došlo mi, že náš osobní život je ve středním věku postaven na čtyřech základních pilířích. Děti. Partnerský vztah. Práce. Cíle. A i když čas od času nějaký pilíř nefunguje, protože nemáme to štěstí, ty tři by měly "židli" života udržet stát pevně. A když ani to se nevede, musíme sáhnout po náhradních oporách - přátelích, rodičích, zájmech... Zkrátka nevzdat to bez boje, a mimimálně tu pevnou "trojnožku" mít stůj co stůj.

Život sám o sobě je totiž série nekonečných rozhodování - tu více, tu méně šťastných, ale i ta nás posouvají dál. Protože co nás nezabije... znáte to. To nás posílí.

Takže na prahu roku 2016 vím, že pro můj život je důležitý kontakt s dcerami a sdílení jejich životů v míře, ve které mne do něho pustí (protože už mají právo na svůj život), mít partnerský vztah, který bude můj život obohacovat a bude láskyplný (protože není nic marnějšího než partnerské rozepře), v práci dokázat využít všeho, čeho jsem doposud dosáhla, a ještě to kousek posunout dál (zúročení let dřiny je nezbytné pro završení profesního života), a nebát se mít stále další cíle - dopsat odbornou knihu, vytvořit si na jaře krásné útulné zázemí na zahradě, někam se ještě podívat, něco přečíst, něco vyrobit ze svých oblíbených klubíček...(protože rezignace je začátek konce všeho). A obklopovat se lidmi, kteří mi budou vnášet do žití dobré pocity, věnovat se věcem, které mají svůj smysl, a co nového? Zkusit občas odpočívat - ať to bude aktivně nebo se zavřenýma očima... Obojí je důležité...

Abychom toho dosáhli, jsou důležitá správná rozhodnutí. Abychom je dokázali přijímat, obhájit sami před sebou a vyhodnotit i za nějaký čas jako správná, k tomu si přejme, aby nám osud přál. Zdravou mysl, trochu štěstí, a dostatek sil... A někdy odvahy. Ke změnám, k setrvání v daném, k tomu mít sny bez ohledu na věk...

Protože, jak praví klasik - vítězství je volba.
Krásný nový rok 2016 plný správných rozhodnutí směřujících k životním pilířům, bez nichž bychom to nebyli my...