Zdanění restitucí mělo být už v restitučním zákoně. Pokud se církev obrátí na Ústavní soud, ten musí říct, že zákony platí pro všechny stejně, a cirkev není privilegovaný subjekt. A nejen to.

Diskuze kolem zákona o zdanění majetku získaného z církevních restitucí jsou nervy trhající, stejně jako "vyhrožující" výroky církve, že v případě zdanění se církev obrátí na Ústavní soud. Už aby to bylo...a tentzokrát této odvaze církve fandím.

Ústavní soud by totiž nemohl rozhodnout jinak, než že když zdaňujeme všichni, musí zdaňovat i církev. Nebo nemáme rovnost před zákonem? Máme - jsme demokracie. Nejsou vybrané subjekty, jichž se zákon netýká.

Když opomineme, že církevní restituce zasahují nejen majetek státu, ale ve velkém rozsahu i majetek samosprávy, což je trestuhodné, odsouzeníhodné a hlavně rovněž protiústavní, pak to, že církev se brání povinnosti, kterou jinak běžně plní každý, kdo získává majetek, připadáme si i tak jako ve středověku. Poddaní na jedné straně a šlechta (zatím ne) a církev (bohužel ano) na straně druhé.

Proto by bylo více než mravné, aby se Ústavní soud zabýval nejen zdaněním, ale zákonem jako celkem, zejména tím, zda lze jeho text rozšiřovat i na další povinné subjekty, tedy zda stát mohl přijmout zákon, který církvím umožní získat majetek i jiných osob - včetně obcí a měst. Jistěže ne. Přesto se to vesele děje. Tedy snahy o to - s obcemi a městy se tomu bráníme.

Tedy bylo by dobře, aby poslanci schválili zdanění církevních restitucí, a tím zajistili, že se zákon dostane k Ústavnímu soudu, a pak je to už v rukou "Božích" - tedy spíše soudců Ústavního soudu - kéž by měli dost odvahy na to umravnit jinak vysoce nemravný zákon. A kéž by k tomu přispěla církev právě tou ústavní stížností. Nahradila by tak krok, k němuž bohužel nemají oprávnění ani občané, ani postižené obce a města.