Dnes nešlo uniknout úniku dat o těch, kteří využívají možností daňových rájů. Zajímavější než cokoli je to mediální podání.

Rozhlasové a televizní stanice se dnes předháněly v tom, která podá skandálněji únik dat nejen o Češích, kteří využívají výhod daňových rájů. Padala různá jména, ovšem hned se nezapomnělo dodat, že to neznamená, že ti lidé spáchali něco protiprávního. Aby stanice nemohly být žalovány na ochranu osobnosti - dodávám já.

Takže "zpráva s hodnotou nula". V této souvislosti je až tragikomické, že když nenašli Putina, který by se jim hodil, uvedli "jemu blízcí přátelé". Když nenašli jiná zajímavá jména v Česku, uvedli jména opakující se ve firmách s tím, že to jsou určitě "bílí koně". Jak mohou být bílí koně, když nespáchali nic protiprávního? A Radovan Křejčíř už rating sledovanosti taky nezachránil, protože tráví nyní svůj volný čas v jihoafrickém vězení. A politikové? Není trestné to, kde ty peníze mají, ale jak k nim ve svých zemích přišli - a s tím si musí poradit právě a jen ty země. Takže se "cucalo z prstu", řekla by moje babička.

Zkrátka z pouhého seznamu lidí a firem sídlících v domnělém daňovém ráji, se mačkala senzace, až to bolelo.
Je to ale vůbec senzace? Že někdo, kdo nebere průměrný plat, někde sídlí a proto taky tam platí daně?
Není.

Navíc otázka zní úplně jinak. Proč my nemáme v Česku daňový ráj? A žijeme tedy v daňovém pekle? Všechno tomu nasvědčuje.

Udělejme si tu taky daňový ráj, a nebudou nám bohatí utíkat, ale naopak - cizí bohatí k nám budou do bank posílat své miliardy. Nehovořím o praní špinavých peněz, ostatně o tom, ve velké většině daňový ráj vůbec není. Kdo si chce vyprat umolousané bankovky, udělá to kdekoli.

Hovořím o tom, že v Česku nyní stovky hodin každý rok musíme věnovat potupným formalistickým kontrolním hlášením, které z nás všech dělají potencionální zloděje, odvádíme 21% DPH, aby nám pak celkovou sumu ještě jednou zdanili vysokou daní z příjmů, platíme vysoké zálohy na daně a tím úvěrujeme stát, a nedej bože udělat formální chybu - penále 100%, vracení dotací, zkrátka restrikce jako hrom.
A pak se jen díváme, ja námi placené daně mizí ve veřejnoprávním prostoru, jako by to byla kosmická černá díra.

A dále - zaměstnancům bereme odvody, že hrubá mzda je snad jen proto, aby ta čistá nevypadala tak zoufale malá, ale současně jim říkáme - důchody nebudou nic moc, spořte si, a na léčbu každého z vás nebudou peníze... Zato na uprchlíky bůhví odkud posíláme stamiliony - z našich daní. Což je právě dnes, kdy se ukázalo, že jsme luxusní cestovní kancelář, obzvláště pikantní.

Zkrátka státní moloch stojí neuvěřitelné peníze, a nejen to, ještě dusí ty, kteří je do veřejných rozpočtů přinášejí, dusí samosprávy, které jako jediná veřejná sféra, až na ojedinělé výjimky, fungují, a dusí i zaměstnance. A před jejich očima to pak rozfofrují.

To skutečně není daňový ráj, to je legitimní daňové peklo.
Takže se nedivme, že nám spoluobčané, kteří si to mohou dovolit, prchají. A s nimi odplouvají další peníze, které musíme nahrazovat zase my všichni, kteří jsme v tom pekle. Hlášení na hlášení, pokuty na pokuty, sankce na sankce, veřejné služby jen výběrové dobré, a zdravotní a jiná péče o občany - zaplať si to z toho, co jsme ti nechali.

Do té doby, než vlády pochopí, že lid nejde odírat donekonečna, a nezřídí v každé zemí daňově rozumné a vstřícné "Seychely", aby se dalo dýchat, pracovat za důstojnou mzdu a podnikat bez stigma zlodějů, a peníze získané z daní bude veřejný sektor využívat smysluplně, budou, slovy písně Michala Davida, mít to štěstí být dětmi ráje jen vyvolení.

Nezazlívejme jim to, a pokud nepáchají zlotřilosti, chápejme je. Kdybychom měli to možnost a ekonomickou sílu, udělali bychom to taky. A to je na tom to zneklidňující - že Česká republika se dostala do situace, že její občané, kdyby jen trochu mohli, mají všichni sídlo, účet a úspory úplně jinde. Smutné vysvědčení doby.

Co tedy na těch Seychelách dělají vlastně lépe? A proč my to neumíme?