Tomu rozhodnutí nelze uniknout. Někdo to ČSSD škodolibě přeje, jiný kroutí hlavou a sociální demokraté jsou v šoku. Když se však na tu kauzu podíváme střízlivě, musíme být v šoku všichni. Kauza 300 milionů by tak měla být kauzou nás všech. Proč?

Protože to, co se stalo sociálním demokratům, by se mohlo stát každému z nás. I kdyby to nebylo v těchto položkách, protože každý má svou hranici likvidity, dopad by mohl být stejný, jaký dnes pociťují sociální demokraté - a ti ještě mají tu výhodu, že mají kde brát, čím ručit, a že si mohou půjčit. Velmi citelný, až neuvěřitelný, zásah do majetku, a to jen proto, že si dovolil chtít po českých soudech rozhodnutí ve sporu, by někoho jiného mohl zničit na celý život.

Přesně a právě proto by měla být kauza 300 milionů kauzou nás všech. A proč by měla být? V dané věci totiž už dávno přestalo jít o to, kdo byl ve sporu v právu a kdo ne. Dokonce i v případě, že si ČSSD zasloužila prohrát, je rozsudek neobhajitelný z pohledu podstaty soudního procesu, který má vést k nalezení spravedlnosti. Připomeňme - ČSSD uzavřela smlouvu o právním zastoupení, a pak tak zcela podle ní asi nechtěla plnit - měla k tomu nějaké své důvody, smlouvu si možná vykládala jinak než právník - ale to je v tuto chvíli opravdu jedno. Byly tady zkrátka dvě strany sporu, které se neshodly - věc běžná, obyčejná, a ve společnosti, kde funguje soudnictví, banální.

Ten, který se cítil poškozen, se obrátil na soud (advokát Altner), a ten, který se cítil v právu, se bránil (ČSSD). A obě strany měly právo na proces trvající přiměřenou dobu, a soud měl udělat všechno proto, aby této přiměřené doby dosáhl - odmítnout obstrukce, postupovat přísně proti tomu, kdo by zdržoval, a sám zdržovat rovněž neměl (pokud se tak dělo). U banálního sporu - smlouva a plnění z ní - totiž nelze hledat ani žádnou právní složitost - jen právní výklad dané smlouvy. I kdyby byl složitý, nemohl prostě trvat tolik let.

Pak tu máme institut dobrých mravů, neboť už Paulus řekl, že "Ne všechno, co je dovolené, je i čestné." Ani výkon práva, jakkoli v souladu se smlouvou i formálním zákonem, nesmí být contra bono mores, tedy v rozporu s dobrými mravy. Situace, kdy má dlužník zaplatit na sankcích více jak x-násobek dluhu, je v rozporu se zdravým rozumem, dobrými mravy i proti smyslu existence práva jako takového. Tedy i v případě, kdy soud došel k závěru, že advokát Altner je v právu, a ČSSD mu musí zaplatit dluh, jeho rozhodnutí o sankcích je zcela mimo čas a prostor, jakkoli by byly sankce správně a dle smlouvy spočítány. Protože odporuje tomu základnímu, k čemu má soudní řízení vést - k nalezení správného rozhodnutí, a bude-li soudcům přát štěstí, i spravedlnosti.

Obětí matematického, nikoli spravdlivého rozhodnutí, se dnes stala ČSSD, což je na tom to "pikantní". Zastat se politické strany - proč bychom to dělali? Ale měli bychom. Zítra to totiž můžete být vy, vaše firma, kdokoli. Opravdu chcete namísto 100.000,- Kč dluhu příště platit třeba 2.000.000,- Kč? Jen proto, že soud trval dlouho? Proto je případ 300 milionů případem nás všech bez ohledu na to, koho se týká. Podobná rozhodnutí mohou ničit lidské i firemní životy, a to jen proto, že soudní moc selhala minimálně z hlediska času. Ale nejen tam - daný výklad smlouvy za použití zákona a matematiky je všechno jiné než spravedlivý. A nemá to být hlavní astribut soudního rozhodování?

Právě se tedy hraje ne o ČSSD, ale o to, jak bude v České republice právo aplikováno. Zda jako matematická rovnice, nebo jako cesta k rozhodnutí, které je správné, spravedlivé a v souladu s dobrými mravy a zdravým rozumem. Taky o to, zda soudní řízení budou rychlá, protože to je to, co má v rukou soud. Může obstrukce účastníků eliminovat, a zasadit se svou důsledností o přiměřenou délku řízení. Neudělaly to, i když mohly. Nejvyšší soud ČR má nyní jedinečnou šanci reputaci soudů napravit - přiznat odkladný účinek plnění (což může), a rychle rozhodnout. Ne proto, že jde o ČSSD, ale o to, zda budou rozsudky soudů počítány nebo opravdu nalézány. A o to by mělo jít nám všem, a to je to sakra důležité.

Stranou záměrně ponechávám, že podobné sankce bych se v pozici advokáta Altnera styděla už žádat, neřkuli přijmout. To je ale o něčem jiném - o subjektivním rozhodnutí každého z nás. Ale rozhodnutí soudu naopak musí být objektivní. Uvidíme. Naděje, že soudy budou rozhodovat správně, v souladu s dobrými mravy a rychle, by měla zemřít jako poslední. Proto bychom v dané věci měli ČSSD držet palce - nejde o ni, ale, ať se nám to líbí nebo ne, o nás všechny.