Poslední roky se někdy ptám sama sebe, zda sním, či bdím. Náš starý kontinent řídí evidentně mimozemšťané. Nebo lidé s nějakou diagnózou. A naši Evropu nám kradou.

Našla jsem jednu definici, která by mohla odpovídat. „Debilita neboli slabomyslnost je nejlehčí stupeň oligofrenie. Debil dosahuje v dospělosti zhruba úrovně maximálně 12letého dítěte. Může mít ale slušnou paměť, a při pečlivé výchově může zůstat debilita poměrně skryta.“

Ano, je to nadsázka. Možná i drsná. Ale jak jinak než přirozenou hloupostí, odtržením od života normálních lidí či pocitu osobní nadřazenosti, že „oni jsou něco víc“, a ví mnohem lépe než my, co je pro Evropu a její země dobré, vysvětlit stupidity, jichž jsme poslední měsíce svědkem? Ty otřesné výroky, projevy, bezmoc?

Evropa si v historii prošla pekly válek, a když už se ty hrůzy zdály za námi, válčilo se náhle na Jadranu. Tedy tzv. přes plot.
A když už i to se zdá zažehnáno, a my na jihu už jen sem tam zachytíme pozůstatky ve formě fasád se stopami po střelbě, ti lidé, kteří se nazývají evropskými politiky, otevřou náruč středověkým hordám, které sem přišly, aby Evropu obsadily. Roztahují se tu, žádají, abychom je živili, a ještě se jim ve jménu Alláha či koho klaněli, zahalovali se... prostě okupanti, navíc rozumu odpovídající prostředí, odkud přišli. Kteří až na obrovské výjimky nebudou nikdy pracovat, jen brát. A kdo to dnes "korektně"nechápe, pak trpí onou v úvodu citovanou diagnózou.

Evropa jako starý kontinent byla plná krásných evropských měst, vyspělých národů, zkrátka byla naše.
Dnes aby se člověk bál cestovat, dnes a denně čteme zprávy, kdo kde z daných hord koho napadl, znásilnil, okradl… Potulují se nám tady tisíce lidí, o kterých nevíme nic, mimo to, že jsou vychováváni k tomu, že my jsme ti psi, které je nutno vyhladit.

A co dělají evropští politikové? Bezradní stojí, usmívají se do kamer, řeší oslovení „dámy a pánové“, aby to bylo genderově vyvážené, estetiku ovoce, jsou tak korektní, až se tou korektností dusí, a co hůř, až tou korektností, kterou já nazývám onou diagnózou shora, ohrožují každého z nás.

Jejich přesvědčení, že jen oni vědí, co nám prospívá, co nám neprospívá a jak máme žít, počínaje kouřením a konče všemožnými jinými více či méně stupidními zákazy, je až obdivuhodné. Tolik pýchy, tolik narcismu, tolik nadřazenosti… A tolik nevzdělanosti. Evropa se měla prostřednictvím EU sjednotit. Krásná myšlenka se dnes přetransformovala na diktaturu – vyhrožuje se, vydírá se, přikazuje se. To není Evropská unie svobodných zemí, to je Evropské unie kolonií, které si opět osobuje velet Německo.

Je tedy Brusel náš pán a vládce, nebo má být silný sjednocující prvek, který dokáže od evropských bran poslat pryč všechny nezvané hosty pro bezpečí svých občanů? Pro bezpečí naší staré dobré Evropy?

Kdy už si přiznáme, že nám rozkazují hlupáci? Často bez maturit, bez dětí, bez jakékoli sebereflexe k vlastním mezím schopností?
Když vidím mluvit Merkelovou, nechápu její popularitu. (Je pravda, že nechápu ani popularitu některých českých politiků). Když ale slyším vyhrůžky, že zemím odebere Brusel dotace, chce se mi křičet – tak si je nechte a běžte do ... Stop. Jsem dáma. Nebo už ne? Prý se pohlaví nebudou smět zdůrazňovat, protože to není korektní.

Chci zpátky svou starou Evropu. Kde se ve všech čtvrtích jejich krásných měst můžeme procházet, třeba i v minisukni. Chci Evropu, kde je žena ženou, a muž mužem. Chci Evropu, kde musí být okurky hlavně dobré, bez ohledu na to, zda jsou předpisově zakroucené. Chci Evropu, do které když se chce někdo nastěhovat, musí slušně požádat, a Evropa ho buď přijme, nebo ne. Chci Evropu, kde si kuřák najde svůj bar, a nekuřák svou restauraci. Chci Evropu, kde její představitelé netrpí diagnózami výše zmíněného typu.

Ano, takovou Evropu si přeji – s Bruselem nebo bez něj. Kdybych se měla rozhodovat dnes, tak bez něj. Ukázalo se, že dobrá myšlenka nestačí. Chce to k ní chytré lidi, kteří se nebudou dmout pýchou a ohrnovat nos nad námi všemi. A společné rozhodování padlo sólo hrou Německa, až člověka napadlo, kdo tu Merkelovou vlastně platí. Takže i v Evropě si někdo myslí (zase!), že je něco víc? Tak začínají všechny ... války.

To mi připomíná - tento týden položil jeden člověk na sociálních sítích dotaz: „Kdyby v Evropě byla válka, a vy jste museli utéct třeba do Turecka, chtěli byste si tam zachovat své zvyky, nebo se přizpůsobili jejich?“
Odpověděla jsem, že naší prvořadou starostí musí být, aby v Evropě válka nebyla, ale že její představitelé svou bezmocností dělají vše proto, aby jednou nastala. Prý jsem neodpověděla na dotaz. Já myslím, že ano.

Vracím se k svému úvodnímu přání, že chci zpátky svou Evropu. Což znamená Brusel bez hlupáků s ústy plných frází a příkazů v čele, nebo bez Bruselu. Ale hlavně – se společnými silnými armádami evropských zemí na evropských hranicích, které nás budou chránit před nájezdníky ze středověku. Nemají tady co dělat, jako v našem čele nemají co dělat lidé s jakoukoli diagnózou – včetně pýchy a osobního narcismu. A není-li ve volbách lepší nabídka? Tak to raději ty evropské orgány se všemi komisaři a komisařkami odtrženými od reality zrušme.

Evropa nesmí být o okurkách, cigaretách, dotacích, genderové pseudovyváženosti, ale o bezpečném domovu. Zajímá to dnes ještě v Bruselu někoho?