Nenechme si namluvit bludy. Samospráva je ta, která dnes drží a bude držet stát na uzdě. Pokud ji nenecháme zdecimovat a unavit. Zamyšlení rok před komunálními volbami.

Seběvědomá samospráva plná starostů, starostek, radních a zastupitelů, jichž si jejich občané hodně váží, se dnes nehodí moc do krámu. Komu? No přece státu. Ten by tak rád měl všechno na povel, rozkazoval, a vrátil se do éry národních výborů. Je to totiž pro něj strašně pohodlné - mít levnou služku pro všechno. Chtěl by být obcím nadřízený. A co chtěl by být - on se tak chová už dnes.

Hřeší na to, že samospráva pro své občany udělá první poslední a ráda. A tak maká pro stát, aby lidi nemuseli jezdit daleko, vede správní řízení, s nimiž mají potíže i právníci, bere na sebe odpovědnost i za tuto státní správu, do které vlastně ani nemůže moc mluvit, zkrátka nastavuje i za stát svou tvář, když chtějí lidé někoho fackovat... a to vše za situace, kdy se tento svět, alespoň na poli chování vůči obcím a městům, asi definitivně zbláznil.

Nebo to není až taková náhoda?

Zákon o obcích se přežil. Jeho výklad se mění, a čert aby se ve vágních paragrafech vyznal. Ministerstvo vnitra se síce tváří při kontrolách jako vševědoucí, ovšem když má poradit, napíše na závěr alibistickou větu, že jeho právní stanovisko není závazné. Tedy jinými slovy je k ničemu. Takže pak nemůže ani kontrolovat - logicky vzato. Jeho závěry kontroly nemohou být totiž tedy taky závazné. Ostatně nedávno jsem publikovala názor, že nahodilé kontroly vnitra nemají na obci co dělat. Způsobilo to trochu pozdvižení, ale na to už jsem zvyklá.

Dotační kontroly jsou katastrofální. Formální výtky překračují zdravý rozum, sankce pro obce a města, a dokonce kraje, jsou někdy až neskutečné konstruované. Po obcích a městech a krajích, a dokonce i veřejné nemocnici (!!!), se chtějí vracet miliony, které se tím pádem chtějí po občanech. A jde často jen o nesmyslnou papírovou bitvu. Jakoby chtěli kontroloři každého od čerpání dotací odradit, aby nemusel čelit až neuvěřitelné následné formalistické buzeraci.

Stát je také jediný, který ještě za léta letoucí nepřišel na to, že penále v oblasti dotací ve výši 100% je proti dobrým mravům. Tvrdošíjně chce vracet dotaci (což už soudy dávno označily za sankci samo o sobě), a nejen to, ještě k ní 100% penále navrch. Takže druhá sankce. A zdůrazňuji - a chce se to po veřejnoprávních subjektech, které byly zřízeny pro občany této země. A ti také jediní toto vracení a penále odnesou. Ještěže soudy mají rozum, a opakovaně trpělivě ruší jedno rozhodnutí státu za druhým, a přinášejí tak významná precedentní rozhodnutí - dlužno dodat, že stát jako by tato rozhodnutí nikdy nečetl, a jede dál ve stejných kolejích.

Nadřízené chování státu vůči samosprávě také neodpovídá našemu ústavnímu pořádku. Stát není samosprávě nadřízený, a je třeba mu to dávat čím dál důrazněji, za pomoci až těch nejvyšších soudů včetně soudu ústavního, jasně znát. Nemá právo samosprávu peskovat, nemá právo samosprávu bez důvodu kontrolovat, nemá právo samosprávu finančně ničit nesmyslnými odvody dotací a nesmí samosprávu zneužívat výkonem státní správy na její účet a odpovědnost.

Tedy co s tím vším? Jediné. Nedat se.

Musí se změnit tři zákony.

Zákon o volbách do zastupitelstev obcí a měst, aby v nich usedli lidé s nejvyšším počtem hlasů voličů. Žádný poměrný systém, ale lidé s nejvyšší místní autoritou. Ti pak totiž klidně stát pošlou tam, kam patří, bude-li to třeba. Budou to totiž umět a mít k tomu odvahu. A občané se za ně postaví.

Zákon o obcích - aby skutečně byl srozumitelnou biblí samosprávy, a aby z něho každý poznal, co v kterou chvíli kdo v obci může a co musí. Což mimo jiné znamená, že musí mít více oddílů - pro obce bez rady, pro obce s radou města, a pro statutární města. A také je třeba výrazně změnit dozorovou pravomoc státu.

Zákon o střetu zájmů - tvrdím to přesto, že nejsem tak naivní, abych si myslela, že samosprávné politiky není třeba kontrolovat. I mezi nimi se najdou černé ovce. Ale... Ta kontrola musí mít své meze a logiku. Současný zákon o střetu zájmů má schopné lidi od práce v obecních zastupitelstvech prostě odradit. Protože tam ty schopné stát nepotřebuje - příliš mu kazí jeho plány samosprávu ovládat. A tak, aniž sám umí ohlídat své úředníky, svléká všechny v samosprávě doslova "donaha". Včetně jejich rodin. Včetně jejich kolegů ve firmách. Tak, aby je přešla chuť za rok kandidovat. Zkrátka - aby v zastupitelstvech byli ti, co zbydou. To prostě takto není možné.

A co ještě výrazně musí změnit, je neuvěřitelná praxe bezdůvodných trestních stíhání zastupitelů. Zdůrazňuji - bezdůvodných. Máme jich stovky, lidem ničí životy, kariéry, a pak se jim nikdo ani neomluví. I to má lidi odradit kandidovat? Nepochybně. A tuto fušerskou práci má opět na triku stát. A ten chce samosprávě radit a diktovat? Kdo zaplatí náklady za zbytečné soudy?

Nechtějme zkrátka zpět národní výbory jako prodlouženou ruku státu. Chtějme samosprávu obcí a měst, která bude kopat za své občany, která bude hájit jejich zájmy, a která bude investovat peníze tam, kde bude podle ní potřeba. Chtějme samosprávu, jejíž radní budou lidé uctivě zdravit, protože to budou ti nejlepší z nich. Což vyžaduje, aby samospráva byla skutečně samostatná, silná a sebevědomá. Opřená o kvalitní zákony, které budou jasné a srozumitelné, ne nekvalitní, diktující a urážlivé.

Když bude silná samospráva, stát nás nemůže až tak ohrozit, ať se tam "nahoře" bude přechodně dít cokoli. Jak samosprávu oslabíme, a vyženeme z ní schopné lidi, Bůh s námi. I ten stát si pak s námi bude prostě dělat co chce. A to chceme? Ne.

Veřejná správa je těžké téma. Ale odvisí od něho všechno. Proto ho nesmíme vynechat. Na obcích a městech má však kupodivu velmi jednoduché schéma. Srozumitelné zákony. Do čela samosprávy lidi s nejvyšším počtem hlasů voličů. Obcím a městům maximum samostatnosti. A stát? Když bude fér, samospráva mu ráda bude pomáhat. Je už taková.