Jsou unaveni dobou. Povinnostmi. Složitostmi. Snahou uživit své rodiny. Nespravedlnostmi. Byrokracií. Kašlou proto na to mít názor, a volí podle jednoduchých hesel. Slibte jim sníh v zimě a v létě teplo, a vyhrajete volby.

Slyšíte to ze všech stran. Nemá to cenu. A co změníme? Kandidovat? Mezi tu sebranku? Ani náhodou. A nezdržuj mne, jdu vyplňovat papíry. Ano, papírů k vyplňování je čím dál víc. A to ještě nevíme, co všechno se vyplňuje o nás bez našeho přičinění.
Lidé jsou zkrátka KO. Z doby. Z politického stylu, který už dávno stylem není. Z přebujelé evropské i naší byrokracie. Z hádek u kteréhokoli řečnického pultu. Hádají se strany uvnitř, hádají se strany mezi sebou. Každé jde o to své, a zapomínají na člověka. Mimo okamžiku, kdy má ten člověk mít nějakou funkci.

Jak to, že politikové nahoře a novináři nevědí, že normálním lidem jsou ukradené dotace na nějaké hnízdo, a že už dávno mávnou rukou, zda byl nebo nebyl Babiš ve svazcích, a že Ondráček v čele nějakého výboru, o kterém ani nevědí, k čemu vlastně je, je neuráží tak, jako jsou v šoku z mnohamilionového odstupného šéfa České pošty...?

Stačí se podívat na výsledky voleb. Babiš je přece zdaleka nevyhrál proto, že by byl tak svělý (i když je nutné uznat, že pokud jde o politický marketing, skvělý opravdu je), ale hlavně proto, že ostatní strany tak zdegenerovaly zahleděním do sebe sama, že měl velmi snadnou práci. Protože dokud se budou posty v partajích rozdělovat podle toho, jak je kdo má vysezené, bez ohledu na charisma a přirozený talent být lídrem, co pak chcete s těmi nudnými strejdy ve volbách dělat? Zaříznout je - což se Andrejovi podařilo nádherně.

A v tom trendu poražené partaje vesele pokračují. Pokud si totiž opravdu někdo myslí, že ti lidé mající co dělat, aby udrželi své živnosti a zaměstnání, splnili všechny papírové a jiné zátěže, zvládli rodinu se všemi povinnými školními docházkami a podobnou buzerací státu, považují za důležité otázky svazků StB, zásahů na Národní třídě a památníky obětem čehokoliv, šeredně se pletou.

Tím neříkám, že ty věci nejsou důležité, a velmi často pociťuji stud. Že určité věci jsou prostě vůbec možné, a nikdo se ani nezačervená. Ale - má to jedno velké ale. Změnit se to dá jen volbami. A volby nerozhodnou ani náhodou !!!! témata, o kterých jsem mluvila. Tato témata jsou lidem totiž totálně ukradená.

Lidé chtějí slyšet, kdo a jak a čím jim usnadní život. Co kdo pro ně udělá. A až tato témata z úst charismatických lídrů začnou resonovat, půjde opravdu o volby a pak i o demokratické principy. Zatím je to stále pokračující kampaň pro hnutí ANO, které jediné říká - makáme. A v tuto chvíli není zase důležité, jak. Důležité je, že to tak lidi vnímají. Protože PR má hnutí ANO dokonalé.

"Podívejte, oni pořád řešej ty Lety, Babišův svazek, tu jeho stavbu, listopad...a my za chvíli nebudeme mít co žrát... Vždyť už to nikoho nebaví", řekl mi tuhle jeden bodrý muž středních let, a dodal. "Všichni jen žvaní o demokracii, a Babiš maká. Tak proč bychom ho nevolili?"

Pokud tento hlas, jakkoli až primitivní, nezačnou ostatní strany slyšet, mohou donekonečna opakovat, jak jsou to ony, které jsou ty demokratické, až nebudou na politické scéně vůbec. Zkrátka musí se přiblížit lidem. Což je pro ně po těch dvaceti letech hry na elity národa, které to mají jisté navždy, docela oříšek - chápu. Ale prostě musí. Jinak vítěztsví Andreje Babiše v dalších volbách bude ještě drtivější. Umí se totiž lidem přiblížit - neformálním svetrem, slovníkem, bagatelitováním filozofickýh témat...a útokem, když jde do tuhého. Je lidem prostě srozumitelný.

A ostatní strany mohou prskat, že byl agent, a že čerpal dotace, a že se ženil schválně před volbami... Bude jim to houby platné, dokud se, obrazně řečeno, nenaučí ženit a vdávat před volbami taky. Tedy silnému Andreji Babišovi je nutné postavit jiného silného lídra, který zaburácí na scéně, že málem spadne opona, vysměje se soupeři tak, že to média nepřehlédnou, a do půl pasu nahý skočí třeba do Vltavy - obrazně řečeno.

Ten lídr musí lidi bavit, ne obtěžovat frázemi, musí zapomenout na chvíli na filozofické deklamace, možná i na ptačí hnízda, a bavit se o chlebu a o vodě pro každého... A až vyhraje volby, protože ženy ho budou milovat a chlapi uznale respektovat, může touto volební silou prosadit opět standardní demokratické poměry.

Nemám nic proti demonstracím. Konec konců je to sympatické a povznášející, když se pár tisíc lidí sejde na náměstích. V tuto chvíli je ale cítím jako akt zoufalství z toho, že strany neumějí prostě vyhrát volby. A neumějí je vyhrát proto, že jsou na hony vzdáleny myšlení obyčejných lidí. A to obyčejných neříkám nijak pejorativně. Obyčejný člověk je totiž dnes nejvíce bit. Vším, co se tu děje. A tento obyčejný člověk potřebuje někoho, kdo mu řekne, jak z toho ven. A koho pak bude moci volit. Protože mu uvěří.

Bohužel žádného takového charismatického lídra u volebních stran zatím nevidím. Buď je nemají, nebo je nehledají, nebo se zkrátka těší na politický důchod. O to více se opírají o slovo demokracie. Ale vážení, demokracie je o tom vyhrát volby. Měl by to někdo těm předsedům a vedením stran říct. Třeba to nevědí.

Protože by jinak dávno vyhlásily konkurs na silného sexy lídra s vysokým IQ a rétorickým talentem. A to holt každému není dáno.
Zatím se pinoží se svými pidiprocenty, a mluví o tématech, vzdálených normálním lidem mimo politiku na sto honů.

A to je největším ohrožením pro demokracii. Že volební strany už dávno nehledají svého Jamese Bonda. Protože jen ten jim vyhraje volby. Demonstrace ani filozofování o demokracii ani nekonečná, a tím inflační kritika soupeře ne. A je mi líto, ani současní lídři ne.