Domodědovo jsem vždycky měla ze tří moskevských letišť nejraději. Milý název, impozantní rekonstrukce, pestrý cvrkot národa letištního, který tvoří zvláštní „přechodovou“ atmosféru mezi časem a prostorem. Tak se to tam stalo. Bum, prásk, hotovo. Konečně došlo i na letiště a bouchlo „to“ přesně v tom místě, kam člověk s úlevou vkročí po návratu na zem, často s úlevou, kousek od bezpečí intimity domova.