(pár poznámek k současnému mediálnímu vyzařování)

Politická scéna není jedinou forbínou prostoru veřejného. Máme i jiná zrcadla. Třeba hladiny českých mediálních rybníků, zátok a bystřin,ve kterých se to hemží různou havětí, tedy nejen línými kapříky. Tu a tam se objeví i pěkně prožraná lochneska. Na březích pak tančí různí zaklínači hadů či vábící krysaři a kolem dokola se občas rozloze takový zvláštní odér či mámení, zasahující smysly a organismy ve větším okruhu než malém. (Následné uhranutí pak v některých případech může způsobit totální ztrátu schopnosti rozlišení a obecnou dezorientaci.)


Důsledkem i příčinou zlomeného srdce společnosti je její neschopnost žít jinak, než v područí.Flagelantství je jedním z cyklických příznaků obecné patologie. V tom světle se svoboda opět stává pouhým snem. Poptávka po diktátu nemusí být reakcí jen v dobách sociálních nepokojů. Nedávno jsem znovu otevřela nadčasovou knihu Ericha Fromma – Escape from Freedom (Útěk ze svobody). Úžasné čtení! Frustrace společnosti, která dlouhodobě trpí dilematem otroctví a svobody, způsobuje i posedlost viníkem, paralelně hlad po ikonách a modlách (jinými slovy tradičně zavedených produktech).
V posledních dnech mne upřímně řečeno trochu vyděsilo pár poryvů výše zmíněného skoro až morového mediálního puchu. Nezačínají náhodou některá větší media spouštět sebezničující mechanismus ( "Žádného se nebojím, na každého něco vím" ?)

Možná se mi to jen zdá. Ale nějak se potýkám s neodbytným pocitem, že určitý druh mediální produkce občas podléhá nepříjemně obskurnímu zadání. No ale nechci šmahem takto posuzovat libokteré medium. Pořád ještě máme ve většině případů na vybranou mezi příslušníky novinářského řemesla. Stačí pozorně lišit výskyt novinářů, kteří fungují zjevně dle vzorce „podle sebe soudím tebe“ . Těch, kteří produkují stále dokolo své vlastní, neměnné téma, byť řemeslně zvládnuté a umně pepřené. Co ovšem celkově provádějí se skutečností? Obnažují ji, svlékají (striptýz)? Nebo ji nahatou nakrucují tak, aby probouzela temné pudy (porno)? Sem tam se dokonce v hlavách některých novinářů zrodí i představa o nějakém novém Golemovi… Leč. Klíčové lišidlo je nepochybně ve způsobu zpětné vazby.

Poptávka: Jak je na tom spotřebitel, tedy Lid obecný (což není nadávka, leč téměř lichotný terminus technikus vtipné socioložky), tedy lid, převážně odchovaný konzumem. Lid, který má svobodné a demokratické právo volit své zástupce leč je v dobách nejistých, rychle se měnících a neurčitých, ponechán bez návodu, bez hranic. Poptávka je přirozeně cílena na produkci kladných i záporných hrdinů. Záporáci šli jednu dobu hodně dobře na odbyt. Poslední dobou se zdá, že škála padouchů se rozšiřuje: začínají být populární směšníci, korupčníci, sem tam i roztomilí blázni. Obrození, Fidlovačka? Co dalšího potřebuje lid-spotřebitel? Informace? Ó nikoli. Lid potřebuje návod, co si myslet, uvolnění, zábavu. Dostatečné zásobování viníky-trapníky znamená ukolébání: za všechno můžou oni. „ti nahoře“. Média tedy produkují, až se z nich kouří. Dodávky čerstvé, ještě teplé. Pravda médií - chléb náš vezdejší. Pochopitelně – čím víc zaměstnanců, tím větší boj o obživu. Mediální supermarket živí zástupy pracovitých a ctižádostivých investigativních novinářů. Těžko uhlídat zvlčilé trendy. Navíc za štítem svobody názoru a vyjadřování…

Klaus a pero: Tedy, udělalo se mi nevolno ne když jsem se dívala na tu dnes už globální scénku, ale když jsem spatřila výraz Nory F. Ta radost nad suprkasaštykem, nad tím, jak se povedlo dokonale toho člověka shodit. Světu jsme ukázali nejen komický typus představitele národa, ale i něco z charakteru českého novináře. Ukázali jsme náš charakter smíchu. Pardon – výsměchu. Striptýz bez hranic? Když vidím, jak se tím svět baví, říkám si, no - asi to tak má být? Asi svět tuhle zábavu potřebuje. Svět byl obdarován naším originálním smyslem pro humor. Odkopali jsme se... Just Relax and také it easy. We are supr oukej. Jsem asi cvok, když se mi z toho udělalo tak nějak – smutno.

Ale proč to píšu. Nač nadávat, rada je prostá: dbát na svůj žaludek a nebrat produkty, plné éček. Možnosti, pojistky proti otravě tu určitě jsou. Česká mediální atmosféra je pořád dostatečně pestrá. Jsou tu ještě média, která povzbuzují schopnost svobodně myslet, vybírat si, střízlivě třídit informace, rozšířovat obzor, kypřit a kultivovat myšlenky a schopnost orientovat se v čase a prostoru a ignorovat ty, které vymývají mozek. Tuzemskou poptávka snad nebyla ještě totálně převálcována konzumem, poptávku tvoří stále ještě i člověk tvůrčí a zvědavý, s potřebou doplňovat informace o okolním prostředí (jakoby nestačilo chodit a dívat se kolem sebe, že, no, ale možná má lid obecný k tomu málo příležitostí, neb je příliš připoután ke strojům a obrazovkám) Ještě je možné si vybrat slušný a kultivovaný mediální ostrůvek, oázu či lokál – třeba menších rozhlasových stanic. Pojistky zdravého rozumu ještě nezmizely.
Základem každého řemesla je um. A jak známo z historie starší i mladší, řemeslu se daří, pokud má prostor na to stále se učit a tříbit. Výskyt tvůrčích typů novinářského řemesla může být ale mediálním supermarketem utlačován. Jedinou prevencí je tedy zásada: pokud se vám z mediálního výparu udělá zle, rychle pryč z jeho dosahu. Bojkot. A důsledně vyhledávat menší, střízlivé a specializované podniky. Ještě pořád nevymřely. Kombinujte! Pak se dostanete třeba i k tak zajímavým a povzbudivým novinkám ze světa vysoké lokální politiky – příkladně, že kolega našeho milovníka psacích potřeb, prezident Rwandy ve své zemi s nevšední osvíceností zakázal používání pytlíků z plastu…