Zimní kmitočet na našem kontinentě

V čase adventním
v čase evropském -
Na hraně i na hranici
v soubojích vůle s citem
pro míru žitou
na míru

Evropa se noří
potácí i kácí
s úsměvem ji sledují
sestry, bratři
Eskymáci

(karla vrátná, 2006)

---

Starší text, úvodní báseň do sbírky Sama sobě underground, která vyšla minulý týden. Ráno se u mne zastavil soused z baráku, dívá se do ní a povídá: - Proč ho nedáš na svůj status? Není aktuální? Ven s ním, mezi lidi, jen ho provětrej!
- No proč ne. Fakt je, že i slova potřebují pohyb, svůj čas k nadechnutí. Aby nezplesnivěla…
V záplavě slov, chrlených jako dávky z kulematu, se některá slova ztrácejí, aby jiná začala svůj nový život.
A dobrá slova se vracejí jako stěhovaví ptáci. Třeba ta, pronesená desetiletým dítětem ve dnech po odchodu jednoho z milých a dobrých lidí, blízkých našemu srdci:
„Kde něco ubývá, tam něco přibývá…“.

Nebe-Peklo-Ráj… Co bude teď přibývat?
Přeji k letošním Vánocům blogerům, dětem, sousedům, Evropě i Eskymákům, aby to bylo tolik lásky, že o pravdě nebude třeba mluvit a lež s nenávistí sežere zdatně hlídací bílý trpaslík.