Krize hodnot, krize morálky, krize systému. Nekonečné debaty, emoce na ulicích, roztočené kolo hledání viníků. Především v lidech ze střední třídy (tahouna a zrcadla ekonomiky), kteří mají co jíst, mají domy, auta, zázemí, ukotvení, vyvolává slovo krize obavy z budoucnosti blízké neřkuli vzdálené, kterou se většinou ani nezabývají. Duch doby zavane občas i přes spolehlivý koloběh spotřeby apokalyptickými poryvy. Reakce na strach, usazený v podvědomí, je užívat si momentu a všech jeho možností. Což není nic jiného, než princip všežravosti krys. A přemnožení krys je skutečný důvod ke strachu.

Krize, kříž, křižovatka
Evropané mají křižovatkovost v genech. A krizi ostatně také. Jsouce sama křižovatkou, zkušenost s křižovatkami má Evropa díky své zeměpisné a krajinné dispozici od prehistorických časů. Neexistuje zde nekonečně rovná cesta, křižovatky byly, co svět světem stojí. .
Identitu Evropy tvoří právě i skutečnost její pestrosti, členitosti, zahuštěnosti, tj. přítomnost mnoha křižovatek. Evropa má křižovatky tak říkajíc pod kůží. Lidé v ní proto už ani nemusejí vyvíjet příliš velké úsilí na jejich překonávání.
Křižovatka v životní cestě znamená sílu a umění se rozhodnout pro tu „ správnou“ cestu. Abychom se uměli v tomto křižovatkovém světě rozhodnout, musíme disponovat určitou schopností abstrakce a představivosti, což není úplně pro každého. Proto si Evropa vybudovala tolik institucí , které jsou k dispozici při rozhodování, které nás na ty správné cesty navádějí, koučují nás, ba dokonce snad nás i jemně upozorňují – pozor, nepůjdeš-li tudy, spálíš se, propadneš sítem do cest, které jsou rizikové, čeká tě to a to, přece nebudeš tak hloupé, abys samo sebe uvádělo do nesnází! Ty, ty, ty! Ale ovšem, v demokracii máš stále máš na vybranou…
Odnaučíme tě pít, odnaučíme tě kouřit, nebudeš muset řešit samo přechody z jednoho stavu do druhého. Stačí si vybrat instituci, ať už charitativní, státní nebo mafiánskou, podle gusta, naturelu, příležitosti. Instituce na všech úrovních tě provedou terénem, ve kterém se přece už samo nemůžeš vyznat.

Superorchestrión Evropy
Ti, kteří rozhodují o velkých křižovatkách evropského světa, již dávno nejsou jeho tvůrci. Jsou to operátoři, vyjednavači v abstraktním prostoru, který běžný člověk, zvyklý pohybovat se na přehledně označených křižovatkách, nemůže a ani nepotřebuje rozklíčovat. Stačí být navigován.
Evropa se dostala do stavu mechanické souvztažnosti. Funguje jako veliký superorchestrión. Co způsobí, že se superorchestrión zadře?
Nějaká velice mocná energie, přírodní katastrofa, která přemůže veškeré pojistky mechanismu.
Nejsilnější lidskou energií je emoce. Dějiny ukazují že strach z kolektivní emoce je oprávněný, neboť je to ona, která zdánlivě dokonalý dokonalý mechanismus přivádí ke kolapsu. A „kdo s čím zachází, tím také schází“. Strach dnešních operátorů neboli šíbrů neboli politiků se dá občas takřka krájet, jak je hmatatelný. Evropa má nejen své dokonalé institucionální mechanismy, ale má i svá rčení a pohádky.
Emoce ale také vyvěrá ze skryté síly - viz „co tě nezabije, to tě posílí“…

Je migrace šance pro Evropu?
Proč s ní Evropa zachází jako se strašidlem, a ne jako s nadějí? Ti, kteří migrují do Evropy v naději, že se v jejím superorchestrionu schovají a využijí jejího institucionalizovaného bezpečí, často museli sami překonat mnoho osobních křižovatek, přičemž jejich východisko bylo prosté opory pomáhající instituce. Vyber si, Evropa na tebe čeká, povede tě, vsaje tě do sebe, staneš se přesně tím, po čem toužíš – kolečkem v soukolí superorchestriónu obecného dobra, které tě přijme jako na vše připravená mateřská džungle. S sebou si přinášíš jediné – energii, nastřádanou při překonávání přechodu z jednoho prostoru do prostoru jiného.
Zdá se, že to nejsilnější, co k nám s migrací v posledních letech přibývá a rezonuje, jsou nikoli nové informace, ale emoce. Migranti neboli příchozí do Evropy přinášejí emoci, která se zde rozpouští ale neztrácí, naopak se zrcadlí a násobí v nás, v našem strachu z toho, že nás se svou vloženou výchozí zkušeností vyvrženců strhnou do temnot bez pravidel.
Strach z migrantů, který má Evropa, je ten písek, který se dostává do soukolí superorchestrionu. Začínají se tvořit nové a nové mechanismy, které jdou navzájem proti sobě. Jediným vodítkem je pak orientace v měnícím se terénu. K tomu nám slouží ona dokonalá spleť křižovatek, na které jsme v evropské krajině zvyklí. A nejgeniálnější křižovatkou je však, jak známo, kruhový objezd…

Záchranný kruhový objezd
Jeho nejznámějším prapředkem je Stonehenge na Salisburské pláni ve Velké Británii, jeho princip přejali a rozšířili staří Římané. Cikáni, kteří jsou dnes alespoň u nás předmětem velmi silných negativních emocí, jako jedno z nejstarších migrujících etnik trvají důsledně na uznání historické skutečnosti, že to jsou oni, kdo při svém putování seznamovali ostatní národy s jeho praktickým organizujícím přínosem. Ostatně jeho symbol je i součástí romské vlajky.
Kruhové objezdy jsou fascinující vynález – jsou to body, na které se vždy nakonec můžete vrátit a jezdit dokolečka tak dlouho, dokud se nerozhodnete, kudy jet. Vždycky jsem si říkala – jak je možné, že jsem na kruhovém objezdu nikdy nezažila žádnou nehodu? Přitom je ale ta představa docela děsivá. Musejí tady platit nějaká prastará nepsaná pravidla, která činí z kruhového objezdu absolutní autoritu. Jejich princip je křišťálově jednoduchý a jasný – a proto jej všichni respektují. Dokud se nezbortí pravidlo kruhového objezdu, bude zajištěn pohyb.
Dokud si Evropa zachová a dokáže transformovat své prastaré organizující principy souvztažnosti kříže a kola, má naději…Klid a zachování nemůže existovat bez pohybu informací, které aktualizují potřeby cirkulujícího života. K tomu je zásadní umění křižovatkovosti, základ Evropy.
A proto – ať žije kruhový objezd!

Ps: malé deviantní doporučení: přečtěte si, jak o kruhových objezdech informuje Google – jsou tam na kruhové objezdy i lokální vtípky…. Například: „Kruhový objezd v Dolní Tříči nad Bučavou je jediný kruhový objezd na světě, který leží na přímé trase bez křižovatky. Byl vybudován nákladem 8 mil. Kč a čtyřmi miliony přispěly Evropské fondy. Většina Tříčanů se domnívá, že se jedná o tunel. Nemůže to být pravda, celá dopravní stavba je na zemském povrchu.“