Mám potřebu pogratulovat svojí zemi, a nám všem v ní, protože mi po včerejším pohledu na devět statečných došlo, že jsme skutečně svědky výjimečné situace.
Dospěli jsme! K přímé volbě!
A venku se konečně ukázalo kousek modré oblohy a vzduch tkají mírumilovné vločky. A já mám radost, protože cítím svátek!


Cítím radost z pohledu na devět statečných lidí, kteří - každý zcela po svém způsobu, podle svých možností, svého naturelu, svého akčního rádiusu, a s pomocí boží a svých lidí - se před nás postavili a řekli nám své.
Všech devět statečných se postavilo tváří v tvář celé té skutečnosti, které jsme v posledních dnech, letech i století svědky.
Vážené dámy a vážení pánové – máte všichni můj obdiv a úctu!

Je to výjimečně vzrušující. Leden 2013 vejde určitě do českých dějin. Myslím, že přímá volba je zrcadlo a my sami jsme se rozhodli se do něj podívat. My sami máme takovou kuráž! Sláva. Je vidět, že lidé, sdílející společný jazyk a překrásný kus země, nejsou a nebudou lhostejní.
Ať už to z těch devíti bude kdokoli, ta radost zůstane, protože se otevřel prostor, a po době nečasu se objevilo svěží světlo.
A každý jeden z nás a zcela svobodně můžeme jít a vybrat jednoho z devíti statečných. To není málo. …

Takže: Sice jsou tu dvě vzdělané, kultivované dámy s opravdu dobrým srdcem, které velmi obdivuji. Hrad by slušel jim a ony by slušely Hradu. Ale rytířek a rytířů, kteří by ať už jednu nebo druhou dámu ochránili – je v této zemi bohužel stále málo, takže bych jim to, čemu by byly vystaveny, moc nepřála. A ta třetí – čertice a fujavice – joj! To by národu uměla prohnat faldy! Raději si nepředstavovat...

Ten, kterému hodím hlas, není žádný anděl. A on to ví, on ví moc dobře, že žádný spasitel není. Ale je patřičně zajímavý, protože je okolo něj opravdu pluralitní prostředí - řada mých přátel, chytrých, vzdělaných a odhodlaných lidí mu mnohé vyčítá, a to je dobře! Ale spolu s těmi, kteří ho otevřeně a vesele podporují, tvoří vibrující energií generace, která sice nezažila normalizaci, a přesto ví, co to je a proč to nechce.
Je to všudybyl. Říká o sobě, že je líný. Ano, však i já jsem líná! Mimochodem - český vědec Pavel Pavel, který přišel na to, jak mohli obyvatelé Velikonočního ostrova přemístit olbřímí sochy Moai se zasněným výrazem dopravit na své místo, přece pravil: „A to já zas věřím, že lenost hýbe světem“ . To se mi líbí, tam je takové silné pole kolem….

Ne proto, že bych mu to přála, já bych mu přála něco úplně jiného, ale protože bych nám přála jeho. Pro to jeho silné, pestré a zajímavé pole. Vidím v něm nadšence, kteří víc, než se vymezovat PROTI, potřebují sdílet. A tvořit. A hovořit spolu.

Oni věří a tím pádem se i starají o výskyt vlastností, o kterých sami mluví. Ne, psát je tu nebudu – poslechněte si je sami! A mají radost, že se k nim mohou hlásit, skrze něj. Jsou to lidé, kteří myslí, nebojí se, jednají, chybují, jsou schopní se otevřeně přít a za svou při se postavit.

Okolo žádného z těch dalších osmi statečných se tak přehledný a otevřený svět lidí neobjevil. Budu ho volit tedy pro ně, protože mi v nich cítím svobodně vyjadřovanou osobní odpovědnost i sounáležitost. Jejich kandidát je pro ně totiž ne Spasitel – ale spojovník, symbol a garant něčeho vzácného, co mezi lidmi zůstalo zachováno, i když se o tom nemluví….

Slogan Ester Kočičkové „Karel, dobroty barel“ se pěkně vejde do huby. Jistě, kdo má v žaludku nezdravo, hned místo té „dobroty“ dosadí cokoli jiného. Ale důležité pro nás, co ho volíme, je asi toto: je okolo něj vidět, je okolo něj otevřený prostor, jehož hranice určujeme my a naše skutky. Můžeme spolu stokrát nesouhlasit. Jedno je ale důležité – nikdo se tam za nic a za nikoho neschovává. Jaho kampaň nám odkryla ledví a ukázala nejvíc, že tu JE otevřená společnost lidí otevřených hlav a srdcí . Jsou tu lidé, kteří se chtějí dávat. Tomu se říká lidský potenciál, investující do společného. Že se tu existence této „nadstavby“ občas zjeví, z toho mám tu velkou radost.
A proto jsem fakt moc zvědavá, co tyhle volby ukážou: Kolik lidí uvěří, že se tu tato nadstavba bude víc vidět?
Kolik lidí uvěří, že je možné navázat na emoci, která nás před 23 lety spojila?