Ač znám dobře a ctím jeho rozvětvenou rodinu, jeho osobně jsem vlastně nepoznala. O té přezdívce jsem se dozvěděla až dávno potom, co jsem o něm slýchávala jako dítě, jako spolužačka jeho syna Ondry. „Starej“ - čiliže Jiří Němec- skaut, psycholog, filosof, překladatel, editor, organizátor a ojedinělý razič kritického myšlení – pro mne byl mýtem. V těchto dnech by se býval dožil osmdesáti let, kdyby tu byl (překvapilo mne, jak je vlastně mladý...) V Echu Institutu pro studium literatury o něm píše Robert Krumphanzl s použitím citace, která jeho mýtus zpřítomňuje. http://www.ipsl.cz/index.php?id=206&menu=echa&sub=echa&str=aktualita.php

(R.Krumphanzl)
„…Za druhé je to promýšlení postavení člověka ve společnosti a možností svobodného jednání na poli společensko-politického angažmá, založeného nikoli na ovládání (mocenském, ideologickém), ale na odpovědnosti k sobě i druhým. Jednou z otázek, které si v šedesátých letech Němec opakovaně klade, je postoj k stávajícímu režimu a s tím souvisejícímu dialogu křesťanů s marxisty, který neodmítá, ale naopak se o něj aktivně snaží. Do svého zápisníku si v srpnu 1961, tehdy osmadvacetiletý, zapsal: „Jsme přece posláni… nejsme zbytky něčeho, zříceniny, polou zamilované do vlastní malebné zchátralosti. Jsme posláni k lidem, ne ovšem k nějakým systémům (tam totiž právě lidé nejsou), a musíme být s nimi, pracovat s nimi (ne to jen markýrovat) – ne z masochismu, ale abychom otevřeli zablokovanou situaci. Jsme povoláni k hloupým, k úspěšným, k nudným, k neřestným atd., myslím však, že nejsme povoláni k spoluasistenci oficiálním šaškárnám − ale smějeme-li se jim, smějeme se jim právě s lidem (ha!).
Jak paradoxně působí, když po rozebrání mechanismu ovládání a zvnějšněnosti původně osvobodivého hnutí (jež nyní se již dokonce bojí vnitřního nasazení, vždyť: kam až by to mohlo vést!!) nakonec uzavřu: je třeba tvůrčím způsobem pracovat (v socialismu!!) na každém sebeprostším úseku, jedině takto lze vytvořit, lze rozšířit, nutně rozšířit atmosféru svobody, ,пpoрyбить в Eвpoпу oкнo‘!“

Tato citace mi udělala zvláštní radost. Němcovy nepublikované texty by měly být v dohlednu vydány - a to vůbec není špatné!