Světová hospodářská krize, která pochopitelně zasáhla i do oblasti módy, je v tisku popisována rozmanitými frázemi. Na jedné straně se hovoří o tzv. „zelené vlně“, o úsporách vody a energie při výrobě textilií, na straně druhé o investicích do drahých přírodních vláken a náročných nových technologiích zpracovávajících materiály nejen přírodní, ale i materiály typu hi-tech.

Zkoumají se možnosti většího využití konopí, ramie i dalších, doposud jen okrajově využívaných vláken. Investuje se do vývoje nových syntetických textilií s vysokou funkčností. Na jedné straně si svět uvědomuje, že by mělo být preferováno méně ve vyšší kvalitě, nakupuje se s rozumem, na straně druhé se zákazníci lákají na téměř nulové ceny výrobků. A tento způsob, jak lidi donutit k neustálému nakupování, má již i svůj termín. V odborném časopise View byl tento jev pojmenován na rozdíl od „consumerismu“ jako „ freesumerism“.

Někteří špičkoví návrháři bojují proti krizi hýřivou barevností, jako třeba Vivienne Westwood, jiní volí nadčasovější, nenápadné barevné odstíny. Okázalý luxus je mnohdy nahrazován luxusem skrytým. Prada například předvádí kolekci na téma meziválečného období, od večerních toalet 30. let po hranatou eleganci 40. let, vyštíhlenou linii šatů a zdánlivě sepraný, opotřebovaný vzhled materiálů, “unavený“ make up doplněný účesem imitující vlasy poničené trvalou.

Giorgio Armani si navzdory krizi na Mannhattanu otevřel čtyřposchoďový obchod ve stylu 30. let v Hollywoodu, zatímco mnoho Američanů se ochotně vžívá do doby druhé světové války a na výsluní je opět heslo „Victory garden“ paní Roosveltové, manželky tehdejšího amerického presidenta: pěstovat zeleninu na zadních dvorečcích obytných domů. V značkových kolekcích se objevily holínky typu „kolchoznice“ nošené s šátkem na hlavě.

Módní a populární časopisy již nejsou zdaleka tak v kurzu. Dává se přednost plátkům ekonomickým a především se velmi dobře prodávají knihy s návodem na chování slepic a jiných domácích zvířat, aby se využily zbytky od stolu. Trhákem se stala kuchařka, která radí, jak zpracovávat prošlé potraviny a připravovat delikatesy ze starého chleba. V tomto duchu prožívá krizi i Velká Britanie. Mnozí si připomínají časy blokády za druhé světové války, oblečení typu „utility“, to znamená účelové oděvy s omezenou spotřebou materiálů, knoflíků, bez záložek u kalhot a kapes, opatřované tehdy značkou CC41.

Pohled na tehdejší vtipné poznámky uveřejňované v magazinu Vogue - „jsme tak štíhlí, že se vejdeme do domečku pro panenky,“ nebo: „ti, co si chtějí na návštěvě osladit čaj, se tváří tak provinile, jako by žádali o kokain“ – nám připomíná, že situace je dnes přece jen jiná. Za zmínku stojí, že rapidně vzrostl prodej šicích strojů a mnohé obchodní domy rozšířily, či opět zavedly oddělení šicích potřeb. Otvírají se opět kurzy šití, které byly donedávna pokládány za staromódní a přežité. Znovu se zřizují opravny oděvů.

Ve Velké Británii i v USA se snížil počet návštěvníků restaurací a i milionáři se tváří solidárně, přiznávají, že šetří a nakupují na slevách. Pouze dětské oblečení nezaznamenalo znatelný pokles. Mnozí si uvědomují, jak nesmyslné je používání nadbytečných obalů, odhalují reklamní triky a daleko více zvažují, zda vysoká cena není způsobena přehnanou a zbytečnou adjustací. Doba špičkových hodinek a kašmírových ponožek je pryč. Drahé konzervy pro psí miláčky zůstávají ležet na regálech a kupují se pro ně pochoutky o třídu levnější.

V Holandsku, Francii a Itálii jsou naopak restaurace stále plné a většina v pohodě čeká, až bude krize zažehnána a opět přijde – jako deus ex machina – konjunktura. Evropané, především nová generace vyrůstající ve stálé prosperitě, zavrhují americký způsob bezkonkurenčních 70% slev, které vedou k cenovým válkám. Řešení vidí v hodnotě, autenticitě, porozumění tomu, co je luxus výrobku a v návratu k plným cenám.

Na veletrhu Prêt à Porter v Paříži letos v září byly trendy na letní sezónu 2010 poprvé představeny pouze ve dvou vyhrocených tématech: Excess a Less – přemíra a skromnost.


Excess a Less - Op-art prezentovaný na přehlídce mladé módy Who´s next, Paříž, září 2009 - Přemíra


Detail - přemíra

Exploze vzorů, barev, tvarů a odvážných kombinací, kosmopolitní mix na jedné straně vedle úzkostného barevného minimalismu a sterility přímo laboratorní na straně druhé.


...a skromnost


Detail - skromnost

Dionýský a Apollinský princip? Ducha doby měla zachytit přehlídka Alexandry Senes nazvaná Tanec ve vzduchu. Modely předváděly parašutistky při seskoku z letadla.

Přehlídka evokovala návrháře 60. let André Courrege a jeho kolekci představující dívku z vesmíru. Tehdy, v období modernismu, se ještě očekávalo od vědců, že pokoří nejen vesmír, ale i samu přírodu. Dnes, kdy je jasné, že to byly jen iluze vědy odtržené od jejích duchovních základů, je představa úniku do vesmíru pouze symbolickým únikem před ekologicky zdevastovanou zemí, před prázdnotou duše poničenou konzumem a krutým násilím. Není to už slib napínavého dobrodružství jako před půl stoletím. Je to jen snaha utéct od neutěšené reality a nic neřešit.

Veletrh Who’s next, rovněž v Paříži, zachytil módní trendy přehlídkou, která ukazovala obě polohy současné módy, od gejzíru barev a směsici tvarů po černobílé modely op-artu. Po patnáctiletém trvání tohoto veletrhu, který se původně značně odlišoval v nabídce od klasického Prêt à Porter, se obě scény nudně slévají a nevykazují zvláštní rozdíly. Prezentace těchto veletrhů nyní probíhají kromě Paříže i v různých jiných částech světa, například v Dubaji.

Západní svět si nyní už plně uvědomuje, že ztrácí kontrolu nad textilní výrobou. Nejprve se sice zdálo, že Čína a Indie jsou a budou výrobci pouze podřadnějšího zboží, ale nyní zasahují i do sféry luxusu. Například italské textilní podniky mění majitele, mnohé jsou dnes ve vlastnictví čínské mafie.

V českých zemích a na Slovensku vymizela prvovýroba, tedy výroba textilií a přízí, konfekční a pletařský průmysl – samozřejmě až na výjimky. Kupodivu přibývá absolventů vysokých oděvních škol, kteří však jen stěží mohou získat praxi a jejich uplatnění je v nedohlednu. Zájem o šití na zakázku v době krize poklesl, konkurovat vyspělému módnímu světu konfekce není snadné. Hry na umění v módním designu jsou finančně náročné a nosit na sobě v dnešní době „umělecká díla“ láká jen několik málo jedinců.

Stačí, že je uměním módu prodat. Madeleine Vionnet, přední francouzská návrhářka, kterou u práce sledoval i sám malíř Leger, aby se inspiroval, prohlásila: móda je řemeslo, průmysl, nikoli umění. Její puristická tvorba (vystavená až do ledna 2010 v pařížském Louvru) bude dnes jistě mnohé návrháře znovu inspirovat.

Ostatně ani surrealistka Elsa Schiaparelli, představitelka spojení módy a umění, proslulá v 30. letech svými klobouky představujícími jehněčí kýtu a toaletami, které se podobaly kusům nábytku, skončila s tímto bizarním oblečením těsně před druhou světovou válkou. Náhle začala navrhovat praktické šaty stažené v dolním lemu tkanicí, které dovolovaly volit krátkou a dlouho variantu, pro práci i případný večerní koktail. Byla to tato Elsa, kdo na módní scénu uvedl „hranatou siluetu“ kostýmů připomínající uniformy, která se jako inspirace objevuje v současných trendech. Jak jsem již kdysi konstatovala, móda nevzniká z čistého nebe, ale pohybuje se ve směru, jakým vane vítr. Proměnlivá, rozporuplná, někdy nelogická, ale přesto odrážející dobu.


Druhou část textu, která pojednává o trendech pro sezónu 2010/11, si na tomto blogu budete moci přečíst v sobotu