Práva pacientů vzhůru nohama
Existuje země, kde to co je u nás „shocking“, je docela normální, a „shocking“ je tam občas to, co se děje u nás. Ta země je celá obrácená vzhůru nohama a jmenuje se Nový Zéland.
Na Zélandu jsem strávila celkem dva měsíce. Než jsem odjela z Čech, zakázala jsem si ubytování v hotelu a zařídila jsem si bydlení v rodině. Někdo by to považoval za ztrátu soukromí. Já jsem to vnímala jako mimořádnou příležitost podívat se na Zéland z úplně jiné perspektivy, která zůstane obyčejnému turistovi skrytá a v malebném městečku Christchurch jsem se stala hostem početné novozélandské rodiny.
Tatínek byl velmi zvídavý. Zajímalo ho, jak to chodí v Čechách a hodně mi vyprávěl i o svém životě. Než musel ze zdravotních důvodů přestat pracovat, byl zaměstnaný v psychiatrické léčebně. Proto se ptal, jak to vypadá s léčebnami u nás. Co jsem měla říct? U nás se zrovna psalo o aféře s klecovými lůžky. Seznámila jsem ho tedy s podstatou této aféry. Můj hostitel se vyděsil. Představa, že někde drží psychiatrické pacienty v klecích, ho totálně šokovala. „U nás samozřejmě lidi do klecí nezamykáme. U nás chodí do každé psychiatrické léčebny jednou za měsíc soudce. Je to taková pojistka, aby byla práva pacientů beze zbytku dodržována. Soudce kontroluje chod léčebny a kdokoli z pacientů či personálu s ním může promluvit,“ řekl můj hostitel.
Samozřejmě jsme při našich hovorech narazili i na povinné očkování. „Cože? Vy máte i povinné očkování? “ zakroutil hlavou překvapeně a přitom zvedl oči v sloup. Pro člověka s jeho kulturní zkušeností to bylo něco nepřijatelného.
Během svého pobytu v Christchurch jsem se také potkala s předsedkyní asociace porodních asistentek Lesley Dixon , která mě podrobně seznámila se systémem péče o těhotné a rodící ženy. Během našeho rozhovoru jsme se bavili i o domácích porodech. Na Zélandu rodí doma asi 10 % žen. Zeptala jsem se tedy, zda je na Zélandu porod doma respektovanou volbou, kterou akceptují i lékaři. Odpověď zněla krátce a jasně: „Yes.“ Pak jsme si povídali o tom, jak u nás policie transportovala zpátky do porodnice matku, která si prosadila ambulantní porod. Lesley jen vyvalila oči a řekla: „Shocking!!!!“ Ambulantní porod je totiž na Zélandu normou a respekt ke svobodné volbě zákonem. A vůbec zde není zvykem, aby zdravá matka se zdravým dítětem setrvávala v porodnici. Pět hodin po porodu už jste s novorozencem doma. A co se týká očkování, dostala jsem od Lesley tuto odpopvěď: „Vláda ho sice doporučuje a velmi podporuje, ale rozhodnutí je na rodičích.“
Jak vidíte, jsou na světě i země, kde práva pacientů nejsou jen prázdné slovo. Doufám, že se i Česká republika posune tímto směrem a pro lepší náladu přidávám pár fotek z mých cest.
Na Zélandu jsem strávila celkem dva měsíce. Než jsem odjela z Čech, zakázala jsem si ubytování v hotelu a zařídila jsem si bydlení v rodině. Někdo by to považoval za ztrátu soukromí. Já jsem to vnímala jako mimořádnou příležitost podívat se na Zéland z úplně jiné perspektivy, která zůstane obyčejnému turistovi skrytá a v malebném městečku Christchurch jsem se stala hostem početné novozélandské rodiny.
Tatínek byl velmi zvídavý. Zajímalo ho, jak to chodí v Čechách a hodně mi vyprávěl i o svém životě. Než musel ze zdravotních důvodů přestat pracovat, byl zaměstnaný v psychiatrické léčebně. Proto se ptal, jak to vypadá s léčebnami u nás. Co jsem měla říct? U nás se zrovna psalo o aféře s klecovými lůžky. Seznámila jsem ho tedy s podstatou této aféry. Můj hostitel se vyděsil. Představa, že někde drží psychiatrické pacienty v klecích, ho totálně šokovala. „U nás samozřejmě lidi do klecí nezamykáme. U nás chodí do každé psychiatrické léčebny jednou za měsíc soudce. Je to taková pojistka, aby byla práva pacientů beze zbytku dodržována. Soudce kontroluje chod léčebny a kdokoli z pacientů či personálu s ním může promluvit,“ řekl můj hostitel.
Samozřejmě jsme při našich hovorech narazili i na povinné očkování. „Cože? Vy máte i povinné očkování? “ zakroutil hlavou překvapeně a přitom zvedl oči v sloup. Pro člověka s jeho kulturní zkušeností to bylo něco nepřijatelného.
Během svého pobytu v Christchurch jsem se také potkala s předsedkyní asociace porodních asistentek Lesley Dixon , která mě podrobně seznámila se systémem péče o těhotné a rodící ženy. Během našeho rozhovoru jsme se bavili i o domácích porodech. Na Zélandu rodí doma asi 10 % žen. Zeptala jsem se tedy, zda je na Zélandu porod doma respektovanou volbou, kterou akceptují i lékaři. Odpověď zněla krátce a jasně: „Yes.“ Pak jsme si povídali o tom, jak u nás policie transportovala zpátky do porodnice matku, která si prosadila ambulantní porod. Lesley jen vyvalila oči a řekla: „Shocking!!!!“ Ambulantní porod je totiž na Zélandu normou a respekt ke svobodné volbě zákonem. A vůbec zde není zvykem, aby zdravá matka se zdravým dítětem setrvávala v porodnici. Pět hodin po porodu už jste s novorozencem doma. A co se týká očkování, dostala jsem od Lesley tuto odpopvěď: „Vláda ho sice doporučuje a velmi podporuje, ale rozhodnutí je na rodičích.“
Jak vidíte, jsou na světě i země, kde práva pacientů nejsou jen prázdné slovo. Doufám, že se i Česká republika posune tímto směrem a pro lepší náladu přidávám pár fotek z mých cest.