Porodní asistentky a ženy ze spřízněných organizací zorganizovaly petici za zlepšení stavu českého porodnictví a dokonce pořádají demonstraci. To si ovšem dovolily příliš. Vždyť v českém porodnictví je vše v naprostém pořádku. Ostatně jako v celém českém zdravotnictví.



Strašíme, strašíme, strašíme
Je to jako vždycky. Jakmile někdo začne kritizovat systém českého porodnictví, vytáhnou lékaři ten nejsilnější kalibr. Manipuluje se fakty a straší se smrtí matek, novorozenců i zničeným zdravím. Jen na ukázku uvedu malý příklad. Pan doktor Bohuslav Svoboda pro idnes: "Nikdo z propagátorů domácích porodů ženám neřekne, že když žena rodila bez pomoci na poli, měla rozsáhlá poranění pochvy a jako žena přestala fungovat. V mnoha případech trpěla úniky moči, neudržela stolici. Manžel se o ni přestal zajímat.“ Krásný příklad zastrašování.

Přitom naprostá většina žen, které rodí přirozeně, porodí bez větších poranění. Pan doktor nám ovšem nějak zapomněl říct, že pokud ženy rodí u nich na Vinohradech, polovinu z nich čeká nastřižení hráze. Jenže v doporučení Světové zdravotnické organizace stojí přesně toto: „Závěrem lze říci, že neexistují žádné spolehlivé důkazy o tom, že liberální nebo rutinní provádění nástřihu hráze (episiotomie) má příznivé účinky, existují však jasné důkazy o tom, že může způsobit škodu. Při porodu, který do této fáze probíhal normálně, může být pro episiotomii opodstatněná indikace, ale doporučuje se omezené provádění tohoto zásahu. Procento episiotomií, kterého bylo dosaženo v anglickém pokusu (10 %) bez poškození matky nebo dítěte, by mělo být cílem.“

Nástřih hráze jako rutinní zákrok kritizuje také americká nezisková organizace Lamaze International propagující přirozený porod. V jejich doporučeních, která vycházejí z aktuálních lékařských výzkumů (najdete na www.aperio.cz) se uvádí: „Neexistují důkazy o tom, že episiotomie může snížit riziko poranění hráze, usnadnit hojení hráze, zabránit porodním poranění dětí nebo snížit riziko inkontinence v budoucnosti. Zato se však episiotomie dává do spojení s častějším výskytem bolesti, problémů v sexuální sféře a inkontinence po porodu. Kromě toho provedení episiotomie pro „prevenci“ natržení, které podle zdravotníka hrozí, způsobí ve skutečnosti natržení větší. Procento episiotomií lze bezpečně snížit na 10 % či ještě méně.“ Vše samozřejmě doloženo odkazy na lékařské studie.

Takže řečeno stylem pana doktora Bohuslava Svobody: Nikdo z propagátorů lékařsky vedených porodů ženám neřekne, že když žena rodí v české porodnici, bude mít po nastřižení rozsáhlé poranění pochvy a jako žena možná přestane fungovat. V mnoha případech bude trpět bolestí při sexu a neudrží stolici. Manžel se o ni přestane zajímat.

Podobné je to s domácím porodem. Zkuste zadat do vyhledávače British Medical Journal heslo bezpečnost domácích porodů a hned na prvním místě vám vyjede výzkum, v jehož závěrech je uvedeno toto: „Plánované domácí porody u nízkorizikových žen v USA, při kterých asistují certifikované porodní asistentky, jsou spojeny s nižší úrovní medicínských zásahů a se stejnou kojeneckou úmrtností jako porody nízkorizikových žen v porodnici.“ Takových výzkumů, které hodnotí domácí porod jako bezpečnou nebo dokonce bezpečnější alternativu, je mnoho a jsou v příkrém rozporu s tím, co tvrdí česká porodnická veřejnost. Více v mém blogu zde. Nikdy jsem neslyšela žádného porodníka byť se jen zmínit o těchto výzkumech a třeba je i rozporovat. Jede se pořád to samé. Riziko je prý neúnosné, ale fakta se neuvádějí žádná, jen strašení, překrucování, zatajování a nepodložené informace jak na běžícím páse. Cíl to má jediný. Rodit se bude jen v porodnicích, a to tak, jak my lékaři řekneme. Je to nefér komunikace, která nevychází z respektu k pacientům, ale z pocitu převahy nad NEmocným.


Volbu nemáme, zato máme nízkou kojeneckou úmrtnost
Mezi emotivními výroky o udušených kojencích a krvácejících matkách zapadne oprávněná kritika českého porodnictví velmi snadno. Přitom je opravdu mnoho co zlepšovat. Dlouhý seznam najdete zde nebo na mém blogu zde, ale pokusím se celou věc shrnout.

Česká žena nemá možnost volby. Může rodit doma s porodní asistentkou, ale péči si musí zaplatit. Úřady se porodním asistentkám, které chodí k porodům doma, snaží komplikovat život, jak můžou a lékaři nemohou těmto ženám, které jinde ve světe fungují zcela bez problémů, přijít na jméno. Porodní dům, tedy zdravotnické zařízení orientované na přirozený porod, kde se rodí s porodními asistentkami, neexistuje. Úřady jeho vznik blokují. Můžete rodit v porodnici. Ale už se nedá říct, že můžete rodit v porodnici tak, jak chcete.

Poslala jsem do několika pražských porodnic mail s dotazem, zda u nich mohu rodit v tichu, šeru, soukromí, ve zcela svobodné poloze bez toho, aby byla pupeční šňůra miminku přestřižena před tím, než dotepe a bez toho, aby bylo dítě odneseno pryč kvůli pediatrickému vyšetření. Většinou se nemocnice neozvaly, ale jedna hlavní sestra mi napsala hezký mail s jasným doporučením, ať si rovnou hledám jinou porodnici a že bych mohla pochodit SNAD v nějaké menší lokální nemocnici v okolí Prahy. V České republice se prostě přirozený porod příliš nenosí. Zbytečnně vysoké procento vyvolaných porodů, císařských řezů, nástřihů hráze, nebo zcela neopodstatněné oddělování dětí od matek, to jsou věci, které se dějí v českých porodnicích běžně. Začnete-li se o věc zajímat více, třeba si přečtete doporučení Světové zdravotnické organizace, zjistíte, že tyto zákroky mají velmi významná rizika, která jsou často lékaři podceňována.

Bohužel, pravděpodobnost, že v české porodnici zažijete zbytečné intervence, je dost významná. Přitom způsob porodu a co se děje kolem něj má dalekosáhlé důsledky na psychické i fyzické zdraví matky a dítěte a narušování přirozeného porodního procesu je větším rizikem, než si připouštíme. Vzpomínám na vyprávění svého známého psychologa, který měl v péči mladého muže s těžkou sociální fobií. Když pátral po jeho minulosti, vyprávěla mu matka hocha, co se stalo v porodnici. Matka nechtěla po porodu dítě odevzdat personálu. Chtěla ho mít u sebe. Sestra se jí ovšem na nic neptala a dítě matce prostě vytrhla, načež následovala velmi emotivní reakce matky. Ptala jsem se psychologa, zda si myslí, že chlapcovy psychické problémy souvisí s tím, co se stalo v porodnici. Řekl, že to s velkou pravděpodobností souvislost má. Jenže moderní medicína je posedlá tělem. Dítě se tedy po porodu třeba MUSÍ zvážit. Jak se u toho novorozenec oddělený od mámy cítí, to už nikoho nezajímá a matka, která se nechce podřídit diktátu této nemocniční rutiny, to nemá jednoduché. Škodlivým zásahům se nemusíte ubránit, ani když máte porodní plán. Od doby, co píšu o porodech, se mi ženy občas svěřují, jak rodily. Velmi často si stěžují na to, že během porodu něco nechtěly, ale prostě to udělaly, protože na ně porodník tlačil. Bohužel, lékař je stále vnímán jako autorita, se kterou se nediskutuje, a mnoho lékařů se podle toho i chová. Jedná se ovšem o jednoznačné porušování lidských práv a je opravdu neuvěřitelné, že si to mnoho lékařů ani ministerských úředníků zatím není ochotno ani přiznat.

Pořád se jen dokola omílá otřepaná fráze o nízké kojenecké úmrtnosti, což je jen takové statistické čáry máry fuk, které o stavu porodnické péče v Čechách neříká zhola nic. Jen taková malá otázečka. Jak by se změnila naše kojenecká úmrtnost, kdybychom měli v Čechách mnohem větší podíl etnických menšin, které mají jiné kulturní zvyky a horší dostupnost lékařské péče? Nebo jak by se ta naše úžasná statistika změnila, kdyby byly postižené děti porozeny, nikoli ze zdravotních důvodů potraceny? To, že máme nízkou kojeneckou úmrtnost, je fajn, ale je úplně nesmyslné díky tomuto číslu, na které má vliv mnoho faktorů, rezignovat na zlepšování kvality péče a svobodnou volbu.

Nezávislá porodní asistentka je hrozba
A je tu jedna podstatná věc. Porodníkům jde o hodně. Porodní asistentky žádají větší kompetence, které jsou jinde ve světě běžné. Třeba na Novém Zélandu si žena sice může vybrat, zda o ni během těhotenství bude pečovat lékař či porodní asistentka. Naprostá většina zdravých žen ale volí porodní asistentku, se kterou pak v porodnici nakonec i porodí. Je to levnější, péče má kontinuitu a není potřeba tolika lékařských intervencí. Jenže jak by to vypadalo, kdyby tohle někdo zavedl u nás? Někteří lékaři by si asi museli hledat nové uplatnění a taky oxytocinu by se spotřebovalo méně. Tady jde o hodně. O moc a o peníze. Směrem k pacientkám tedy použijeme manipulaci strachem ze smrti. A směrem k porodním asistentkám hodíme trošku špíny. Jsou agresivní a nesoudné. Tak, a je to. Máme to z krku a jedeme dál. Oxytocin, císař, nástřih hráze, a těsně po porodu ještě miminko oddělíme aspoň na pár hodin od mámy.


Internetem k partnerství
Jsem naštěstí optimista a pevně doufám, že situace se dříve či později změní. A že k tomu velkou měrou přispěje i internet. Na internetu se za pár minut dostanete k lékařským studiím, navíc se můžete aktivně vyjadřovat, potkávat se velmi snadno s lidmi podobných názorů a sdílet informace. A mohou to dělat dokonce i lidé, za nimiž nestojí žádný farmaceutický koncern či profesní nebo ekonomický zájem. Třeba zastánci přirozeného porodu. Vznikají také stránky, kde lze porodnice i lékaře veřejně hodnotit. Zkuste se třeba podívat zde, jak pacientky vidí mediální vystoupení pana doktora Bohumila Svobody.

Žijeme prostě ve věku, kdy mají rodičky v ruce mnohem více nezávislých informací a nelze jim už nakukat kdeco. Český porodník si toho zatím nevšiml a říká do médií věci, které jsou opravdu zarážející. Manipuluje, straší, zatajuje nepohodlná fakta a nezastaví se ani před úplnými výmysly. Být porodníkem, začnu si už v televizi dávat pořádně pozor na pusu. Každopádně se dá předpokládat, že proud svobodných informací bude do porodnic přivádět stále více žen, které budou mít velmi konkrétní představu o kvalitě porodnické péče, a že tento tlak dříve nebo později vyústí v to, že se kultura našeho autoritativního porodnictví posune západním směrem k partnerství.


Pokud máte pocit taky, že v českém porodnictví není něco v pořádku, podepište Petici za zlepšení služeb v českém porodnictví a za péči přátelskou a bezpečnou pro matku a dítě nebo 8. 10 ve 14.00 zajděte na demonstraci před budovu Ministerstva zdravotnictví, Palackého náměstí, Praha 2.