Hrozné dilema poučené rodičky
Rodička, která se na porod nijak nepřipravuje, to má v Čechách jednoduché. Důvěřuje lékařům a prožívá klidně své těhotenství. Naše porodnictví je přece podle statistik úmrtnosti jedno z nejlepších na světě, tak čeho se bát? Zvědavá rodička to má mnohem těžší. Chce být poučena a studuje různé zdroje. Velmi rychle pak zjistí, že existuje poměrně dost zkušených odborníků, kteří mají ke klasickým porodnicím mnoho velmi závažných výhrad. Pokusím se tyto výhrady stručně shrnout.
Prostředí a personál
Michael Odent, zkušený porodník, který vedl přes třicet let porodnické oddělení ve francouzské nemocnici, považuje klasickou porodnici za nevyhovující, protože je v ní málo klidu a pocitu bezpečí, mnoho lidí a rušivých momentů, příliš přístrojů a moc světla. Proč by měly tyto faktory porodu vadit? Odent upozorňuje ve své knize Přirozený porod na to, že člověk je savec, a potřebuje tedy k bezproblémovému porodu i podobné podmínky. Savčí samice se během porodu přesune na místo, kde se cítí maximálně bezpečně, tedy do ticha, klidu, stranou od ostatních a většinou rodí v noci, tedy ve tmě. Pokud takové podmínky nemá, porod odkládá. Odent zdůrazňuje, že např. to, že se žena cítí být pozorována, je jeden z nejrizikovějších faktorů pro zpomalení porodu a že pravděpodobnost porodních komplikací roste s počtem osob přítomných u porodu. Ptala jsem se na to veterinářky, specialistky na koně. Potvrdila mi, že praxe je skutečně taková. Koně rodí většinou v noci. Stačí, aby kobylu ve stáji někdo hlídal a může odložit porod o několik dnů, ale i týdnů. Proč takovou jednoduchou věc nedokáže respektovat medicína lidská? Odent také zdůrazňuje, že porod řídí primitivní část mozku, kterou ovšem mluvení, vyplňování dotazníků, sledování chodu monitoru, ostré světlo apod. vyřazuje z provozu a tím zpomaluje porod. Proto se může stát, že po příjezdu do porodnice, kde je mnoho lidí, vzruchů a klasické medicínské prostředí, se porod zastaví. Primitivní mateřský instinkt se prostě nedá rozumem přebít. Aby porod proběhl bez komplikací, doporučuje Odent, aby žena rodila v malé místnosti zařízené velmi civilním způsobem, v šeru, klidu, ve zcela svobodné poloze, za tiché asistence co nejméně osob a bez zbytečného připojení na monitor. Otázka zní:dokáže toto průměrná česká porodnice ženě poskytnout?
Domino efekt
To, jak je použití některých medicínských postupů mnohdy kontraproduktivní, vysvětluje ve své knize Průvodce přemýšlivé ženy na cestě k lepšímu porodu americká porodní asistentka Henci Goer. Její kniha podložená velkým počtem medicínských fakt nabourává velmi přesvědčivým způsobem naši idealistickou představu o moderním porodnictví. Goer vysvětluje, jak se komplikace a tedy i lékařské zákroky řetězí. Nastoupí první lékařský zákrok, který vyvolá potřebu dalších a dalších zásahů. Pokud se porod třeba kvůli psychickému stresu v porodnici zabrzdí, je tu velká pradvěpodobnost, že lékaři použijí k urychlení porodu syntetický hormon oxytocin. Oxytocin ale může vyvolat rychlý nástup velmi silných kontrakcí. Kvůli silným kontrakcím může monitor nahlásit, že dítě má problém. Řešením je císařský řez. Lékaři pak v rozhovorech říkají: Neumíte si představit, co všechno se může během porodu stát, a používají to jako argument ve prospěch porodu v porodnici. Nevypadá to ale spíš tak, že moderní porodnice si mnoho problémů vyrobí, aby si je pak mohla sama vyřešit a být pyšná, jak zachránila matku i dítě?
Matka a dítěte
To,co moderní porodní systém nedokáže dostatečně respektovat, je také vztah matky a dítěte, který medicína zbytečnými zásahy narušuje. V průběhu přirozeného porodu produkuje ženské tělo mnoho hormonů, které mimo jiné ovlivňují i navázání vztahu mezi matkou a dítětem, či schopnost ženy kojit. Pokud dojde k aplikaci umělých hormonů, přirozená hormonální rovnováha se narušuje, což logicky může mít negativní vliv jak na psychiku matky, tak dítěte. Samostatná kapitola je pak císařský řez a epidurál, protože absence bolesti či vaginálního porodu znamená i absenci některých hormonálních pochodů. Michael Odent dává ve své knize Láska jako věda za příklad ovce, které, pokud rodí v epidurálu, odmítají se starat o svá mláďata. Druhým problémem je to, co se děje hned po porodu. Matka i dítě by měly být v absolutním klidu, naprosto nerušeni okolím. Dítě by mělo ležet u matky a poprvé se přisát k prsu. Jak víme ze zvířecí říše, po narození probíhá tzv. imprinting. Vzniká zde pouto mezi matkou a mládětem. Dítě by se tedy v žádném případě nemělo ani na minutu od matky oddělit a už vůbec ne v první hodině po porodu. Každé i sebemenší odloučení je pro dítě trauma, i když moderní medicína si to nechce připustit. Bohužel, dítě je po porodu podrobováno pediatrickému vyšetření a je téměř pravidlem, že je za tímto účelem odnášeno. Někdy je pryč dvacet minut, někdy i dlouhé hodiny. Pokud takouvou věc uděláte ovci, je velká pravděpodobnost, že už své mládě nepřijme zpátky. Proč takové věci děláme dětem a ženám?
No a co
No a co, řekne si teď mnohý čtenář. Dítě je na světě, matka také žije, oba si sice zažili trochu nepohodlí, ale to nevadí. Matka zapomene a dítě si stejně nic nepamatuje. Profesor Grof, slavný český psychiatr působící v USA, si myslí pravý opak. Grof je otcem holotropní terapie (Havlovi profesoru Grofovi letos udělili cenu - článek na Aktuálně najdete zde) , prostřednictvím které se člověk dokáže na svoje zážitky z porodu rozpomenout. Grofovi pacienti popisují svoje zážitky z porodu jako obrovské trauma, které podle Grofa nemá obdoby. Srovnatelným traumatem by snad mohlo být pouze brutální fyzické zneužití v dětství. Podle Grofových poznatků vnímá novorozenec všechno mnohem, mnohem intenzivněji, než dospělý. Vzniklá emocionální traumata ale nezůstanu ve vědomí, jsou přesunuta do nevědomí a ovlivňují nás celý život. Z tohoto pohledu se ovšem mnoho věcí, které se dějí v porodnici, jeví jako velmi nerozumné. Odloučení, světlo, hluk, chlad, injekce, manipulace cizími osobami, to vše může dítě vnímat velmi negativně. Porod samotný je trauma, tak proč ho dítěti ještě prohlubovat?
Znepokojivé výzkumy
Jsou tu ale i další nepříjemné zprávy. Nárůst lékařských zásahů, vyvolaných porodů a císařských řezů způsobil, že se začalo zkoumat, jaký vliv mají tyto zásahy na lidské zdraví. Na povrch se začínají dostávat alarmující zprávy. Vědecké studie nacházejí souvislosti mezi vyvolaným porodem a autismem, mezi různými porodními komplikacemi a sebevraždami mladistvých či schizofrenií, mezi císařským řezem a vznikem alergií a astmatem, stejně jako mezi léky použitými při porodu a pozdějšími drogovými závislostmi. Odkazy nejen na tyto studie, ale i na mnoho dalších najdete zde. Vše je zde přehledně seřazeno do klíčových slov. Stačí pouze kliknout na vybrané slovo, např. anorexie, a hned zjistíte, že existují nejméně dvě studie, které dávají tuto nemoc do souvislosti se způsobem porodu. Čím více lékařských zásahů, tím větší riziko anorexie, tvrdí studie. Ještě stále vám připadá porod v porodnici jako mnohem bezpečnější než porod doma?
České porodnice
Jak funguje průměrná česká porodnice? Na stránkách sdružení Aperio jich je uvedeno 102, pokud si dáte jako vyhledávací kritérium samostatný porodní box, vyčkávací přístup personálu a neustálý kontakt matky s dítětem, vyjede pouze 26 porodnic. Počty vyvolaných porodů se pohybují podle údajů z webu Aperia od 5 do 40 %, počty císařských řezů od 7 do 28 % a mnoho žen, někde i 80%, musí stále absolvovat bolestivé nastřižení hráze, cože je praktika téměř zbytečná, jak dokazuje praxe např. Vrchlabské porodnice. Jak funguje kvalifikovaný český porodník dobře dokumentuje mail, který mi poslal vedoucí lékař jedné pražské porodnice. V mailu jsem se ho ptala, zda u nich mohu rodit v tichu, šeru, soukromí, ve zcela svobodné poloze a bez toho, aby dítě odebrali pryč kvůli pediatrickému vyšetření.Ćást jeho odpovědi cituji: „Popravdě řečeno nechápu, že jsou pro vás uvedené fakty důležité. Pro mne jsou důležité jiné fakty, které se týkají hlavně bezpečí matek a jejich dětí: přítomnost zkušeného porodníka, možnost monitorace stavu plodu, dostupnost anesteziologa při případných komplikacích." Typický porodník, všechno chce mít pod kontorlou a pod přístroji a předpokládá samé průšvihy. Ano, pokud se jedná o závažné stavy, je takový přístup nutný a práce lékaře je nezastupitelná. Jenže porod je v devadesáti procentech přirozený proces, stačí mu připravit přirozené podmínky a počkat, příroda vše zařídí.
Co si vybrat?
Jsem zastánkyní přirozeného porodu. Mám k tomu mnoho rozumných důvodů. Stojím tedy před velmi nepříjemnou volbou, rodit doma a riskovat udušení dítěte, což jsou argumenty proti domácímu porodu, které čeští lékaři velmi striktně prezentují v médiích a nebo rodit v porodnici a riskovat, že se mi narodí dítě autistické nebo že se v osmnácti zastřelí ?
Prostředí a personál
Michael Odent, zkušený porodník, který vedl přes třicet let porodnické oddělení ve francouzské nemocnici, považuje klasickou porodnici za nevyhovující, protože je v ní málo klidu a pocitu bezpečí, mnoho lidí a rušivých momentů, příliš přístrojů a moc světla. Proč by měly tyto faktory porodu vadit? Odent upozorňuje ve své knize Přirozený porod na to, že člověk je savec, a potřebuje tedy k bezproblémovému porodu i podobné podmínky. Savčí samice se během porodu přesune na místo, kde se cítí maximálně bezpečně, tedy do ticha, klidu, stranou od ostatních a většinou rodí v noci, tedy ve tmě. Pokud takové podmínky nemá, porod odkládá. Odent zdůrazňuje, že např. to, že se žena cítí být pozorována, je jeden z nejrizikovějších faktorů pro zpomalení porodu a že pravděpodobnost porodních komplikací roste s počtem osob přítomných u porodu. Ptala jsem se na to veterinářky, specialistky na koně. Potvrdila mi, že praxe je skutečně taková. Koně rodí většinou v noci. Stačí, aby kobylu ve stáji někdo hlídal a může odložit porod o několik dnů, ale i týdnů. Proč takovou jednoduchou věc nedokáže respektovat medicína lidská? Odent také zdůrazňuje, že porod řídí primitivní část mozku, kterou ovšem mluvení, vyplňování dotazníků, sledování chodu monitoru, ostré světlo apod. vyřazuje z provozu a tím zpomaluje porod. Proto se může stát, že po příjezdu do porodnice, kde je mnoho lidí, vzruchů a klasické medicínské prostředí, se porod zastaví. Primitivní mateřský instinkt se prostě nedá rozumem přebít. Aby porod proběhl bez komplikací, doporučuje Odent, aby žena rodila v malé místnosti zařízené velmi civilním způsobem, v šeru, klidu, ve zcela svobodné poloze, za tiché asistence co nejméně osob a bez zbytečného připojení na monitor. Otázka zní:dokáže toto průměrná česká porodnice ženě poskytnout?
Domino efekt
To, jak je použití některých medicínských postupů mnohdy kontraproduktivní, vysvětluje ve své knize Průvodce přemýšlivé ženy na cestě k lepšímu porodu americká porodní asistentka Henci Goer. Její kniha podložená velkým počtem medicínských fakt nabourává velmi přesvědčivým způsobem naši idealistickou představu o moderním porodnictví. Goer vysvětluje, jak se komplikace a tedy i lékařské zákroky řetězí. Nastoupí první lékařský zákrok, který vyvolá potřebu dalších a dalších zásahů. Pokud se porod třeba kvůli psychickému stresu v porodnici zabrzdí, je tu velká pradvěpodobnost, že lékaři použijí k urychlení porodu syntetický hormon oxytocin. Oxytocin ale může vyvolat rychlý nástup velmi silných kontrakcí. Kvůli silným kontrakcím může monitor nahlásit, že dítě má problém. Řešením je císařský řez. Lékaři pak v rozhovorech říkají: Neumíte si představit, co všechno se může během porodu stát, a používají to jako argument ve prospěch porodu v porodnici. Nevypadá to ale spíš tak, že moderní porodnice si mnoho problémů vyrobí, aby si je pak mohla sama vyřešit a být pyšná, jak zachránila matku i dítě?
Matka a dítěte
To,co moderní porodní systém nedokáže dostatečně respektovat, je také vztah matky a dítěte, který medicína zbytečnými zásahy narušuje. V průběhu přirozeného porodu produkuje ženské tělo mnoho hormonů, které mimo jiné ovlivňují i navázání vztahu mezi matkou a dítětem, či schopnost ženy kojit. Pokud dojde k aplikaci umělých hormonů, přirozená hormonální rovnováha se narušuje, což logicky může mít negativní vliv jak na psychiku matky, tak dítěte. Samostatná kapitola je pak císařský řez a epidurál, protože absence bolesti či vaginálního porodu znamená i absenci některých hormonálních pochodů. Michael Odent dává ve své knize Láska jako věda za příklad ovce, které, pokud rodí v epidurálu, odmítají se starat o svá mláďata. Druhým problémem je to, co se děje hned po porodu. Matka i dítě by měly být v absolutním klidu, naprosto nerušeni okolím. Dítě by mělo ležet u matky a poprvé se přisát k prsu. Jak víme ze zvířecí říše, po narození probíhá tzv. imprinting. Vzniká zde pouto mezi matkou a mládětem. Dítě by se tedy v žádném případě nemělo ani na minutu od matky oddělit a už vůbec ne v první hodině po porodu. Každé i sebemenší odloučení je pro dítě trauma, i když moderní medicína si to nechce připustit. Bohužel, dítě je po porodu podrobováno pediatrickému vyšetření a je téměř pravidlem, že je za tímto účelem odnášeno. Někdy je pryč dvacet minut, někdy i dlouhé hodiny. Pokud takouvou věc uděláte ovci, je velká pravděpodobnost, že už své mládě nepřijme zpátky. Proč takové věci děláme dětem a ženám?
No a co
No a co, řekne si teď mnohý čtenář. Dítě je na světě, matka také žije, oba si sice zažili trochu nepohodlí, ale to nevadí. Matka zapomene a dítě si stejně nic nepamatuje. Profesor Grof, slavný český psychiatr působící v USA, si myslí pravý opak. Grof je otcem holotropní terapie (Havlovi profesoru Grofovi letos udělili cenu - článek na Aktuálně najdete zde) , prostřednictvím které se člověk dokáže na svoje zážitky z porodu rozpomenout. Grofovi pacienti popisují svoje zážitky z porodu jako obrovské trauma, které podle Grofa nemá obdoby. Srovnatelným traumatem by snad mohlo být pouze brutální fyzické zneužití v dětství. Podle Grofových poznatků vnímá novorozenec všechno mnohem, mnohem intenzivněji, než dospělý. Vzniklá emocionální traumata ale nezůstanu ve vědomí, jsou přesunuta do nevědomí a ovlivňují nás celý život. Z tohoto pohledu se ovšem mnoho věcí, které se dějí v porodnici, jeví jako velmi nerozumné. Odloučení, světlo, hluk, chlad, injekce, manipulace cizími osobami, to vše může dítě vnímat velmi negativně. Porod samotný je trauma, tak proč ho dítěti ještě prohlubovat?
Znepokojivé výzkumy
Jsou tu ale i další nepříjemné zprávy. Nárůst lékařských zásahů, vyvolaných porodů a císařských řezů způsobil, že se začalo zkoumat, jaký vliv mají tyto zásahy na lidské zdraví. Na povrch se začínají dostávat alarmující zprávy. Vědecké studie nacházejí souvislosti mezi vyvolaným porodem a autismem, mezi různými porodními komplikacemi a sebevraždami mladistvých či schizofrenií, mezi císařským řezem a vznikem alergií a astmatem, stejně jako mezi léky použitými při porodu a pozdějšími drogovými závislostmi. Odkazy nejen na tyto studie, ale i na mnoho dalších najdete zde. Vše je zde přehledně seřazeno do klíčových slov. Stačí pouze kliknout na vybrané slovo, např. anorexie, a hned zjistíte, že existují nejméně dvě studie, které dávají tuto nemoc do souvislosti se způsobem porodu. Čím více lékařských zásahů, tím větší riziko anorexie, tvrdí studie. Ještě stále vám připadá porod v porodnici jako mnohem bezpečnější než porod doma?
České porodnice
Jak funguje průměrná česká porodnice? Na stránkách sdružení Aperio jich je uvedeno 102, pokud si dáte jako vyhledávací kritérium samostatný porodní box, vyčkávací přístup personálu a neustálý kontakt matky s dítětem, vyjede pouze 26 porodnic. Počty vyvolaných porodů se pohybují podle údajů z webu Aperia od 5 do 40 %, počty císařských řezů od 7 do 28 % a mnoho žen, někde i 80%, musí stále absolvovat bolestivé nastřižení hráze, cože je praktika téměř zbytečná, jak dokazuje praxe např. Vrchlabské porodnice. Jak funguje kvalifikovaný český porodník dobře dokumentuje mail, který mi poslal vedoucí lékař jedné pražské porodnice. V mailu jsem se ho ptala, zda u nich mohu rodit v tichu, šeru, soukromí, ve zcela svobodné poloze a bez toho, aby dítě odebrali pryč kvůli pediatrickému vyšetření.Ćást jeho odpovědi cituji: „Popravdě řečeno nechápu, že jsou pro vás uvedené fakty důležité. Pro mne jsou důležité jiné fakty, které se týkají hlavně bezpečí matek a jejich dětí: přítomnost zkušeného porodníka, možnost monitorace stavu plodu, dostupnost anesteziologa při případných komplikacích." Typický porodník, všechno chce mít pod kontorlou a pod přístroji a předpokládá samé průšvihy. Ano, pokud se jedná o závažné stavy, je takový přístup nutný a práce lékaře je nezastupitelná. Jenže porod je v devadesáti procentech přirozený proces, stačí mu připravit přirozené podmínky a počkat, příroda vše zařídí.
Co si vybrat?
Jsem zastánkyní přirozeného porodu. Mám k tomu mnoho rozumných důvodů. Stojím tedy před velmi nepříjemnou volbou, rodit doma a riskovat udušení dítěte, což jsou argumenty proti domácímu porodu, které čeští lékaři velmi striktně prezentují v médiích a nebo rodit v porodnici a riskovat, že se mi narodí dítě autistické nebo že se v osmnácti zastřelí ?