Zajímavá studie, kterou zprostředkoval pan dr. Honzák ve svém příspěvku Pes ve škole, ukazuje, že „intervence za pomoci psů může vést k výrazně nižšímu stresu u dětí se speciálními potřebami i bez nich“. 20 minut se psem ve třídě dvakrát týdně bylo účinnější než relaxační cvičení ve stejném rozsahu. Tato studie patří do řady těch, které se snaží řešit problém pomocí symptomatické léčby, tedy léčení příznaků, nikoliv příčiny.

Příčinou stresu ve školách je ignorování poznatků neurověd i vývojové psychologie

Logicky vyvstává otázka, proč se raději neřeší příčiny toho stresu? Jestliže vzdělávání dětí je nastaveno tak, že popírá všechny poznatky neurověd, nutně bude stres neustále produkovat. Velmi výstižně to napsal John Medina ve své knize Pravidla mozku dítěte: „Pokud byste chtěli vytvořit učební prostředí nevhodné pro využití schopností mozku, nejspíš byste navrhli něco podobného školní třídě.“
Rovněž ignorování poznatků vývojové psychologie nemůže vést k ničemu jinému, než ke stresu. Už tady máme pár století školu, kde se stejně staré děti učí ve stejný čas stejné věci stejným způsobem, proto si jiný způsob vzdělávání naprostá většina lidí nedovede představit. To však neznamená, že je to ten jediný možný a už vůbec ne efektivní způsob vzdělávání.

Jak píše pan doktor Honzák, „že jsou děti ve škole stresovány, není pochyb“. A vždy budou, pokud se nebudeme zajímat o jiný způsob vzdělávání. Pokračovat ve vylepšování systému, který je postaven na špatných základech, není dobrou cestou.

Jedna ze základních pouček vývojové psychologie je, že vývoj (včetně učení) se děje setkáváním individuálního zrání s odpovídajícími podněty. I kdyby bylo ve třídě jen 15 dětí, jediným způsobem hromadně nabízené podněty se nemohou strefit do momentálních potřeb všech dětí. Za neuspokojování potřeb dětí se platí vysoká cena v podobě různých narušení jejich vývoje. Je to obrovské mrhání potenciálem každého z nich.

Kromě vnějšně (státem a učiteli) řízeného vzdělávání existuje i vnitřně řízené vzdělávání

Děti jsou přitom schopny rozpoznávat dle svých vnitřních dispozic, co, kdy a jak se potřebují učit. Takové učení je samozřejmě velmi efektivní a bez stresu. To věděl již před 160 lety Lev Nikolajevič Tolstoj, to věděl již před sto lety zakladatel školy Summerhill A. Neill, to věděli zakladatelé Sudbury School v r. 1968 a dalších svobodných škol a vědí to i rodiče dětí v domácím vzdělávání. Absolventi těchto škol rozhodně stresem netrpěli, ze všech absolventů vyrostli lidé úspěšní ve svých životech i povoláních.

Povinné kurikulum vzdělání nezaručí

Kdyby se porovnaly vědomosti dětí, které byly vystaveny povinnému penzu učiva a dětí v sebeřízeném vzdělávání, vědomosti dětí v obou skupinách by byly podobné. Děti v obou skupinách by měly svá „bílá místa“ podle toho, k čemu měly či neměly své specifické dispozice. Povinné kurikulum vzdělanost národa nezajistí ani náhodou. Zato je nezpochybnitelným zdrojem stresu, který chceme za jistě nemalé peníze potom mírnit. To, co děti pro své vzdělání potřebují, je prostředí bohaté na podněty, z kterých si budou vybírat, a také respektující dospělé, kteří jsou dětem v jejich učení k dispozici. Na svobodných školách umožňujících sebeřízené vzdělávání není šikana, která patří k významným zdrojům stresu. Není tam totiž žádný z důvodů, proč se šikana vyskytuje tak často na tradičních školách.

Svobodné a zodpovědné děti vlastně stát nechce – nedají se tak lehko manipulovat

Rozhodně z dětí v domácím vzdělávání a svobodných školách nevyrostou nevzdělanci a ztroskotanci, jak se domnívají většinou lidé, kteří o tomto způsobu vzdělávání prakticky nic nevědí. V každém případě jsou tyto děti osvobozeny od stresu tradiční školy, tudíž jsou duševně zdravější. Tím, že děti mají možnost mluvit do všeho, co se jich týká, učí se zodpovědnosti za své vzdělávání, za svůj život vůbec.

A to je vlastně ta základní potíž: sebeřízeným vzděláváním vyrůstají svobodní zodpovědní lidé, kteří neztratili vnitřní motivaci a jsou nezávislí na vedení autorit. Jenže takoví lidé se těžko kontrolují, ovládají, manipulují. Proto se stát bude těžko vzdávat kontroly nad vzděláváním, proto bude raději investovat do psů do škol, aby dětem ulevil od stresu, kterému je svým vzdělávacím systémem naprosto zákonitě vystavuje.