Projev v Motole k uctění památky obětí komunistické totality [15. května 2010]...



Sestry a bratři, dámy a pánové,

dovolte mi dát vám hádanku. Kdo myslíte, že je autorem těchto veršů?

„...neboť my všichni jsme nějak přispěli
k tomu strašnému zhanobení tváře člověka.
Všichni jsme ze sebe aspoň na čas udělali průchodní dům,
kde obludy přespávaly.
A my všichni jsme mlčeli, když bylo třeba křičet…“

Uhádli jste? Byl to jeden z vás, vězněných, básník Jan Zahradníček.

Vy jste nemlčeli. Ochotni k oběti, byli jste, řečeno Miladou Horákovou, oním “zmrvením půdy“ (viz její dopis z vězení).
Netušili jste, že dožijete roku 1989... A netušili jste, že se po dalších 20 letech dožijete plíživého a mnohem rafinovanějšího návratu k moci těch, kteří vás žalářovali. Ač sídlí na ulici Politických vězňů, vám se dodnes neomluvili, o hluboce duchovně osvobodivém slůvku, které nese skutečnou katarzi, očištění, o slůvku odpusťte, ani nemluvě.

Místo toho jsme svědky svévolného zacházení s historií, zatloukáním a výmluvami, smíchem a zapomněním. Zapomínáme, že z historie se nevylžeme, z okna ji nevyhodíme, do země nezakopeme. Snaha zakrýt ji je v konečném důsledku smrtonosná.

Revoluce a pády vlád mění jen povrch věcí. Pak přichází dřina evoluce - vývoje ztěžka po schůdcích přiznání odpovědnosti, vyznání hříchů, lítosti, pokání a ochoty k dialogu smíření. To nejsou žádné církevnické fráze. Jinudy cesta k uzdravení nevede, nechceme-li, aby v nás minulost stále hnisala a znovu a znovu se otevírala jako neléčený vřed. Chceme-li se statečně odrazit ke skutečné přeměně atmosféry ve společnosti, pak žádná tlustá čára neexistuje; tu může udělat jen Bůh. Když se my nepoučíme z dějin, dostaneme znovu dějinami za vyučenou.

Vlastně vám můžeme křesťansky „závidět“. Vy jste ´sebevydáním´ ´sebezískali´. Vaše oběť je síla a energie neuvěřitelné intenzity. A ta nás nese i dnes. Co vámi zaseto, nemůže nevzejít (J. Palivec). Za to díky!

Rok od roku vás ubývá. Slíbila jsem Leo Žídkovi, že nezapomenu říci: aby urny s těmi, kteří tu jsou všude na pohřebišti kolem nás, se nám všem připomněly, až budeme za pár dní stát u uren volebních. To není slovo zloby ani škarohlídství. Nelze mlčet, ale křičet... Ze své minulosti i přítomnosti jednou vydáme každý z nás počet před Hospodinem...

Naštěstí je naše budoucnost i v Božích rukou. Kéž je Bůh s námi a je nám milostiv. Amen.