Mládí není přednost a stáří není handicap. Stáří má výhodu , že má mládí za sebou a ví. To moudré stáří ví.

Mládí teprve ke zkušenostem stárne. A moudré mládí tuší. Proto díky sdružení ELPIDA, které se zastává starých lidí (akce: nech babičku na pokoji…) Kolem sebe tak často slyšíme nejen od starých a nemocných lidí: nechtěl bych být nikomu na obtíž. Ano, zní to velmi nesobecky. Má to však jeden háček, ne-li hák. Nedáte-li dětem a mladým lidem možnost a „být jim na obtíž“, okrádáte je o nenahraditelnou zkušenost milosrdenství , soucitu a oběti. Proto prosím, nemluvte tak!
Byly vám snad „na obtíž“ vaše děti? Těhotenství, plínky, probděné noci, puberta, šetření na studia, výběr partnerů, jejich rozvody a s nimi spojené časté ztráty vnoučat… Přidejte podle svého. Byly to obtíže? Nebyly. Jsou to přece vaše děti. A kde se mohou naučit a vyučit milosrdenství, soucitu, ochotě obětovat se a mnohé ztratit, než když sami budou mít někoho „na obtíž“. Když se musí o někoho starat, být s ním, věnovat mu čas, někdy i ty plínky vyměnit, pohladit, poděkovat… Ne proto, aby vám, rodičům, vraceli ty vaše plínky, peníze a čas. Láska je přece bez zásluh. Je to tíže, která nadlehčuje. Ta rodičovská i ta láska dětí k rodičům. Stejně je to přece i s láskou Boží.
Mediální svět bohužel ukazuje z jedné strany stáří , jemuž jakoby se dalo vyhnout zdravou životosprávou, fitcentrem, dostatkem koníčků či pilulkami. Z druhé strany pak Alzhaimerem, inkontinencí, LDNkami a podprahovými výhrůžkami, kdo to bude platit, když starých lidí bude přibývat. Proto se nedivím obavám, kdo se postará, když budeme „na obtíž“. Přesto prosím, buďte na obtíž. Protože jinak v budoucnu nebude mnoho lidí, kteří budou chtít , umět , unést a zvládat péči o potřebné. Nedali jsme jim šanci k tomu dorůst.


Jana Šilerová