Mezi čtenářskými ohlasy pod každou zprávou o obtěžování spolehlivě najdeme otázky jako „Proč s tím přišla až teď?“, „Co tím sleduje?“, „Nepovedla se jí kariéra, tak se mstí?“, „Jak dlouho se ještě muži budou bát, že kdysi sáhli někomu na koleno?“

Před mnoha lety, kdy sexuální obtěžování nebylo ani pojmenováno, natož aby následovalo vyšetřování a postih, jsem s onemocněními chodila k praktickému lékaři v místě bydliště. Ať byly mé zdravotní potíže jakéhokoli rázu, lékař mě nechal svléknout do půl pasu. Někdy jsem si dokonce měla lehnout na pohovku, lékař se ke mně naklonil, stáhl mi kalhotky tak nízko, jak to jen šlo, prohmatával mi tělo a zvláštním způsobem na mě zíral… a zíral…

Bylo mi trapně a v duchu jsem se okřikovala, uklidni se, vždyť je to lékař, takových žen přece denně vidí spousty! Později jsem se už nesnesitelným návštěvám ordinace začala vyhýbat a jednoho dne jsem oznámila sestře, že odcházím. Její dvě slova „Samozřejmě, chápu“ mě ujistila o tom, že v tom nejsem sama.

Tenkrát jsem se neodvážila včas ozvat. Lékař byl pro mě autorita, které se neodporuje, se kterou se nediskutuje. Lékaře nebylo zvykem žalovat za provinění vůči etice nebo za odborné chyby. Byla to doba, kdy mnozí lékaři a lékařky svým odtažitým, povýšeným, nevstřícným chováním nahnali část klientely do náručí pochybných léčitelů, jež se lidem zdánlivě věnovali s ochotou a hlavně jim horlivě a neúnavně vysvětlovali „účinnost“ svých metod, jež pak stály někoho i život.

Později jsem zažila jiný přístup. Lékařka nebo lékař mi nejdříve podali ruku a usmáli se na mě. Pak jsme se posadili a konzultovali můj zdravotní stav s oboustrannou důvěrou, otevřeností, s pečlivým zvažováním toho či onoho postupu. Bylo to v jedné ze zemí, jež v šedesátých letech minulého století prošly bouřlivými diskurzy, mimo jiné velmi kritickými vůči uctívání reálných i samozvaných autorit.

Pane doktore, jste dávno v důchodu a ve věku, kterému se říká úctyhodný. Neuveřejním vaše jméno a nebudu žádat odškodnění. Mým zadostiučiněním je pocit, že se v souvislosti s #metoo třesete hrůzou, že to některá z nás udělá a další se přidají. Balancujete na ostří nože: cokoli jste ve své lékařské praxi udělal dobrého, bude šmahem zapomenuto, jestliže několik žen oznámí, že jste je sexuálně obtěžoval. Metoo je váš problém, pane doktore, nikoli můj. A dostihl vás ve věku, kdy určitě nestojíte o to stát se směšným.

Moje rozhodnutí nechat věc být může změnit jen jediná okolnost. Kdybych se dozvěděla, že jste někde utrousil byť jen drobnou pohrdavou poznámku o ženách, které se po letech rozhodly promluvit o svých zkušenostech se sexuálním obtěžováním, nebudu váhat uveřejnit vaše jméno a vyzvat ženy, které ve vaší ordinaci zažívaly totéž, aby promluvily. I když se mě lidé budou ptát, proč s tím přicházím až teď.