Mluvní akt zvaný vánoční projev se váže k jednomu z největších křesťanských svátků s jasnou symbolikou. Měl by být směrován k nadčasovým hodnotám, vyznačovat se moudrostí a laskavostí, do lidských srdcí vnášet pokoj, smír a naději.

Prezident sice upozornil, že mění zvyklosti, započaté Klementem Gottwaldem, avšak ve skutečnosti jen přesunul projev na jiné datum; z Vánoc v něm nezaznělo zhola nic.

Několik málo dní před Vánoci došlo k tragické události na dole ČSM v Karviné. Člověk se srdcem na pravém místě si s hrůzou připomenul, jak nebezpečné je hornické povolání. Jak důležitá je soudržnost, soucítění a pomoc v neštěstí.

Nejen v tomto kontextu se sluší připomenout celoroční poctivou práci českých lidí. Jejich velmi významný podíl na tom, že žijeme v demokratické zemi, spočívá mimo jiné ve svobodném vyjadřování názoru na reprezentaci naší země.

Kdo prošel maturitními písemkami, dobře ví, že nesplnění zadání znamenalo neuznání slohové práce. Studenta Zemana bych si jako učitelka pozvala na kobereček a vysvětlila mu, že zadání neznělo „mlátit prázdnou slámu“, nýbrž měl využít jedinečného svátku radosti k tomu, aby verbalizoval svůj osobní vztah k zemi, v níž žije a k lidem, v jejichž jménu jedná.

Prezidentu Zemanovi mohu pouze poslat vzkaz: Nejste můj prezident.