Následující rady najdete na jednom webu, adresovány ženám, které si mají pěstovat šťastný vztah s muži. Zkusila jsem je převést do „opačného“ rodu. Text je až na nepatrné obměny totožný:

„Podporujte partnerčino svobodné rozhodování. Pokud o vaši radu vyloženě nestojí, neraďte jí. Nemusí poslouchat, že by si dnes měla vzít čistou halenku, jíst maso a že je čas utřít prach, ani že by si měla říct šéfce o větší plat. Je nezbytné, abyste jí nedával žádné nevyžádané rady. A to ani v případě, že vaše milá hledá vlastní řešení už měsíc. Je možné, že vy byste stejnou záležitost řešil pár minut, ale udržte se. Vám oběma se to vyplatí. Pokud podporujete partnerčinu nezávislost, vycítí, že jí důvěřujete a oceňujete, že se dokáže rozhodovat samostatně. Je pak o to víc hrdá na své zásluhy a úspěchy. Bude spokojená a ráda s vámi stráví víc času.“

Semeništěm návodů, jak si udržet muže, jsou ženské časopisy. Ideální žena by podle nich měla být usměvavá, vždy upravená, svědomitá, trpělivá, pozorná, naslouchající, podporující mužovo ego (viz výše), skvělá milenka a kuchařka, avšak ani to nestačí. Podle psycholožky Jiřiny Prekopové, propagátorky pevného objetí, z něhož se člověk sám nemá šanci vymanit, má žena muže „omaminkovávat“: hladit jej, „když je vzpurný a nechce dělat, co po něm žena chce“. Omaminkovávání je podle psycholožky životně důležité; jestliže je žena zanedbává nebo je neumí, hrozí muži ztráta mužství.

Ideální partnerka je kromě maminkářky také matkou. Bezdětné bývají považovány za chudinky nebo egoistky a kariéristky, které honbě za úspěchem obětovaly své biologické poslání. K rodičovství dokonce ani není příliš zapotřebí přítomnosti otce dítěte, jak tvrdí vysokoškolský učitel a pedagog Marek Herman: „…muž, i když není moc doma, může svoji roli zvládnout. Umí totiž fungovat v krátkých časech: Jedná rychle a intenzivně. Takže důležitější, než množství času s dětmi je jeho kvalita. Stačí poctivých deset minut denně a děti si z táty ,sosnou‘, co potřebují.“

Za monopol ženy se považují domácí práce. Výraz „pomáhat“ legitimizuje roli hospodyňky, k níž v češtině nemáme mužský protějšek: „Pomůžu ti uklidit“ (říká muž ženě), „Děti, pomozte mamince s nádobím“. Vzpomněla jsem si na právničku, která hbitě opáčila na otázku soudkyně, dotazující se jejího klienta, zda umí vařit, když chce děti do vlastní péče: „A proč se na totéž nezeptáte matky?“

Před rokem 1989 koloval vtip: „Co má dělat muž, když mu chybí knoflíček u košile?“ – „Rozvést se nebo se oženit“. (Že by si muž knoflíček sám přišil, případně dal za poplatek přišít v krejčovství, nebylo zmíněno.) Podle výzkumů patří páry, které si mezi sebou domácí práce dělí, k těm šťastnějším – když si dva lidé rozumí, dokážou sdílet i ty domácí práce. Záleží ovšem na tom, k čemu se přikloníte; podle Cyrila Höschla připravují domácí práce muže o přitažlivost, neboť „ženy spíše zahnou těm starostlivým“.

Rady ženám, jak si uchovat přízeň muže, najdete ve speciálních odděleních „knih pro ženy“ v knihkupectvích (oddělení knih pro muže neexistují a rady, jak si udržet šťastný vztah se ženou, také ne). Jedna rodinná terapeutka na svém kurzu zažila ženy, jež si takové příručky nakoupily, zkusily se podle nich řídit a pak se zhroutily. Rozzlobené reakce čtenářek pod článkem, který jsem v úvodu citovala ve změněném rodě naznačují, že možná není daleko doba, kdy si autoři a autorky rad pro šťastný život uvědomí, že užitečnější než triky (což bylo slovo v názvu článku) je pro šťastný vztah upřímnost a vstřícnost.