Bohužel, „bourat“ se dá nejen skot, nýbrž i žena. V článcích na téma „ňadra“, „zadeček“, „horňáci nebo dolňáci“ je žena posuzována jako věc; její hodnotu určuje velikost či pevnost prsou nebo pozadí. Jeden titulek láká na oblíbený film srovnáním s vagínou: „Obojí musíte zažít“. Ženská rubrika internetového deníku baví čtenářstvo anketou: račte upřednostňovat malý či velký zadek, malá či velká prsa? Jste horňák, nebo dolňák?

Porcování žen – verbální i obrazové – se v reklamě i v textech uhnízdilo během posledních třiceti let. Socialistický pan Vajíčko ženy neporcoval, kromě toho v plánovaném hospodářství celá reklama postrádala smysl. Po roce 1989 se skrývaný sexismus projevil naplno: na billboardech podniků občerstvení se záběry na „voňavá stehýnka“ a „křupavá prsíčka“, na reklamě s s nabídkou snížených telefonních tarifů, snímkem ženského pozadí a sloganem „Užijte si půlky“, na záběru bujného poprsí v reklamě na lepidlo se sloganem „Udělala jsem si to sama“.

Postupem doby reklama přitvrdila: nožířství se zviditelňuje snímkem ženského klínu, částečně zakrytého nožem, zabodnutým do podlahy. LEV 21 láká voličskou obec na spuštěné kalhotky mezi nohama. TOP09 je ve volbách roku 2014 „Vždy na pravém místě“ na vyšpuleném ženském pozadí. ČSSD přiznává s rukou v ženském klíně: „Pro spoustu z nás to bude poprvé“.

S ženou lze provádět, co si kdo zamane. Reklama na USB s obrázkem mladé ženy vyzývá kolemjdoucí „Kdo chce zasunout“, pila Pasák nabízí „přeříznout“, reklama na půjčky se poptává „Potřebujete píchnout?“. A co dělat s ženou-věcí, která přestane vyhovovat? Desítky kreativců mají řešení: „Vyměňte starou za novou“. Ba co víc: muži, kteří „mají své dny“, mohou ženu vyfouknout ventilkem na zádech, odnést ji z místa činu srolovanou v podpaží a pak popíjet (fernet) spolu s dalšími mordýři, frustrovanými svou menstruací (svými dny).

Žena zbavená identity, anonymní, rozkouskovaná, nabízená po částech komukoli. Jenže ankety o prsou, zadcích a vagínách jako tržní komoditě nedopadají do vzduchoprázdna. Kolem billboardů chodí například děti do školy. Zpráva Americké psychologické společnosti z roku 2007 uvádí mimo jiné: „[v]ýzkumy ukazují, že stavění dívek do pozice sexuálních objektů (v médiích) má dopad na jejich zdravotní stav. Sexualizace a objektivizace narušuje jejich důvěru v sebe sama a spokojenost s vlastním tělem a vede k problémům s emocionálním prožíváním a sebehodnocením“, souvisí s poruchami příjmu potravy u žen, nízkou sebeúctou a depresemi, brání vybudovat si zdravé vnímání vlastní sexuality.

Výtvarnice a sociální kritička B. Lazroe upozorňuje na skutečnost, že některé vizualizace žen naplňují znaky „zločinu s jeho kriminálními nebo přinejmenším společensky zhoubnými účinky“. Lazroe navrhuje nazvat tento „nový druh zločinu“ termínem „vizuální útok“, jehož důsledkem je „překroucení, narušení, popření, ponížení a jiné způsoby opomíjení nároku na vlastní identitu“.

K vizuálním útokům na ženy dochází všude na světě. Jen ta míra se liší. Některé ženy se na vlastním ponižování podílejí (motivují je peníze a obdiv), avšak naštěstí přibývá lidí, kteří si uvědomují odvrácenou stránku sexualizace a fragmentace žen. V diskusi pod výše zmíněnými úvahami o horňácích a dolňácích získala nejvíce hlasů poznámka „Tenhle server neuvěřitelně upadá“ – ženy a muži očividně chtějí žít v prostředí, v němž žena není bezduchý slepenec erotických míst, nýbrž individualita s mozkem, city, touhami a vlastní důstojností. A v němž na vás po ránu nevyskočí srovnávání filmu s vagínou.