Nekraďte, naše vláda nestojí o konkurenci. Nápis na regálu v jedné samoobsluze se nekompromisně vymezuje vůči zlodějně, avšak činí tak s humorem. Napsala jej veselá kopa; bude radost s ní neformálně poklábosit o tom, kdo, kde, kdy, co a jak něco ukradl, sebral, šlohl, štípl, čórknul, čmajznul, otočil, půjčil si a zapomněl vrátit, odklonil (peníze), nechal zmizet (vzácné jaspisové pero).

Některé nápisy humor postrádají. Vyskytují se v nich velká písmena, infinitiv místo určitého tvaru slovesa, vykřičníky (i více za sebou), chybí oslovení a slůvko „prosím“, dokonce vybafnou i červeně: NEVSTUPOVAT BEZ VYZVÁNÍ, NEVSTUPOVAT!!!, NEKLEPEJTE!, VYPNĚTE MOBIL! Dávají tušit opakovanou zkušenost dané instituce s popisovanými jevy. Vstup do dveří, opatřených takovými výkřiky doprovází napětí: kdo za nimi sedí? Ztělesněná ochota, nebo uzlíček jen tak tak pohromadě držících nervů?

Různá upozornění visívají v dopravních prostředcích. Na jeden text byli nuceni zírat cestující při náhradní autobusové dopravě mezi Českými Budějovicemi a rakouským Summerau, když museli za prudkého lijáku přestoupit z vlaku do autobusu. Cituji s chybami v originále: „To, v čem se právě nacházíte není jídelní vůz ani vozidlo na svoz odpadu!!! Právě jste nastoupili do AUTOBUSU. (autobus je motorové vozidlo určené pro přepravu většího počtu osob po silnici).“ Jinde vysvětluje řidič s chybnou interpunkcí: „Oznamujeme cestujícím, že zadní část autobusu jede tam, kam jede přední a proto prosím cestující, aby postoupili dále do vozu. Děkuji“.

Jak to asi pánové mysleli? Verbalizují nápisy jejich vztek, nebo se jedná o humor? V prvním případě odhaluje řidičovu nedůtklivost hned několik indicií: interpunkce (vykřičníky), volba velkých písmen a nepřiměřeně poučná formulace. Ve druhém nápise by možná stačilo přimalovat takzvaného smajlíka (a doplnit čárku za vedlejší větou); řidič se vyhne podezření, že nás považuje za trubky, co nevědí, kam se postavit, a my se s úsměvem přesuneme doprostřed vozu.

Příklady dobré praxe najdeme v sousedních zemích. V jednom městě poeticky nazvali noční linky městské hromadné dopravy „Autobusy v souhvězdí milovníků večerů“ a ozdobili je motivy souhvězdí. V autobusech visí přátelské varování: „Částka za pokutu je hodně peněz, máte-li je vyhodit z okna. Je jistě lepší zaplatit jízdné“. Jedna obec instalovala na vjezdech do vnitřního okruhu výzvu k dodržování předepsané rychlosti: „Zelená vlna vám nepřinese žádné časové nevýhody a zabrání dopravním zácpám a hluku ve městě. Děkujeme!“. Apeluje se na kvalitu občanského soužití, na obecnou prospěšnost daných opatření. Pokyny, instrukce či doporučení veřejných institucí se formulují srozumitelně, jasně a vstřícně. Zákazy se obejdou bez vykřičníků, infinitivů a velkých písmen, jež by u obyvatelstva podvědomě budily negativní pocity.

Co umějí u sousedů, umíme doma také. Mohly se o tom přesvědčit například čtyři stovky hudbymilovných návštěvnic a návštěvníků Valtické barokní noci. V pokynech k programu stálo: „Neopírejte se o stěny v kapli. Přežily již několik staletí a bude skvělé, když přežijí i Valtickou barokní noc“. A když jste se po koncertu zastavili ve vinárně pod zámeckou branou, nemohli jste při odchodu domů minout nápis na dveřích, jehož laskavá autorka paní Hradilová vám to vínko nalévala: „Pokud naše skleničky omylem odešly s Vámi, prosím přiveďte nám je zpět“.

Slušnost a zdvořilost patří ke královským tématům jazykovědy. Měly by se trénovat už v dobách školní docházky, na hodinách mateřského jazyka. Absolvent/ka základní nebo střední školy by měl/a ovládat pravidla slušné komunikace, rozpoznat případnou manipulaci a zareagovat na ni. Bohatý materiál pro školní cvičení, například jak formulovat omluvu, aby skutečně byla omluvou, nabízí český nebo americký prezident. Ale to už je na jinou úvahu…