Za deset let trvání soutěže byly na Sexistické prasátečko nominovány stovky reklam. Ženy, ženská nahota a části těl v nich byly zobrazovány jako nástroj nabídky různých, s tělem a nahotou nesouvisejících výrobků nebo služeb a zároveň objekt (často i brutálního) sexuálního uspokojení bez ohledu na ženskou důstojnost.

Ženy na kolenou, ženy ve vyzývavé póze, ženská prsa, zadky, klíny. Jste-li vyššího věku a máte vrásky, patříte do starého železa. Už po desetiletí to opakovaně dávají najevo reklamy s obrázky mladé a starší ženy a sloganem „Vyměňte starou za novou“ (ledničky, laserová zařízení, průmyslové plošiny, páskovací stroje, záložní padáky, kuchyně, sekačky, akumulátory, ojeté vozy) či „Vyhoďte starou, kupte novou“ (šatní skříň). A kdyby se náhodou vyhodit nedala, tak „Odtáhneme vše, i vaši manželku“ (odtahová služba). Rétoriku zacházení „žena = věc“ převzal známý psychiatr při posuzování rozpadů manželství politiků. Aféry prý mohou zlepšit politikovu image: „Kdyby poradci (politiků) došli k názoru, že je potřeba se předvádět jako monogamní konzervativec, že to společnost oceňuje mnohem více než přestup na mladší model, tak by se tak politici chovali. Ve službách této strategie by si ponechali i původní manželku. Není problém sex uspokojit jinak.“

Součástí české reklamy bývají projevy majetnictví vůči ženám a prvky skrytého či otevřeného násilí. Slogan „Hlídejte si svůj objekt odkudkoli“ doprovází fotografie mladé ženy sedící s holým pozadím na záchodě v inzerátu na hlídací služby. Spoře oblečená žena přelepená lepicí páskou jako provazy kolem těla má motivovat ke koupi lepicí pásky: „Nedala ti z lásky? Využij možnosti lepící pásky“. Sloganem „Několik okamžiků vzácného ticha“ a ženským obličejem s přelepenými ústy na sebe upozorňuje reklamní agentura.

Reklama podsouvá dojem, že ženy anonymní sex s prvky násilí milují. Mají o tom přesvědčit slogany „Udělala jsem si to sama“ (lepidlo), „S námi ho postavíte“, „Postavíme vám ho všude“ (stavební práce). Žena ve spodním prádle na kolenou se táže „Potřebujete píchnout?“ (finanční půjčky), jiná nabízí percing: „Chcete opíchat?“ nebo USB: „Kdo chce zasunout“. Ženy v reklamě dokonce mívají své pasáky: „Naše štětky vás potěší“ (malířské práce). Jenže zdánlivě vtipná přirovnání nebývají „simply clever“, nýbrž „simply sexist“. Česká automobilka Škoda se o tom s ostudou poučila v Irsku.

Prasátečka v reklamě na nás zírají z plakátů ve veřejném prostoru. Tak jako časté smrkání signalizuje rýmu, tvůrci sexistických reklam (byť nevědomky) předvádějí vlastní intimní problémy. Kdyby žili v harmonickém, naplněném vztahu, kdyby si vážili žen po jejich boku, sotva by jim připadal vtipný motiv vyměnit starší manželku za mladší, nechat odtáhnout, slepit jí ústa, přeříznout… Na věci nic nemění fakt, že se vždy najdou ženy, jež se v ponižující pozici nechávají fotografovat dobrovolně. Jako se za každého režimu vyrojí kolaborantky a kolaboranti, existují i strážkyně patriarchátu, které vymění sebeúctu za pochvalné prasátečkovo hvízdnutí.

Prasátečka vystavují své komentáře na facebooku: „Přemluvit ženu k sexu je jako mazat máslo na chleba. Jde to i s kreditkou, ale nejlíp s nožem. Sarkastický kocour.“ Naštěstí funguje reflexe – několik z nás nahlásilo kocoura jako propagaci násilí a hláška zmizela během pár minut. Zbyly jen otázky: Přemlouvat nožem? Co to znamená? Jaké problémy má kocour v intimním životě? Proč se místo agrese nejde někam poradit?

Jeden známý spisovatel, který se kvůli zdravotním potížím načas vytratil z veřejného života, umístil na facebook fotografii dvou mladých dívek v bikinách u moře, se zcela jasně rozpoznatelnými tvářemi, a připsal něco o otcovské pýše: všechny tři dcery se mu prý povedly, na fotce jsou dvě mladší. Dcery se ozvaly s korekturou otcova omylu: na fotkách je jen jedna z nich, ta druhá je kamarádka. Jedna trefná odpověď na facebooku zněla „Viděl on je vůbec někdy?“

Jak k tomu došlo? Co vlastně autor oceňuje na svých dcerách? Když nabízíte široké veřejnosti fotky svých dětí, obvykle se nepletete. Před odkliknutím se totiž nedíváte pouze na postavy v bikinách, nýbrž především na obličeje. A dodáte, proč jste na ně pyšný: dobře se učí, mají úspěchy v mimoškolní činnosti, mluví třemi jazyky, obstály v mezinárodní soutěži… Fotky v plavkách – tím spíše, jsou-li ony dívky či mladé ženy členkami vaší rodiny – si raději necháte v soukromí.

Prasátečka s diagnózou „misogyn“ chodí mezi námi. Svědčí o tom příhoda, popsaná na facebooku: „Jdu na autobus po hlavní ulici a proti mně jde holohlavý muž bez trička v doprovodu kámoše a psa menšího vzrůstu. Pes už na dálku štěká a míří přímo ke mně. Jelikož se psů bojím (hlavně těch malých, jako dítě mě jeden napadl), tak zastavím a čekám, až projdou. Nicméně pes si to štráduje rovnou ke mně a za hlasitého štěkání a bez reakce pána po mě začne skákat. Říkám pánovi: „Nezlobte se, mohl byste si prosím to zvíře zavolat?“ Pán odpoví: „Dělá vám snad něco?“ – „Skáče po mě, nezlobte se, ale já prostě nemám ráda psy“. Načež pán s velmi agresivním výrazem odpoví: „Já zas nemám rád ženský“.

Sexistické prasátečko poukazuje na způsob, jakým se komunikuje o ženách a se ženami v jazyce veřejné sféry. Deset ročníků by mělo stačit k tomu, abychom si ujasnili, v čem je zakopaný pes. Vědomi si toho, že sexistické chování vykazují jedinci s intimními trablemi nebo ti, na něž sexistické projevy zatím nedolehly z bezprostřední blízkosti. Jako na jednoho tatínka, který před dcerou nahlas hodnotil „kozy jako vozy“, „stehýnka“ a další části těl kolemjdoucích žen, dokud mu dcera po návratu z dovolené v Itálii nepověděla, že přesně tohle zažila, jakmile se na chvilku vzdálila od přítele. A hle... otec zmlknul. Pochopil?