Ženy, držte se plotny. Všude jinde je vaše přítomnost nežádoucí. A souvisí to s tím, jak se o vás mluví a píše.

Na sklonku roku 2018 vysílala Česká televize debatu pod názvem Sto let české a československé vědy s bývalým předsedou Akademie věd Rudolfem Zahradníkem a nynější předsedkyní Evou Zažímalovou. Většina z 54 minut vysílání byla – navzdory názvu pořadu – věnována vzpomínání na tři vědce, místy připomínajícímu sousedské klábosení.

K bilancování století české vědy nedošlo. Vynechány byly filozofie, teologie, sociologie, psychologie, historie, jazykověda a mnoho dalších. Nebyla jmenována jediná badatelka, přestože máme řadu vynikajících osobností od filozofky Anny Pammrové po jadernou chemičku Martinu Benešovou. Celou dobu se mluvilo o „vědcích“, „kolezích“ a „studentech“. Debata o vědě prostě vědkyně ignorovala, přestože Ústav pro jazyk český vyslovil podivení nad módou nazývat ženy maskulinem. Jenže pozor, to bylo v roce 1932.

Mlčet o vědkyních je možná lepší než přesvědčovat veřejnost o škodlivém vlivu vědecké práce na ženskou psychiku. Zdá se to absurdní, ale ještě loni se to přihodilo ve sportu: zatímco naše olympioničky vyhrávaly, mínili člen ČOV a sportovní psychoterapeut, že výhry sportovkyně frustrují a devastují jejich ženství.

V tom smyslu se nevyznamenal ani jiný pořad České televize: na sportovním kanále se 17. 1. tohoto roku vysílal sestřih desáté etapy rallye Dakar. Moderátor rozmlouval s řidičkou Olgou Roučkovou a jejím navigátorem po dokončení jízdy:

Moderátor: „Je náročné navigovat ženu na takto těžkém závodu, nebo tam nejsou žádné rozdíly?“ Daniel Zelenka (navigátor): „Je náročné jezdit s ženskou vůbec v autě, natož tady, ale bylo to v pohodě.“

Jak si vysvětlit moderátorovy otázky? Nabízí se toto: Za prvé, moderátor ještě nikdy neviděl ženy-navigátorky, přestože komentuje sport. To by ale znamenalo, že se své práci věnuje značně povrchně. Za druhé, moderátor má osobní problémy s navigací jeho známé řidičky. Jako nedávno onen pán, co tak dlouho mluvil ženě do řízení vozu, až jej vysadila, a on pak „umíral“ v neznámé krajině. Za třetí, moderátor je misogyn, který do své práce promítá neléčené frustrace z žen. A za čtvrté, moderátor zavtipkoval.

Každopádně oživila jeho ústy Česká televize mýtus „žena za volantem – auto bez řidiče“. Na trapnou otázku odpověděl navigátor stejně trapně: z konkrétního skvělého výkonu řidičky učinil dílo náhody, když připustil, že tady „to bylo v pohodě“. „Asi humor“, poznamenal k tomu suše jeden debatér na facebooku.

A do třetice: dne 21. 1. proběhla Českou televizí zpráva o Týdnu hokeje – sérii akcí pro děti ve věku 4–8 let. Děti si prý mohou zdarma vyzkoušet, jaké to být „hokejistou“; účelem má být odlákat děti od počítačů a přivábit je ke sportu. A opět se hovořilo v maskulinu – o „trenérech“, o „hráčích“. Že se maskulinem míní chlapci a muži, dal jasně najevo oslovený trenér konstatováním, že věk dětí je sice nízký, ale „pozná se kluk, kterej je pohybově nadanej“. Navzdory záběrům dívčích hlaviček pod přilbami (ve zlomcích sekundy, ale byly tam!) nikoho nenapadlo zeptat se, jaký je zájem dívek o hokej.

Maskulinum zahrnuje ženy tak důkladně, až se na ně dočista zapomene. Předvedli nám to diskutující v pořadech o vědě a o hokeji. Generické maskulinum má svoji (zajímavou) historii jako nástroj hierarchizace pohlaví – stejně jako jazykový sexismus, který zazněl v rozhovoru o Dakaru. Obojí se už pár desítek let řeší v demokratických zemích, a to nikoli jako nějaký pokyn Bruselu, nýbrž jako otázka zdvořilosti projevu. Informace jsou k dispozici pod hesly generic masculine, gender-inclusive language a jejich jazykovými mutacemi.

Uvážlivému používání "zahrnujícího" maskulina a vyhýbání se sexismům by se měly děti učit už na základní škole. Český jazyk není v "umění" hierarchizovat pohlaví žádnou výjimkou mezi ostatními jazyky; jestli ano, tak bychom pro něj měli požadovat Nobelovu cenu a naučit češtině celou zeměkouli.