Je léto a slizouni vylézají z děr. Na dětských letních táborech hrají (někteří) učitelé hry s líbáním třináctiletých dívek (stalo se nedávno) a Radkin Honzák posílá v blogu z 18. června „moudřejší oběti“ sexuálního obtěžování k „terapeutovi“.

„Někdy stačí změnit jeden scénář, většinou je nutné rozplétat párový nebo celý rodinný systém,“ poznamenává Radkin Honzák v podivně zmateném blogu o Karkulce a #metoo. O pachatelích ani slovo. Zlehčováním #metoo se Radkin Honzák přidává na stranu mluvků, jako jsou Aleš Cibulka, Petr Janda, Jiří Strach Weinstein a dalších, jimž sexuální obtěžování připadá jako nevinná hra. Pachatelé znásilnění zatím vesele odcházejí od soudu s podmínkou nebo nízkou pokutou, údajně aby nebyla likvidační.

Radkina Honzáka patrně nikdo sexuálně neobtěžoval. Nikdo mu nesahal na zadek a na prsa bez svolení, nikdo se jej nepokusil znásilnit. Nikdo jej nevydíral sexuálními návrhy, nebránil mu v kariéře a nevzal mu práci za odmítnutí sexu s nadřízeným. Avšak i bez této zkušenosti se mohl pisatel informovat o tom, co je #metoo. A pak by zjistil, že příklad s Karkulkou je zcela mimo realitu.

Takže, pane Honzáku: #metoo není „jen Karkulka v novém hávu“, jak jste napsal. Karkulka nebyla vlkovou zaměstnankyní ani uchazečkou o práci. Vlk nebyl v pozici Karkulčina nadřízeného, tudíž ji ani nemohl zneužít. Nevybudoval systém beztrestného požírání Karkulek jako nástroj ponižování podřízených a dokazování si vlastní moci. Neměl mocné přátele z řad politiků, soudců a členů významných rodin včetně královských dynastií, kteří by zametali jeho případy pod koberec. Ba neměl ani drobné české podporovatele, jež by vypínali hruď v tričku s nápisem Já jsem Vlk. Nevybíral si oběti ze sociálně slabých rodin, zranitelné, nejisté, nešťastné. Vlk není Jan Cimický, jenž chňapá po Karkulkách, důvěřivě prosících o odbornou pomoc v zoufalé situaci. Vlk není Dominik Feri, který osamění s Karkulkou pokládá za příležitost vrhnout se na ni.

Prosím, nepleťte vlka a Karkulku do #metoo.

Třináctiletá dívka z mně známé epizody na letním táboře dostala pusu od svého učitele. První pusu. Podle mého přesvědčení měla učinit zkušenost s první pusou jindy, jinde a s někým jiným. Organizovat a vyžadovat olíbávání dětí je nepřístojné, ale stává se to opakovaně a jeden případ, v němž figuroval starosta, jsem popsala již dříve. Věřím, že vedení letního tábora vyvodí z letošního jednání učitele následky.

Radkin Honzák píše blogy rád a rychle. Chtěl-li upozornit na knihu, jmenovanou v závěru blogu, měl psát raději o jejím obsahu; dělá se to tak. Z blogu není znát, zda knihu četl – možná by mu pak zmrzly vtípky o #metoo na rtech. Tak snad příště?