Nejrůznější baviči včetně politiků se dnes předvádějí ve vysílání zejména komerčních stanic rozhlasu a televize jazykem, nad nímž nezbývá než zaplakat.

Současně s tím však bohužel trvale klesá i naše imunita vůči nákaze, a spousta nešvarů se v důsledku toho přenáší i do textů psaných, dokonce i odborných. A tak, byť s pocitem Dona Quijota či Sisyfa, považuji za nutné varovat alespoň před těmi nejděsivějšími.

Po Husákovi či Bilakovi se nejspíše stýská těm, kdo užívají slovakismy typu „více jak“ (místo více než), „přicházet do úvahy“ (místo přicházet v úvahu), „uvažovat s novým vybavením“ (místo uvažovat o novém vybavení), „zmínit některé problémy“ (místo zmínit se o některých problémech), „záviset od čísi pomoci“ (místo záviset na ní), „na vině je“ (místo vinu na tom má...), „není to až tak nové“ (místo není to zcela nové), „nad ránem“ (místo k ránu), atd.

Ti, kdo říkají, že se o zdravotnictví mluvilo „na vládě,“ nejspíše nebudou daleko od těch, kdo mívali zboží „na prodejně“ nebo kdo je nabízeli „na provozovně“ (např. RaJ).
Školu sovětských stranických funkcionářů a jejich českých nohsledů zase nejspíše převzali ti, kdo odkládají řešení odkazem na to, že se „v celé věci ještě musejí rozebrat“ (místo aby ji analyzovali či prozkoumali).

Nejhorší zvěrstva ovšem pocházejí ze zásady „piš, jak slyšíš,“ protože ono jde o to, komu nasloucháme a podle koho se řídíme. Alespoň v odborném jazyce bychom si proto měli zachovat minimálně termíny jako diskuse, symposium, kurs, konkurs, impuls či puls, organismus, mechanismus či pluralismus, namísto slov diskuze, sympozium, kurz, konkurz, impulz či pulz, organizmus, mechanizmus či pluralizmus, která musela být „odposlouchána“ kdo ví kde. Proto je třeba jednoznačně odmítnout a do slušné společnosti nepouštět především hrůzy typu chromozóm či lýzozóm, neboť ty mohou užívat pouze málo gramotné osoby neznalé základu „sõma-sõmatos“. Stejně odpudivá a nepřijatelná je ale např. i dizertace.

Nutno též podotknout, že směšnými se stávají rovněž ti, kdo přejímají klišé slovníku pubertální mládeže, jako „o čem to je“, „dějí se věci“, „pravé ořechové“, „vysmátý“, „adrenalinový sport“ nebo „zadaří se“. Ale také ti, kdo ve snaze být spisovní napíší větu: „Určitě by to stálo za zvážení, jestli by jsme dali za firmu dohromady nějaký nadšený tým.“ (místo správného kdybychom). A konečně i ti, kdo se natolik nechali ovládnout reklamními slogany typu „váš dodavatel střešních tašek“ a píší „obáváte se dopadu krize na vaši domácnost?“ (místo správného „na svou“).

Na druhé straně je smutné – jak na to nedávno ve svém sloupku upozornil Jiří Ješ - když akademická pravidla povolila ve třetí osobě množného čísla sloves 4. třídy psát úzké tvary typu "oni přichází", protože teď se běžně užívají i tvary „oni ví“ či „oni odpoví", což ani dnes není přípustné. Kde jsou ty časy, vzpomíná Jiří Ješ, kdy jsme se řídili jednoduchým pravidlem, že třetí osoba plurálu se tvoří podle rozkazovacího způsobu – tedy "přicházej" – "přicházejí", na rozdíl od tvarů úzkých "trp" – "trpí" a podobně. Opět marná snaha, stále nám "chybí" učitelé, matky "přivádí" na svět méně dětí a tak dále. A když někdo napíše „Lucie ví“, tak vy ve skutečnosti vůbec nevíte, zda skutečně Lucie ví, anebo Lucie vědí.

Takže - až se v tomto článku rozeberete a najdete někdy nad ránem více jak pět věcí přicházejících do úvahy, aby se projednaly na vedení, zmiňte je tam a uvažujte s jejich odstraněním. Symposia, organismy, impulsy, lysosomy a chromosomy nejsou zase až tak nové, abychom je nemohli nahradit pravými ořechovými sympozii, organizmy, impulzy, lýzozómy a chromozómy. Aspoň se dějí věci, zadaří se a my se cítíme adrenalinově a vysmátě. A o tom to celé je.