A důsledek? Žijeme v zemi, kde nic není hanba. Kde (skoro) nikomu nemůžeme věřit. Kde ztrácíme víru v dobro, spravedlnost a že zítřek by mohl být lepší. Jde to změnit?

Nutnou, nikoliv postačující podmínkou demokracie je, že existují procedury a pravidla pro řešení konfliktů. A tyto procedury a pravidla jsou „svaté“. Každé porušení pravidel ubírá na pomyslných vahách demokracii a přidává autoritářství. Pokud cíl (i dobře myšlený!) je prosazován na úkor pravidel, podlamuje demokracii, víru občanů ve spravedlnost a vládu práva.

Nemá téměř smysl se rozepisovat a hodnotit z tohoto pohledu jednotlivé významné politiky či politické subjekty. Kdo dnes pochybuje o tom, že mnohé jimi použité „prostředky“ jsou nejenom mimo vymezená pravidla a procedury, ale i za hranou zákona?

Tento filtr nemilosrdně demaskuje všechny: Miloše Zemana, členy jeho vlády a SPOZ, poslední“ čistou“ Miroslavu Němcovou a celou zbylou ušpiněnou ODS, Kalouska i jeho TOP 09 i s podivnými starosty, VV, Lidem, KSČM a také ČSSD – tedy jeho pro-zemanovské křídlo Haškovců a také KSČM.

Možná, na první pohled, by měl dostat kladné body jedině Bohuslav Sobotka a jeho pár zbylých věrných. Hraje ale o všechno, a abych mu uvěřil, musel by být ve svých výrocích trvale pevný (což není). Také by si tuto strategii musel vybrat, i kdyby měl jinou volbu (což nemá). I jeho chování lze vysvětlit účelově. Ale když nic jiného, aspoň toto téma zviditelňuje.

Shrnuto podtrženo, pro celou stávající politickou reprezentaci demokracie má tak nízkou hodnotu, že jí klidně obětují za dosažení svých osobních cílů či partikulárních zájmů. Pamatujme si to, až půjdeme k volbám.

Ale abych se netrefoval jen do politiků. Dvacet let jsem v privátním sektoru, a i zde často účel světí prostředky, i když se pohybujeme v rámci obchodního práva: nekalé obchodní praktiky ve vztahu odběratel - dodavatel, šizení na kvalitě, klamavá reklama, nepřiměřené dlouhé splatnosti faktur, nefér konkurenční boj, mobing a vztahy na pracovišti obecně. Obdobně bych mohl pokračovat na úrovni osobních vztahů.

Co s tím?

Soudce Nejvyššího správního soudu Baxa v OVM (doporučuji shlédnout) řekl jednu hlubokou myšlenku, kterou volně reprodukuji: „základem funkční společnosti je, že pravidla jsou dodržována dobrovolně její většinou. Pokud lidé dodržují pravidla jen z donucení, na základě represe, je společnost v konečném důsledku nutně dysfunkční“. Jednou z podmínek řešení je tedy „začít sám od sebe“ a svým příkladem měnit klima ve svém dosahu. To ale samo osobě nestačí.

Ve své knize Bod zlomu popisuje Malcolm Gladwell, jak se New York na konci osmdesátých let v krátké době zbavil kriminality metodou tzv. „zasklených oken“. Zkráceně: trestal drobné přestupky typu nezaplacené jízdné v metru, ale tak, aby si to černí pasažéři vychutnali tím, že s nimi hodinu tento přestupek řešili na peroně před zraky všech. Žádný posprejovaný vlak nevyjel na trasu, dílo autorů graffiti nikdo nikde neviděl. Každé rozbité okno se okamžitě zasklilo. Odhozený nedopalek se nemilosrdně pokutoval. Toto úsilí úřadů změnilo klima natolik, že se výrazně snížila i „velká“ kriminalita a v devadesátých letech se NY stal „skvělým místem k životu“.

Je to stejné jako s plísní v bytě. Sprej nic dlouhodobě neřeší, dokud nezajistíme větrání a tím nezměníme klima. Změna musí jít shora i zdola.