Je to tradiční kolorit. Když zdraží vstupy, energie, pohonné hmoty, je třeba upravit ceny výrobků, které již neodpovídající ekonomické realitě. Zpravidla s vyjednáváním o cenách s obchodníky začíná největší subjekt trhu, bez ohledu na komoditu. Platí to i u pekařů.

Český pekárenský peloton, dlouhodobě strádající minimálními maržemi, by měl zajásat a pověsit se lídrovi ve žlutém trikotu do háku. Tak, jako to dělá již několik let peloton pivovarnický, který se spokojeně veze v závětří cenové politiky svého vedoucího jezdce, jehož dominantní postavení na trhu všichni konkurenti respektují a v cenové politice z něj svorně profitují.

Pekaři ale jsou z jiného těsta než pivovarníci. Všichni svorně pláčí nad mizernými maržemi a ekonomicky pokřivenými cenami, malými platy v oboru, nemožností investovat do technologií… Ale když lídr trhu oznámí záměr zvýšit ceny, najdou se i firmy, které reagují s opačnou nabídkou – zlevníme!

Vytlačit konkurenci dumpingem je lákavé, ale krátkodobé a především ekonomicky hloupé řešení, na jehož konci nemůže být nic jiného než pád do hluboké propasti červených čísel. Zdá se, že globální oteplování rozpouští nejen ledovce, ale občas i zdravý selský rozum. Ještě, že máme před sebou prázdniny.

Velmi dlouhé prázdniny by si měli naordinovat poslanci Evropského parlamentu za jejich naprosto nesmyslné snahy nařídit velikost „eurochleba“. Pokud by návrh prošel, směli by pekaři v celé Evropské unii vyrábět pouze chleba o gramáži 400, 800 a 1000 g.

Proč se europoslanci zabývají takovými, s prominutím, blbostmi? Prezident Václav Klaus měl pravdu, když už při vstupu Česka do EU varoval před podobnými absurdními projevy přebujelé eurobyrokracie. Zajímavé je, že na obranu svého chleba, který se tradičně již přes 800 let vyrábí o váze 1,5 libry (tedy 680 g) vystoupili razantně britští europoslanci a vybojovali si výjimku v příloze navrhované směrnice. Čeští europoslanci české gramáže 250, 550, 850 či 1200 g neuhájili (pokud se o to vůbec pokusili). Nakonec přece jen zvítězil zdravý selský rozum, a těžce vybojovaného ustanovení o britském chlebu vůbec nebylo potřeba. Kolik dnů, týdnů se velikosti chlebů byrokraté v Bruselu usilovně věnovali, agentury neuvádějí.

O dlouhých prázdninách by měli uvažovat i státní úředníci, odpovědní za udělení dlouho utajované nepochopitelné dotace pro největší pivovarnickou skupinu v zemi ve výši 688 milionů korun. Prý na podporu exportu. Proč sponzorujeme ze státních peněz úspěšnou soukromou jihoafrickou firmu, která za poslední fiskální rok vykázala čistý zisk 3,5 miliardy korun, a ne malé české pivovary, nebo třeba ještě raději ekonomicky churavějící české pekaře, to ví jen úředníci podepsaní pod dotací z dob vlády ČSSD. A měli by to důkladně vysvětlit všem občanům, kteří platí daně. Jinak nabízejí prostor pro nepěkné spekulace, že v tomto případě nejde o důsledek absence zdravého selského rozumu v příčinné souvislosti s globálním oteplováním, ale o něco úplně jiného.

Hezké prázdniny.