I volba Velkého Vonta ve známé Foglarově knize měla důstojnější podobu než to, co předvádějí šéfové stran, kterým se nelíbí Václav Klaus na Hradě. Jejich licitování se jmény možných kandidátů jako s kartami je ještě urážlivější než mediální nálepka Antiklaus.

Za současné politické konstelace asi Václav Klaus nemůže volbu prohrát, tedy pokud mu nevrazí nůž do zad jeho někteří soukmenovci z ODS – tak, jako sociální demokraté popravili svého muže Miloše Zemana a poslali jej místo na Hrad meditovat na Vysočinu.

Zásadní otázka je, zda je Václav Klaus natolik dobrým prezidentem, aby měl být znovu zvolen. Dobře vypadá, dobře se obléká, dobře mluví, je sportovec, výborný ekonom, velký státník – říkají jeho příznivci, kterých je hodně. Václav Klaus mistrně ovládl nástroje účinného populismu, v zádech má zkušené PR rádce Ladislava Jakla a Petra Hájka.

Ani Jakl s Hájkem ale nedokáží utlumit vrozený narcisismus svého vůdce, přesvědčení o jeho vlastní neomylnosti a výlučnosti, pragmatismus, který často balancuje na hranici únosnosti. Václav Klaus má plné právo na své názory, ale pokud se staví na postu prezidenta všech Čechů do pozice učitele-mentora a hlasitě do světa tvrdí, že ochrana životního prostředí je nesmysl, čímž bez jakýchkoliv reálných argumentů dehonestuje dlouholetou vědeckou práci tisíců odborníků na celém světě, pak je učitelem špatným. A tudíž i špatným prezidentem. Stejné je to s jeho pohrdavým postojem vůči nevládním organizacím. Antizelený Václav Klaus je špatným příkladem pro mládež, proto by měl Hrad opustit.

Díky trapnému licitování politických stran nad Klausovým protikandidátem je ale Václav Klaus jednoznačným favoritem voleb – Petr Pithart zhodnotil své mlhavé šance velmi realisticky, proto odstoupil. Podobné šance asi mají i další tři zmiňovaná jména, Václav Pačes, Jan Švejnar i Jiří Dienstbier. Že bychom v Česku neměli více důstojných reprezentantů? To snad ne. Jen asi nemají zájem stát se zbožím v rukou politických kšeftařů v Parlamentu a Senátu.

Současné (i předchozí) nedůstojné hledání kvalitního prezidentského kandidáta má prapříčinu ve volebním systému. Svého prezidenta už dávno měli volit přímo občané České republiky a nikoliv politici, kteří využívají této své pravomoci k politickým obchodům – a proto se jí nechtějí vzdát. Současná podoba prezidentské volby navíc nemístně posiluje pozici komunistů – i Václav Klaus se vyšplhal na Hrad díky jejich hlasům, když bez studu klepal na dveře klubu KSČM.

Osobně mě mrzí, že se přestalo v souvislosti s Hradem hovořit o Karlu Schwarzenbergovi. Rod Schwarzenbergů ovlivňuje politiku v zemi již po staletí, se ctí obstál v řadě krizových situací i při okupaci Československa nacistickým Německem – na rozdíl od řady geneticky stoprocentních Čechů. Ačkoliv je Karel Schwarzenberg globálně respektovaným Evropanem, je srdcem především Čechem – což potvrzuje i při citlivých jednáních s Rakouskem ohledně Temelína. Více než šlechticem je vnímavým zkušeným člověkem se zakódovanou morálkou, s širokým rozhledem a nadhledem. Je mu cizí narcisismus, umí naslouchat odborníkům. Jeho aristokratická noblesa by se na Hradě dobře vyjímala. A rozhodně by neklepal na dveře KSČM.