Tak jsem se také dočetl v diskusi, že jsem kapitalistický gauner a ničím tradiční kvalitu českého chleba a pečiva. Že dělám „vařený chléb“ nebo třeba „americký chléb“, což mají být synonyma pro chléb hnusný.

Na druhé straně stojí fakt, že loni jen v Česku lidé snědli přes 161 milionů kilogramů „hnusných“ produktů, vyrobených v našich českých pekárnách. Asi jim chutnají, jinak by je nekupovali – naše společnost má v Česku pouze dvacetiprocentní tržní podíl a lze si tedy vybírat.

Elitní světový gastronom Vito Mollica, šéfkuchař luxusní restaurace Allegro pražského hotelu Four Seasons, který se po sedmi letech vrací zpět domů do Itálie, na otázku listu MF Dnes – Pokud byste si měl zabalit tři věci z české kuchyně, co by to bylo? – odpověděl: „Rozhodně české pivo. Pak pražskou šunku a samozřejmě chleba Šumavu pro tu krásnou vůni kmínu.“ To je pocta pro všechny české pekaře.

Chléb Šumava, mnohými Čechy vnímaný jako „socka“, je nejběžnější a nejprodávanější chléb v Česku, s konstantní recepturou. Je příznačné, že Šumavu více oceňují cizinci nebo Češi žijící v zahraničí. Pro domorodce je to ten obyčejný chléb. A bohužel, úcta k chlebu se v Česku kamsi vytratila. Naopak se objevilo nepravdivé klišé, že velkopekárny neumějí dělat dobrý chléb a pečivo. Umí!

Pokud někdo říká, že dělám hnusné pečivo, uráží čtyři tisícovky zaměstnanců a především jejich práci. To si tito lidé nezaslouží: pracují v náročném trojsměnném provozu, který se zastavuje pouze jediný den v roce. Jsou to pekaři, kteří své řemeslo dokonale ovládají, vyvíjejí nové výrobky, zaváděli jako první v Česku mezinárodní hygienické standardy, kvalita je pro ně zákonem. Naše dvě klíčové značky (úmyslně neuvádím jména, abych předešel osočení z produktového PR) jsou díky nim podle nezávislého průzkumu nejdůvěryhodnějšími značkami na českém pekárenském trhu.

Pekařské řemeslo zaznamenalo v Československu úpadek především za komunismu, kdy vláda jedné strany vymazala konkurenční soutěž, která posouvá jakýkoliv obor vždy kupředu. Vygumovala tradiční značky, jako je Odkolek, z chleba a pečiva vytvořila bezejmenné a především levné krmivo pro dělnickou třídu. Chléb a hry, však to znáte. Nabídka byla více než mizerná.

Nad kritikou kvality pečiva od člověka bez znalosti věci se může člověk jen trpce pousmát. Přejeme si, aby i klasický rohlík byl lepší, ale musíme respektovat cenové požadavky velkých řetězců, které ovládají dnes více než 60 procent trhu s pečivem. Chtějí levné, obyčejné zboží – protože ho prý chtějí jejich zákazníci. Vedle požadovaného levného rohlíku ale vyrábíme speciální cereální rohlíky, kornspitzy, máme řadu zdravých speciálních chlebů (opět neuvádím značku), spousty speciálních celozrnných produktů. Náš nabídkový list obsahuje 500 položek – hodnocení podle jediné položky - nejlevnějšího rohlíku - není korektní a poctivé. Komu nechutná, může si koupit lepší, samozřejmě i dražší rohlík. Umíme vyrábět dobré i výborné pečivo.

Učte se u Němců, slyšel jsem nedávno dobrou radu: v síti obchodů Mistr Bäcker v Kauflandech, jo, to je pečivo - skvělé, vynikající, fantastické, voňavé, křupavé, mňam – vezměte si příklad. Rádce jsem si vychutnal, všechny ty skvělé „německé“ chleby a další mňamky upekli naši čeští pekaři v našich pekárnách. Řetězec Mistr Bäcker je totiž společným podnikem United Bakeries a německé společnosti Bäcker Bachmeier.