Media si libují v kontroverzích. Je to pochopitelné, titulek Brožová versus Klaus 2:0 přitáhne pozornost recipientů lépe než titul Brožová hájí právo před politickými tlaky. Druhý titulek však by byl přesnější – předsedkyni Nejvyššího soudu ČR Ivě Brožové nejde o personální souboje, ale o důsledné hájení principů právního státu.

Ivu Brožovou znám, stejně jako jejího manžela, rovněž právníka, osobně již dlouho jako zarputilou bojovnici a čestného člověka, proto mi personifikace a zkreslování jejích právních kauz vadí. Media píší o soubojích Brožové s Václavem Klausem a Jaroslavem Burešem, ale tak to není. Brožová nebojuje proti Klausovi, ani proti Burešovi. Bojuje za principy absolutní nezávislosti soudců na politice. Má to zkrátka v krvi, byla neústupná i za minulého režimu – když jí chtěli donutit k vstupu do KSČ, odmítla, přestože jí to stálo učitelský post na právnické fakultě v Brně. Neústupná zůstává i nadále.

Když jí prezident republiky odvolal z funkce předsedkyně Nejvyššího soudu ČR, nebála se podat ústavní stížnost – a vyhrála. Nebyla v tom zášť proti Václavu Klausovi, ale boj o zachování litery zákona. Se stejnou razancí napadla Iva Brožová další ústavní stížností přidělení Jaroslava Bureše ministrem spravedlnosti jako soudce k Nejvyššímu soudu ČR a podala i ústavní stížnost proti prezidentovo rozhodnutí o jmenování Jaroslava Bureše místopředsedou Nejvyššího soudu ČR.

Je to cílené tažení Ivy Brožové proti prezidentovi? A proč by to dělala? Vadí jí, že Klaus dosadil do důležité soudní instituce muže, který je vnímán jako „prezidentův člověk“. Navíc neústavním způsobem. S panem Burešem nemá osobní problém, i když ještě v době, kdy byl ministrem spravedlnosti, byl proti jejímu jmenování do funkce předsedkyně Nejvyššího soudu ČR. Brožové ale vadí, že Bureš, bývalý prezidentský kandidát ČSSD a exministr, je příliš politický člověk a nemusí být proto schopen rozhodovat nestranně. To je silný a logický argument.

"Žijeme v demokracii a demokracie je boj. A já bojuji za udržení principu dělby moci mezi mocí výkonnou a mocí soudní,“ říká vždy Iva Brožová. Vadí jí politické tlaky, brání nezávislost soudů. Už své odvolání z funkce vnímala jako politický akt.

O nepřípustném propojení politické a ekonomické sféry už dlouho neexistují žádné pochybnosti a čerstvá kauza expremiéra Stanislava Grosse s pozoruhodným nabytím akcií v stamilionové hodnotě to jen potvrzuje. Je zřejmé, že pro politiky by bylo výhodné ovládnout či mít možnost ovlivňovat vedle ekonomické i soudní sféru. To by ale asi byl konec demokracie v Česku. A to si nepřeje nejen Iva Brožová.