Diskuze pod blogy: Test národa
Blogy jsou skvělým vynálezem e-demokracie a diskuze pod nimi jsou opravdovým testem národa. Když čtu blogy politiků na francouzských, belgických či amerických serverech a diskuzi pod nimi, musím konstatovat, že Češi se ničím nevymykají. Jsme v tomto směru světoobčany.
Diskuze pod blogy se nese tradičně v pestrobarevné paletě názorů, nad níž musí zejména sociologové jásat; je to perfektní studijní materiál. Diskuzní příspěvky čtu s velkým zájmem a pozorností, je to vynikající zpětná vazba. A reakce lze obecně rozdělit do tří základních skupin.
Věcné reakce: k věci, přinášející nový, fundovaný nebo jen zajímavý pohled na problematiku, která je tématem blogu. Souhlasné, nesouhlasné nebo doplňující připomínky k obsahu, většinou psané kulturní formou. Tyto reakce jsou velice podnětné pro bloggery i čtenáře.
Nenávistné reakce: odmítající agresivně vše, co je v rozporu s názorem diskutujícího. Toho mnohdy ani nezajímá, o čem se píše, vadí mu už samotný autor. Zpravidla čím agresivnější a vulgárnější reakce, tím více pravopisných a stylistických chyb. A práce pro pana Stejskala:-)
Servilní reakce: mnohdy absolutně ignorující fakta v článku. Z reakce je zřejmý až nekritický obdiv k autorovi (straně, ideologii). Máš pravdu, ať píšeš cokoliv, já ti fandím a podržím tě!
Zvykl jsem si během pár měsíců v roli bloggera na všechny možné reakce – kdo je ochotný nést kůži na trh se svým názorem, musí s tím prostě počítat, že mu budou lidé i nadávat. A tak jsem se také dočetl, že jsem velkokapitalistou, který bohatne na hamižném zdražování pečiva (beru do firmy každého, kdo umí kupovat za světové ceny suroviny a energie, prodávat finální výrobky za české ceny a udrží firmu v černých číslech), nepřítelem Ameriky, přítelem komunistické Číny, fanouškem ČSSD s levičáckými názory, nepřítelem ODS, zavilým pravičákem a občanským demokratem, závidím bohatství odborářským bossům, bezdůvodně zavírám pekárny… Skoro abych se bál pohlédnout do zrcadla: Proboha, co je to za člověka?!
Byl jsem několikrát osočen, že nečtu diskuzi a neodpovídám na diskuzní příspěvky. Čtu reakce pravidelně a občas jsou mé blogy přímou odpovědí na dotazy. Někdy ale těžko lze odpovídat. Když například napíši, že ministerského adepta Ondřeje Lišku nelze a priori diskvalifikovat pro jeho mládí a má dostat šanci, a v příspěvku jsem osočen, že stáří není zásluha (napsal jsem totéž jinými slovy), pak fakt nevím jak reagovat.
Také jsem se dočetl, že šířím blbou náladu. Jsem veskrze pozitivní člověk s optimistickým pohledem na život, ale pokud člověk glosuje dění na české politické scéně, pak je to opravdu fuška najít optimistické téma. Velmi rád a s chutí budu glosovat růst politické kultury v Parlamentu a smysluplnou práci Senátu, konstruktivní a poctivou politiku stranických sekretariátů, hospodárné nakládání ministerstev s našimi penězi, kvalifikovanou práci úctyhodných ministrů, vstřícnost politiků k voličům i mimo předvolební kampaň… Na tahu jsou ovšem politici. Jen oni mohou dát mat blbé náladě. Asi by měli začít číst diskuzní příspěvky pod blogy a vyjít mezi normální lidi do hospod – dozvěděli by se o hodnocení své práce víc než v ulitě stranických sekretariátů či parlamentních chodeb.
P.S. Teprve po vyvěšení tohoto blogu jsem zjistil, že jsem se tématicky trochu potkal s jedním z včerejších příspěvků (velmi vtipně napsaným). Mozkové závity se holt mohou točit synchronně i ve více hlavách najednou - s tím nic nenaděláme.
Diskuze pod blogy se nese tradičně v pestrobarevné paletě názorů, nad níž musí zejména sociologové jásat; je to perfektní studijní materiál. Diskuzní příspěvky čtu s velkým zájmem a pozorností, je to vynikající zpětná vazba. A reakce lze obecně rozdělit do tří základních skupin.
Věcné reakce: k věci, přinášející nový, fundovaný nebo jen zajímavý pohled na problematiku, která je tématem blogu. Souhlasné, nesouhlasné nebo doplňující připomínky k obsahu, většinou psané kulturní formou. Tyto reakce jsou velice podnětné pro bloggery i čtenáře.
Nenávistné reakce: odmítající agresivně vše, co je v rozporu s názorem diskutujícího. Toho mnohdy ani nezajímá, o čem se píše, vadí mu už samotný autor. Zpravidla čím agresivnější a vulgárnější reakce, tím více pravopisných a stylistických chyb. A práce pro pana Stejskala:-)
Servilní reakce: mnohdy absolutně ignorující fakta v článku. Z reakce je zřejmý až nekritický obdiv k autorovi (straně, ideologii). Máš pravdu, ať píšeš cokoliv, já ti fandím a podržím tě!
Zvykl jsem si během pár měsíců v roli bloggera na všechny možné reakce – kdo je ochotný nést kůži na trh se svým názorem, musí s tím prostě počítat, že mu budou lidé i nadávat. A tak jsem se také dočetl, že jsem velkokapitalistou, který bohatne na hamižném zdražování pečiva (beru do firmy každého, kdo umí kupovat za světové ceny suroviny a energie, prodávat finální výrobky za české ceny a udrží firmu v černých číslech), nepřítelem Ameriky, přítelem komunistické Číny, fanouškem ČSSD s levičáckými názory, nepřítelem ODS, zavilým pravičákem a občanským demokratem, závidím bohatství odborářským bossům, bezdůvodně zavírám pekárny… Skoro abych se bál pohlédnout do zrcadla: Proboha, co je to za člověka?!
Byl jsem několikrát osočen, že nečtu diskuzi a neodpovídám na diskuzní příspěvky. Čtu reakce pravidelně a občas jsou mé blogy přímou odpovědí na dotazy. Někdy ale těžko lze odpovídat. Když například napíši, že ministerského adepta Ondřeje Lišku nelze a priori diskvalifikovat pro jeho mládí a má dostat šanci, a v příspěvku jsem osočen, že stáří není zásluha (napsal jsem totéž jinými slovy), pak fakt nevím jak reagovat.
Také jsem se dočetl, že šířím blbou náladu. Jsem veskrze pozitivní člověk s optimistickým pohledem na život, ale pokud člověk glosuje dění na české politické scéně, pak je to opravdu fuška najít optimistické téma. Velmi rád a s chutí budu glosovat růst politické kultury v Parlamentu a smysluplnou práci Senátu, konstruktivní a poctivou politiku stranických sekretariátů, hospodárné nakládání ministerstev s našimi penězi, kvalifikovanou práci úctyhodných ministrů, vstřícnost politiků k voličům i mimo předvolební kampaň… Na tahu jsou ovšem politici. Jen oni mohou dát mat blbé náladě. Asi by měli začít číst diskuzní příspěvky pod blogy a vyjít mezi normální lidi do hospod – dozvěděli by se o hodnocení své práce víc než v ulitě stranických sekretariátů či parlamentních chodeb.
P.S. Teprve po vyvěšení tohoto blogu jsem zjistil, že jsem se tématicky trochu potkal s jedním z včerejších příspěvků (velmi vtipně napsaným). Mozkové závity se holt mohou točit synchronně i ve více hlavách najednou - s tím nic nenaděláme.