Lyžař Mirek Topolánek
Premiér Mirek Topolánek se nechal při návratu ze služební cesty vysadit z letadla v Innsbrucku, aby si mohl zalyžovat ve svém oblíbeném lyžařském středisku. A mediální aféra byla na světě. Mezipřistání a premiérské lyžování však není problém, tím je komunikace kolem tohoto přerušeného letu do Prahy.
Plísnit premiéra za to, že se nechal vysadit v Innsbrucku, je malicherné, směšné a mediální rozměr této „aféry“ asociuje klevety uklízeček. I premiér je člověk a potřebuje si občas zalyžovat nebo zahrát fotbálek. Navíc je fajn mít premiéra, který se udržuje v dobré fyzické kondici, ta přispívá i ke kondici psychické. Nezaregistroval jsem ještě, že by například americká media skandalizovala prezidenta George W. Bushe, když si vládním vrtulníkem zaletí na svůj ranč zaběhat, zajezdit na kole, opéct buřty nebo T-bone steak.
Problém ale je, že se kolem mezipřistání v Innsbrucku začalo mlžit, objevily se kamuflace setkání s velvyslancem, hledaly se výmluvy, různá vysvětlení. Pokud by tiskový odbor vlády (nebo ODS) vydal v předstihu tiskovou zprávu, že premiér se na zpáteční cestě ze služební cesty zastaví v Innsbrucku, kde bude čerpat na lyžích síly na další práci pro českou společnost, bylo by po aféře a trapným výmluvách. Takto se hovoří a píše o hlasitém mlaskání nenasytných politiků opilých mocí – i v případě premiérského lyžařského tréninku.
Netuším, kdo je Topolánkovým hlavním mediálním rádcem, ale tuším, že neodvádí příliš dobrou práci. Mirek Topolánek sázel v minulosti na slušnost a bodrou upřímnost a díly tomu vyhrával volby. V poslední době ale jeho mediální vystoupení postrádají dřívější glanc a jeho komunikaci kolem lyžařského výletu lze vnímat jako zásadní chybu. Sázet na to, že se výlet utají, je v českých poměrech velmi naivní. Vždy se najde nějaký ochotný informátor, který novinářům sousto rád nabídne.
Čeští politici mají stále tendenci mlžit, zapírat, překrucovat fakta. Kdy už jim někdo poradí, že proti mediím se nedá bojovat a už vůbec ne vyhrát, že mluvit pravdu se vyplácí? Pokud by takového rádce měl Mirek Topolánek v případě výletu do Innsbrucku, pak by směšná a z politického hlediska naprosto podružná aféra Lyžař Mirek Topolánek vůbec nevznikla.
Mezipřistání v Innsbrucku prý vyšlo daňové poplatníky na 100 000 korun. Mirek Topolánek v čele vlády rozhoduje o miliardových položkách a měl by mít čistou mysl. Proto bychom měli mít pro jeho alpské nabíjení energie pochopení. Jak nám později vysvětlil vicepremiér Petr Nečas: „Armádní letka a její piloti musí nalétat určitý počet hodin a musí absolvovat určitý počet startů a přistání. Z tohoto pohledu je jedno, a teď se nechci pana premiéra dotknout, zda létají prázdní, s pytlem písku, nebo s panem premiérem.“ Já osobně bych preferoval před pytlem písku pana premiéra.
Plísnit premiéra za to, že se nechal vysadit v Innsbrucku, je malicherné, směšné a mediální rozměr této „aféry“ asociuje klevety uklízeček. I premiér je člověk a potřebuje si občas zalyžovat nebo zahrát fotbálek. Navíc je fajn mít premiéra, který se udržuje v dobré fyzické kondici, ta přispívá i ke kondici psychické. Nezaregistroval jsem ještě, že by například americká media skandalizovala prezidenta George W. Bushe, když si vládním vrtulníkem zaletí na svůj ranč zaběhat, zajezdit na kole, opéct buřty nebo T-bone steak.
Problém ale je, že se kolem mezipřistání v Innsbrucku začalo mlžit, objevily se kamuflace setkání s velvyslancem, hledaly se výmluvy, různá vysvětlení. Pokud by tiskový odbor vlády (nebo ODS) vydal v předstihu tiskovou zprávu, že premiér se na zpáteční cestě ze služební cesty zastaví v Innsbrucku, kde bude čerpat na lyžích síly na další práci pro českou společnost, bylo by po aféře a trapným výmluvách. Takto se hovoří a píše o hlasitém mlaskání nenasytných politiků opilých mocí – i v případě premiérského lyžařského tréninku.
Netuším, kdo je Topolánkovým hlavním mediálním rádcem, ale tuším, že neodvádí příliš dobrou práci. Mirek Topolánek sázel v minulosti na slušnost a bodrou upřímnost a díly tomu vyhrával volby. V poslední době ale jeho mediální vystoupení postrádají dřívější glanc a jeho komunikaci kolem lyžařského výletu lze vnímat jako zásadní chybu. Sázet na to, že se výlet utají, je v českých poměrech velmi naivní. Vždy se najde nějaký ochotný informátor, který novinářům sousto rád nabídne.
Čeští politici mají stále tendenci mlžit, zapírat, překrucovat fakta. Kdy už jim někdo poradí, že proti mediím se nedá bojovat a už vůbec ne vyhrát, že mluvit pravdu se vyplácí? Pokud by takového rádce měl Mirek Topolánek v případě výletu do Innsbrucku, pak by směšná a z politického hlediska naprosto podružná aféra Lyžař Mirek Topolánek vůbec nevznikla.
Mezipřistání v Innsbrucku prý vyšlo daňové poplatníky na 100 000 korun. Mirek Topolánek v čele vlády rozhoduje o miliardových položkách a měl by mít čistou mysl. Proto bychom měli mít pro jeho alpské nabíjení energie pochopení. Jak nám později vysvětlil vicepremiér Petr Nečas: „Armádní letka a její piloti musí nalétat určitý počet hodin a musí absolvovat určitý počet startů a přistání. Z tohoto pohledu je jedno, a teď se nechci pana premiéra dotknout, zda létají prázdní, s pytlem písku, nebo s panem premiérem.“ Já osobně bych preferoval před pytlem písku pana premiéra.