„Prostě tady každý o sobě tvrdí něco jiného, než čím ve skutečnosti je. Tedy lže.“ To je citace Karla Schwarzenberga v blogu Karla Hvízdaly. Vše je relativní. Církev publikovala seznam moderních smrtelných hříchů a mezi ně patří i užívání nadměrného bohatství. Nevím, co si o tom věřící Karel Schwarzenberg myslí, ale jednoznačně se jej to týká.

Podle uvedeného textu se sám řadí mezi ty kdo lžou a podvádí. Mám pana Schwarzenberga opravdu moc rád, nemyslím si, že lže a podvádí, a považuji si za čest s ním sedět v lavicích Velké kapituly Řádu sv. Lazara Jeruzalémského. Ale zdá se mi, že jeho velmi rázné vyjádření kolem privatizace a obecně stavu mysli naší společnosti není až tak úplně pravdivé a ani moc křesťanské.

Je to sice pohled rytíře na věc, ale je to rozsudek vynesený mečem a nikoliv srdcem a hlavou. Nemyslím si, že tady všichni lžeme a podvádíme, ale spíše jsme v historickém procesu obnovení či obrody celé naší společnosti. A nelze na to nahlížet jinak než dynamicky a s důvěrou, že se z nás stává normální, a ne schizofrenní společnost, a že to stojí čas, peníze a nervy.

Proč bychom měli od počátku držet naše lidi daleko od získání kontroly nad vlastní zemí z důvodu, že nejsme připraveni ani právně, ani morálně a technicky na takový úkol? Samozřejmě, že se při tomto procesu dostali mnohdy prapodivným způsobem na výsluní, k majetku a politickému vlivu i lidé „zespoda“, a vedle nich „seshora“ i vlivní komunisté s potřebnými kontakty a znalostmi, ale jinak to prostě nešlo. Společnost se skládá i z těchto lidí a jejich potomci už asi budou slušní, jak to vidíme například v Austrálii – původně odkladiště zločinců je dnes jednou z nejserióznějších světových demokracií s minimální kriminalitou.

Pan Karel Schwarzenberg hovoří o rozkrádání majetku státu. Bez kapitálu startovat hospodářství prostě nejde a nabízí se paralela o vejci a slepici. Kdo byl vlastně u toho rozkrádání první – stát nebo občan? Po druhé světové válce stát v režii komunistů vše zkonfiskoval, znárodnil, nespokojenci se pozavírali a z tohoto mravního hnoje se začal budovat zářící socialismus. Etická páteř našich lidí se zhroutila.

Čas odměřuje kyvadlo dějin. Stát, který zastupuje nejvyšší symboly, reprezentuje mravní hodnoty a má mít vůdčí roli, se přetavil do zloděje, oblečen do kostýmu dobroděje. A teď bychom se měli divit, že se role obrátila? Z pohledu makroekonoma Václava Klause je úplně jedno, kdo drží privátní majetek – hlavní je, že přešel ze státní državy do privátních rukou. Morální i právní excesy čas napraví. Samozřejmě, že morálka i spravedlnost při tomto procesu hrozně skřípou zuby, ale ony takhle skřípou od samého začátku a musíme to přetrpět.

Znám tady kolem sebe mnoho snaživých a správných lidí, kteří o sobě netvrdí něco jiného, než čím ve skutečnosti jsou. Znám mnoho lidí, kteří nelžou, nekradou. A tito lidé mě naplňují optimismem. I proto nejsem připraven pronášet tak tvrdé soudy jako Karel Schwarzenberg. I když jej vnímám jako velkou morální autoritu.